27 C 187/2021-33 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobce se domáhal zaplacení shora uvedené částky po žalovaném s odůvodněním, že na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 20. 12. 2019 uzavřené mezi žalobcem a společností [právnická osoba], se stal věřitelem pohledávky za žalovaným, vzniklé na základě smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 20. 12. 2019, na základě které původní věřitel poskytnul žalovanému částku 27 0440,96 Kč, kterou byl žalovaný povinen splatit do 20. 4. 2020, což neučinil. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. 3. Na provedeného dokazování soud nemá za prokázané, že by mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru. Smlouva, jež je součástí spisu, neobsahuje podpis žalovaného a ani podpis osoby oprávněné jednat za původního věřitele. Soud dále nemá za prokázané, že by žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky původním věřitelem. Z žádné z listin nelze takový závěr bez dalšího učinit. 4. Nebyly-li shora uvedené skutečnosti prokázány, nebylo důvodu zabývat se zkoumáním dalších podmínek opodstatněnosti nároku a žalobu je namístě zamítnout. Lze doplnit, že tím, že se žalobce nedostavil k jednání, byť se z účasti na něm omluvil, vyloučil se z možnosti poskytnutí poučení podle §118a odst. 1,3 o.s.ř., o tom, aby tvrdil všechny pro řízení rozhodné skutečnosti a navrhl k jejich prokázání důkazy. Poučení podle §118a o. s. ř. se totiž poskytují jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobí, že se mu příslušného poučení nedostane (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 832/2006, ze dne 27.9.2006, v:www.nsoud.cz, rozh. Městského soudu v Praze sp.zn. 14 Co 426/2002 aj.). Podmíněná žádost žalobce o odročení jednání pro případ, že by soud neměl shora uvedenou skutečnost za prokázanou, není způsobilým procesním úkonem, pro svou podmíněnost, neboť i procesní úkon musí splňovat kritérium určitosti; nikoliv vykazovat nahodilost plynoucí z uvážení soudu nad prokázaným skutkovým stavem. Takovým způsobem by soud nejednal nestranně, tak jak mu ukládá ustanovení čl. 81 odst. 1 Ústavy. Žádost žalobce nesplňuje ani požadavky ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť odročení jednání ze vázáno na důležitý důvod, jímž však nemůže být nesplnění procesních povinností žalobce,tj. povinností tvrzení a povinnosti důkazní. Označení důkazu a navrhnutí jeho provedení, tak musí být z povahy věci samé učiněno jednoznačným způsobem, tak aby bylo patrné, zda takovým úkonem účastník řízení důkaz navrhuje či nikoliv. Pro úplnost soud dodává, že nelze plnění důkazní povinnosti přesouvat na soud, vyjma situací, kdy předložení důkazu není pro účastníka řízení objektivně dosažitelné. 5. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario, když žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.