33 C 139/2021-30 — Obvodní soud pro Prahu 6

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”). Žalobce se žalobou domáhal, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku uvedenou ve výroku I. s příslušenstvím. K důvodům žaloby uvedl, že žalovaná částka představuje nesplacenou výši spotřebitelského úvěru poskytnutého žalovanému právním předchůdcem žalobce tj. [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], na základě smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] ze dne [datum] (dále jako„ smlouva o úvěru“). Žalovaný žalovanou částku žalobci neuhradil, ač byl písemně upomenut. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z provedených listinných důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 1 500 Kč, který se žalovaný zavázal splatit do 2. 6. 2019 včetně jednorázového poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 638,15 Kč, a tato pohledávka byla postoupena na žalobce. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jelikož bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky a žalovaný poskytnutý úvěr dle smlouvy o úvěru nesplatil, soud dospěl k závěru, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci žalovanou částku v souladu s § 2395 o. z. Co se týče úroků z prodlení, tyto soud žalobci rovněž přiznal a to ve výši dle § 1802 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě vyhověl v plném rozsahu, neboť byla podána důvodně. Lhůta k plnění byla stanovena jako třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 138,15 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných do podání návrhu na zahájení řízení včetně (tj. převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva ze dne 2. 2. 2021, podání návrhu na zahájení řízení), a dále ze tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Náhradu nákladů řízení je pak žalovaný povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám jeho právního zástupce, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).