33 C 147/2021-26 — Obvodní soud pro Prahu 6

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”). Předmětem řízení bylo zaplacení částky 864 Kč jako příspěvku žalovaného za nepojištěné vozidlo [registrační značka] za dobu od 12. 7. 2019 do 23. 7. 2019 (ohledně uvedeného vozidla nebyla uzavřena pojistná smlouva týkající se pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem uvedeného vozidla), včetně nákladů na uplatnění pohledávky a nákladů na upomínání. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný jako vlastník/provozovatel osobního automobilu [registrační značka], [VIN kód], s objemem válců motoru nad [číslo] cm³ do [číslo] cm³, neměl v době od 12. 7. 2019 do 23. 7. 2019 (tj. 12 dní) uzavřenu smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem uvedeného vozidla. Z toho důvodu mu vznikla povinnost zaplatit žalobci příspěvek do garančního fondu, jehož splatnost nastala dne 19. 1. 2020. Žalovaný neuhradil příspěvek do garančního fondu a související náklady ani na výzvu žalobce (výzva k úhradě ze dne 5. 12. 2019, upomínka ze dne 12. 2. 2020 a II. upomínka ze dne 5. 6. 2020). Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Žalovaný tím, že provozoval své vozidlo bez sjednaného pojištění odpovědnosti, porušil svoji povinnost vyplývající z § 1 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a žalovaný je tak za nepojištěné období povinen zaplatit žalobci příspěvek dle § 4 odst. 1 téhož zákona, a to ve výši celkem 564 Kč (12 dní x 47 Kč podle § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 205/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a dále je žalovaný povinen zaplatit žalobci náklady mimosoudního uplatnění práva ve smyslu § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., ve spojení s § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., ve výši 300 Kč, to vše spolu s úroky z prodlení dle ust. § 1970 o. z., ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení plně úspěšný, náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 864 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných do podání návrhu na zahájení řízení včetně (tj. převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva ze dne 10. 7. 2020, podání návrhu na zahájení řízení), a dále ze tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.