6 C 180/2018 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou soudu dne 22.9.2017, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud určil, že první žalovaná není dědičkou po zemřelém [jméno] [příjmení], narozeném [datum], zemřelém [datum], naposledy bytem [adresa žalovaného] („ zůstavitel“). Žalobu odůvodnila tak, že u zdejšího soudu je vedeno dědické řízení po zemřelém zůstaviteli. V dědickém řízení bylo rozhodnuto notářem JUDr. [jméno] [příjmení] jako soudním komisařem usnesením ze dne 24.8.2017, č.j. 26 D 38/2017-110, které nabylo právní moci dne 14.9.2017, o odkazu k žalobě o dědické právo. V souladu s tímto usnesením pak žalobkyně podala žalobu v této věci. Žalobkyně má za to, že listina vlastnoručně sepsaná zůstavitelem dne 17.12.2012, kterou odvolal vydědění první žalované, je neplatným právním jednáním, neboť zůstavitel k tomuto dni trpěl těžkou duševní chorobou, nikoli jen přechodné povahy, pro kterou nemohl odvolání vydědění jako úkon učinit platně. Žalobkyně má za to, že pro duševní poruchu nebyl zůstavitel schopen porozumět obsahu svého jednání a posoudit jeho následky, přičemž tato duševní porucha se rozvíjela po dlouhé roky. K vydědění první žalované, jakož i její dcery [jméno] [celé jméno žalované], narozené dne [datum], zůstavitelem, došlo na základě listiny sepsané ve formě notářského zápisu sepsaného Mgr. [jméno] [příjmení], notářkou v [obec] pod N 136/2002, NZ 123/ 2002 dne 23.7.2002. V této době byl zůstavitel ještě zcela zdráv. 2. První a druhá žalovaná se ve věci vyjádřily tak, že zůstavitel byl přes svůj nepříznivý zdravotní stav schopen porozumět důsledkům odvolání vydědění ze dne 17.12.2012. 3. Na jednání ze dne 8.11.2018 žalobkyně navrhla přistoupení další účastnice na straně žalované, a to [celé jméno žalované], narozené dne [datum], bytem [adresa žalované], přičemž soud vstup další účastnice do řízení připustil usnesením ze dne 8.11.2018, č.j. 6C 180/2018-32, které nabylo právní moci dne 6.12.2018. 4. Třetí žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že se plně ztotožňuje se žalobními tvrzeními. Je přesvědčena o tom, že listinu o odvolání vydědění ze dne 17.12.2012 zůstavitel ani nesepsal, ani nepodepsal, především však listina neobsahuje vůli zůstavitele, který v rozhodné době trpěl duševní chorobou, pro kterou nebyl schopen tento právní úkon učinit. Duševní choroba byla zůstaviteli diagnostikována již v roce 2010. Zůstavitel v roce 2002 vydědil první žalovanou, která byla jeho dcerou, neboť se k němu chovala hrubě a urážlivě. Třetí žalovaná dále uvedla, že druhá žalovaná jako matka všech zbylých účastnic řízení měla negativní vztah k žalobkyni a třetí žalované již od narození, neboť byly nechtěnými dvojčaty. Kladný vztah měla pouze k nejstarší dceři, tedy první žalované. Zůstavitel byl dezorientován v čase a prostoru již od roku 2010. První a druhá žalovaná si byly vědomy progrese psychické choroby zůstavitele, proto podnikaly kroky k získání jeho majetku. V roce 2012 šlo o zrušení vydědění, v roce 2015 o uzavření smlouvy o zúžení SJM. 5. V průběhu řízení uplatnila první žalovaná podáním ze dne 11.4.2019 vzájemný návrh, kterým se domáhala určení, že je dědičkou po [jméno] [příjmení], který odůvodnila tím, že je přesvědčena, že listina o vydědění – notářský zápis sp. zn. N 136/2002, NZ 123/ 2002 ze dne 23.7.2002, jehož prostřednictvím byla svým otcem panem [jméno] [příjmení] – zůstavitelem, vyděděna a důvody tam uvedené, nejsou pravdivé. Není a nebylo totiž pravdou, že by o zůstavitele neprojevovala opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měla, a že by měla se zůstavitelem konflikty. Není pravdou, že zůstaviteli a své matce vyhrožovala zabitím, takto se vyjádřila v afektu při pouze jediné vyhrocené příležitosti, o které sama vypovídala. V listině o vydědění zůstavitel také odkazuje na protokol sepsaný PČR ve [část obce] dne 9.5.2002, ten však byl sepsán na základě incidentu, který iniciovala žalobkyně [celé jméno žalobkyně] O vydědění své osoby se dozvěděla až po smrti zůstavitele od své matky, která ve své účastnické výpovědi vysvětlila, proč k tomu došlo a také, proč to před první žalovanou po dlouhá léta tajili a styděli se za to. 6. Soud při jednání dne 26.6.2020 vyloučil vzájemný návrh žalované k samostatnému projednání a rozhodnutí a žalobě na určení dědického práva vyhověl, když po provedeném dokazování dospěl k závěru, že zůstavitel trpěl ke dni 17.12.2012 smíšenou demencí, a to Alzheimerovou nemocí spolu s vaskulární – cévní formou. Jeho zdravotní stav negativně ovlivňoval jeho schopnost právně jednat a projevit svoji vůli ke dni 17.12.2012. Nebyl tak schopen porozumět důsledku odvolání vydědění, tak jak je vyjádřeno v listině ze dne 17.12.2012. Vydědění první žalované, učiněné na základě notářských zápisů, nebylo zůstavitelem platně odvoláno a první žalovaná tak není z důvodu vydědění dědičkou po zůstaviteli. K odvolání prvních dvou žalovaných Městský soud v Praze rozsudkem č.j. 35Co 337/2020-166 ze dne 1.12.2020 rozsudek zdejšího soudu potvrdil. K dovolání prvních dvou žalovaných Nejvyšší soud ČR rozsudkem č.j. 24Cdo 1657/2021-202 ze dne 28.7.2021 rozsudek Městského soudu i rozsudek zdejšího soudu zrušil a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení, když dospěl k závěru, že vyloučení vzájemného návrhu první žalované k samostatnému projednání představuje odepření spravedlnosti, neboť soud neprovedl, či jinak se nevypořádal, s jí navrženými důkazy, označenými ve vzájemném návrhu, které mohly být významné pro určení, zda je či není první žalovaná dědičkou po zůstaviteli. Bylo-li totiž v probíhajícím řízení vyhověno žalobě na určení, že první žalovaná není dědičkou po zůstaviteli, nutně z toho plynulo, že nemůže být (bez ohledu na tvrzení uplatněná ve vzájemném návrhu a důkazy jí označené) první žalovaná být úspěšná se vzájemným návrhem, kterým chtěla deklarovat, že je dědičkou po zůstaviteli. Šlo tedy o výjimečný případ. 7. Soud vázán právním názorem, vysloveným Nejvyšším soudem ve shora citovaném rozsudku, spojil při jednání dne 17.9.2021 řízení ve věci 6C 23/2001 a 6C 180/2018 ke společnému projednání pod sp. zn. 6C 180/2018. 8. Soud zjistil následující skutečnosti: 9. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 24.8.2017, č.j. 26 D 38/2017-110, soud zjistil, že v řízení o pozůstalosti po [jméno] [příjmení] soud uložil žalobkyni a třetí žalované, aby ve lhůtě 2 měsíců od právní moci usnesení podaly u zdejšího soudu žalobu na určení proti první a druhé žalované, že první žalovaná není zákonnou dědičkou po zůstaviteli. Usnesení nabylo právní moci dne 14.9.2017. 10. Ze znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení], CSc., znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, ze dne 10.2.2019, soud zjistil, že zůstavitel nejméně od roku 2006 trpěl atrofií mozku s aterosklerotickými změnami mozkových tepen. V roce 2009 prodělal mozkový infarkt. Od roku 2010 je dokumentován postup demence, která byla diagnostikována jako demence smíšená u Alzheimerovy choroby a cévní etiologie. V roce 2011 byly již dokumentovány stavy zmatenosti, výrazné poruchy paměti a deteriorace intelektových funkcí. Počátkem roku byl již diagnostikován střední stupeň smíšené demence. Znalec uzavřel, že zůstavitel trpěl duševní poruchou nikoliv přechodného charakteru, smíšenou demencí alzheimerovského a cévního typu, pro kterou nebyl schopen porozumět obsahu svého jednání, ani posoudit jeho následky, ani právně jednat, a to ke dni 17.12.2012. Tato duševní porucha ovlivňovala zůstavitele tak, že nebyl schopen porozumět důsledkům odvolání vydědění, provedeného listinou ze dne 17.12.2012, s ohledem na to, že v této listině nebyly jmenovány vyděděné osoby. Znalecká doložka ve smyslu ustanovení § 127 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o.s.ř.“), byla do znaleckého posudku doplněna dodatkem ze dne 10.4.2019. 11. Z výslechu znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], CSc., soud zjistil, že znalec setrvává na závěrech svého znaleckého posudku. Naopak nesouhlasí se závěry znaleckého posudku MUDr. [příjmení]. Pokud by zůstavitel v listině o odvolání vydědění uvedl osoby, jejichž vydědění odvolává, svědčilo by to o tom, že rozumí tomu, ve vztahu k jakým osobám tak činí. 12. Ze znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že podle znalce zůstavitel trpěl ke dni 17.12.2012 smíšenou demencí, tíže demence byla mírná. Znalec v posudku uvedl, že zůstavitel by schopen porozumět důsledkům odvolání vydědění. 13. Z výslechu znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že znalec setrval na závěrech svého znaleckého posudku. Zůstavitel podle znalce trpěl demencí mírného stupně a byl tak schopen posoudit následky odvolání vydědění. Ze samotného obsahu listiny, resp. z toho, zda listina obsahuje chyby či nepřesnosti, nelze dovodit nic o stupni demence. Znalec dále uvedl, že je možné, že listinu ze dne 17.12.2012 neviděl. 14. Z ústavního znaleckého posudku [ulice] vojenské nemocnice, Vojenské fakultní nemocnice [obec], ze dne 10.1.2020, soud zjistil, že zůstavitel trpěl ke dni 17.12.2012 smíšenou demencí, tedy Alzheimerovou nemocí spolu s vaskulární – cévní fo