7 C 161/2020-29 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobce se podanou žalobou dne 29. 9. 2020 domáhal po žalované zaplacení částky 79 817 Kč z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem žalované. Dle žalobních tvrzení podal žalobce dne [datum] u žalované žádost o vydání osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu podle zákona č. 262/2011 Sb., o účastnících odboje a odporu proti komunismu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 262/2011 Sb.“), k níž připojil vyžadované přílohy. Ačkoli žalovaná měla o této žádosti vydat rozhodnutí bezodkladně, nejpozději ve lhůtě 30 dnů, a to dle § 71 odst. 1 a 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ správní řád“), neučinila tak. Žalobce připustil, že v tomto poněkud složitějším případě by bylo ospravedlnitelné vydání rozhodnutí ve lhůtě přiměřeně delší, když podle aktuální rozhodovací praxe v obdobných případech lze mít za přiměřenou lhůtu 1,5 až 2 roky a to vč. řízení o odvolání před [anonymizována dvě slova]. Prvoinstanční rozhodnutí ve věci, jímž byla žádost účastníka řízení zamítnuta, však bylo vydáno až dne [datum] a žalobci doručeno až [datum], tj. po více než 6 letech od podání žádosti. Po včas podaném odvolání k [anonymizována dvě slova] věc u tohoto orgánu byla pravomocně skončena dne [datum] doručením rozhodnutí o zamítnutí odvolání právnímu zástupci žadatele. Celé řízení tak trvalo téměř 8 let a bylo zjevně průtažné zejm. v období od konce roku [rok] do [anonymizováno] [rok], kdy v něm nebyl učiněn prakticky žádný úkon. Žalobce proto dne [datum] u žalované uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobenou nesprávným úředním postupem, která ho vyrozuměním ze dne [datum] odmítla s tím, že ho považuje za rozporný s dobrými mravy, neboť žalobci uvedené osvědčení nebylo vydáno. Žalobce proto svůj nárok uplatnil u zdejšího soudu, když odkázal na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen„ Stanovisko“), a zdůraznil, že při stanovení výše zadostiučinění se má přihlížet též k věku a zdravotnímu stavu účastníka. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučiní je nutno vycházet ze základní částky stanovené násobkem celkové doby řízení v letech či měsících a částky přiznávané za jednotku času řízení s následným připočtením či odečtením vlivu skutečností vyplývajících z kritérií obsažených ve správním řádu. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že pro poměry [země] je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za 1 rok nedůvodných průtahů řízení, tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za 1 měsíc nedůvodných průtahů řízení. Tuto výši lze podle Stanoviska moderovat s ohledem na působení jednotlivých faktorů v konkrétní věci. Dle žalobce je třeba výši odškodnění v této věci přiměřeně zvýšit, přičemž žalobce navrhl, aby soud přiznal žalobci částku ve výši 79 817 Kč. 2. Žalovaná žalovaný nárok neuznala a žalobu navrhla zamítnout. Žalovaná potvrdila, že žalobce dne [datum] podal žádost o vydání osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu, avšak dále uvedla, že žalobce si musel být vědom, že takové osvědčení nelze vydat osobě, která vykonávala některou činnost blíže specifikovanou v uvedeném zákoně, přičemž právě žalobce byl důvěrníkem [ulice] [anonymizována čtyři slova], což v žádosti zamlčel. Žalobce si proto musel být vědom té skutečnosti, že osvědčení mu nemůže být pro tuto překážku vydáno, když žalobci následně opravdu nebylo vydáno, když pravomocně bylo řízení skončeno dne [datum]. Žalovaná připustila, že celkem předmětné řízení trvalo cca 7,8 roku, avšak na délku řízení však měla vliv jeho složitost, vyžadující rozsáhlé šetření, zejména v historických a archivních pramenech. Vyhledávání důkazního materiálu, jeho zpracování, studium a interpretace byla z hlediska časového, ale i odborného, velice náročná. Po provedení archivního šetření a historickoprávního posouzení, včetně provedení důkazu svědeckou výpovědí a konfrontace spisového materiálu s dalšími spisy, žalovaná uplatněnou žádost o vydání osvědčení zamítla rozhodnutím ze dne [datum], proti kterému žalobce podal odvolání dne [datum], jež bylo dne [datum] postoupeno [anonymizována dvě slova] [země] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] (dále jen„ [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“), která jej zamítla a potvrdila prvoinstanční správní rozhodnutí. Podotkla, že správní řízení trvalo celkem 2 857 dnů (od [datum] do [datum]), když na délku řízení měla rovněž vliv skutečnost, že řízení probíhalo před správními orgány obou stupňů, přičemž žalovaná nemohla ovlivnit délku řízení o odvolání před [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], která je organizační jednotkou [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Pro úplnost žalovaná vysvětlila, že délka jednotlivých řízení žadatelů o vydání osvědčení se odlišuje nejen podle obsahu jejich žádostí, ale i personální kapacity žalované i archivů či jiných orgánů kvůli zpracování odborných stanovisek. Žalovaná dále poukázala na většinovou rozhodovací praxi Městského soudu v Praze (pozn. soudu – předtím, než byl vydán nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1242/18), která dovozovala nemožnost aplikace Stanoviska na typově shodnou věc s tím, že na ní nedopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a proto se neuplatní presumpce vzniku nemajetkové újmy dle Stanoviska a důkazním břemenem je zatížena žalující strana, která musí prokazovat jak vznik nemajetkové újmy, tak příčinnou souvislost mezi jednotlivými průtahy správního řízení a vznikem této újmy. Dále žalovaná odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu, když setrvala na názoru, že na danou věc nelze aplikovat čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Závěrem pak žalovaná sdělila, že dne [datum] bylo žalované doručeno uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem žalobci, přičemž žalovaná ho vyrozuměním ze dne [datum] odmítla s tím, že jej považuje za rozporný s dobrými mravy, neboť žalobci uvedené osvědčení nebylo vydáno kvůli tomu, že žalobce byl veden jako spolupracovník [ulice] [anonymizována čtyři slova]. Žalovaná tak navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl, neboť žalobci nevznikla v důsledku vedení předmětného správního řízení žádná relevantní nemajetková újma. 3. Soud má na základě shodných tvrzení účastníků za nesporné, že předmětné správní řízení o vydání osvědčení trvalo celkem 2 857 dní (od [datum] do [datum]), kdy nabylo právní moci zamítavé rozhodnutí [anonymizována tři slova] (viz žádost žalobce ze dne [datum] a rozhodnutí [anonymizována tři slova] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]), a že žalobce uplatnil u žalované dne [datum] nárok na nemajetkovou újmu (viz písemné uplatnění nároku žalobce ze dne [datum]), který žalovaná zcela odmítla (viz dopis žalované ze dne [datum]). 4. Provedeným dokazováním bylo po skutkové stránce prokázáno, že k žádosti o vydání osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu, podané u žalované, žalobce jako přílohy připojil popis své činnosti, kopii občanského průkazu, kopii obžaloby a kopii rozhodnutí soudu specifikovaných v této žádosti. 5. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], doručeným žalobci dne [datum], bylo prokázáno, že žalovaná přerušila předmětné správní řízení do doby, kdy bude [anonymizováno] předloženo odborné stanovisko příslušných institucí. 6. Žádostmi žalované o spolupráci a poskytnutí odborného stanoviska v rámci řízení o vydání osvědčení bylo prokázáno, že konkrétně dne [datum] žalovaná požádala [anonymizována dvě slova] [obec] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], dne [datum] požádala [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [stát. instituce], dne [datum] požádala [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a [název soudu]. Žalovaná rovněž zaslala dne [datum] doplnění žádosti o spolupráci, když odpověď na tuto žádost urgovala dne [datum]. 7. Odpověďmi příslušných orgánů k žádosti o spolupráci a poskytnutí odborného stanoviska v rámci řízení o vydání osvědčení bylo prokázáno, že konkrétně dne [datum] žalovaná obdržela odpověď od [anonymizováno 6 slov] [stát. instituce], dne [datum] pak od [anonymizována dvě slova] [obec], dne [datum] od [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], dne [datum] od [název soudu] (spis sp. [značka automobilu], jehož součástí je spis [název soudu] sp. zn. [spisová značka]) a dne [datum rozhodnutí] od [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. 8. Dopisem ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalovaná obdržela dopis podepsaný [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [titul za jménem], v němž uvedla, že žalobce v letech [rok] [rok] na [anonymizováno] [obec] v [obec] půjčoval protikomunisticky zaměřenou literaturu studentům i vyučujícím. Dále uvedla, že i po roce [rok] jí účastník