7 C 256/2021-39 — Obvodní soud pro Prahu 6

Žalobkyně se žalobou (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou soudu dne 8. 10. 2020 domáhala vydání rozsudku, jehož obsah je patrný ze shora uvedeného výroku a to z titulu neuhrazeného nájemného a služeb spojených s nájmem. Žalobu odůvodnila tak, že se žalovaným uzavřela Smlouvu o nájmu služebního bytu dne [datum], nájem byl ukončen ke dni [datum]. Žalovaný neuhradil žalobkyni nájemné za měsíc [anonymizováno] [rok] ve výši 15 673 Kč a měsíc [anonymizováno] [rok] ve výši 3 092 Kč. Žalovaný neuhradil vyúčtování služeb za rok [rok], jež bylo splatné dne [datum]. Žalobkyně zaslala dne [datum] žalovanému předžalobní výzvu k uhrazení dlužné částky. Žalovaný ničeho neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud postupoval dle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže se ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., účastníky řízení vyzval, aby se vyjádřili k návrhu soudu o rozhodnutí věci bez projednání, pouze na základě listinných důkazů, k této výzvě připojil doložku, že v případě, že se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s takovým postupem souhlasí. Vzhledem k tomu, že se žádný z účastníků řízení v dané lhůtě nevyjádřil, nastala fikce souhlasu s rozhodnutím věci bez jejího projednání. Ve smyslu ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. na základě listinných důkazů, a to Smlouvy o nájmu služebního bytu [číslo], ze dne [datum], Dodatků 1 až 3 ke Smlouvě o nájmu služebního bytu ze dnů [datum], [datum] a [datum], Protokolu o převzetí bytu ze dne [datum], Evidenčního listu ze dne [datum], Vyúčtování služeb za byt v [anonymizována dvě slova] ze dne [datum], Faktury [číslo] Předžalobní upomínky pro zaplacení dlužné částky ze dne [datum] a její dodejky, bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o nájmu služebního bytu [číslo] v budově [adresa], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [číslo], [obec a číslo] – [část obce], [anonymizována dvě slova]. Dne [datum] byl byt předán zpět žalobkyni. Žalovanému byla vystavena faktura za služby ve výši 6 766 Kč za období od [datum] až [datum] s datem splatnosti [datum]. Žalovaný byl vyzván předžalobní ze dne [datum] k úhradě nájemného za měsíc [anonymizováno] [rok] ve výši 15 673 Kč, nájemného za měsíc [anonymizováno] [rok] ve výši 3 092 Kč a k úhradě výše uvedeného dlužného nedoplatku za služby. Žalovaný ničeho neuhradil. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná a proto jí v plném rozsahu vyhověl podle § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o. z.“), § 1970 o. z., ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 877 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 277 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý z 2 úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (předžalobní výzva, žaloba).