11 C 130/2022-36 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se elektronicky podanou žalobou dne 15. 2. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 755 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazení televizních poplatků. V žalobě tvrdila, že žalovaný se jako držitel televizního přijímače přihlásil coby poplatník televizního poplatku do příslušné evidence dne 1. 6. 2005, v důsledku čehož mu vznikla povinnost platit v souladu s příslušnými ustanoveními zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, televizní poplatek. Této zákonné poplatkové povinnosti však žalovaný nedostál, neboť za období listopad 2020 až listopad 2021 nezaplatil televizní poplatky v souhrnné výši 1 755 Kč (135 Kč měsíčně), splatný nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce. Uvedený dluh žalovaný nezaplatil ani na základě písemné předžalobní výzvy k plnění. Žalobkyně současně požádala o přiznání kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení specifikovaného ve výroku I. tohoto rozsudku. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Ve smyslu ust. § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), lze o skutkovém stavu věci učinit závěr, podle kterého žalovaný jako poplatník televizního poplatku neuhradil za období listopad 2020 až listopad 2021 televizní poplatky v souhrnné výši 1 755 Kč, a to ani na základě písemné předžalobní výzvy k plnění. 4. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná a proto jí vyhověl podle ust. § 3 odst. 2, § 6, § 7 odst. 2 a § 8 odst. 6 a 8 zákona č. 348/2005 Sb., ve spojení s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 5. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci úspěšnou. Její náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhrada hotových výdajů za 2 úkony á 100 Kč (předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby) dle § 1 a 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb., tj. celkem ve výši 600 Kč. V této souvislosti soud odkazuje na nálezy Ústavního soudu ze dne 2. 1. 2019, sp. zn. IV. ÚS 1447/18, a ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12, na jejichž základě je přiznání nákladů za zastoupení žalobkyně advokátem v rozporu s čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal tuto náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.