11 C 191/2022-50 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se elektronicky podanou žalobou dne 27. 10. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 2 160 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazení televizních poplatků. Dle žalobních tvrzení se žalovaná jako držitel televizního přijímače přihlásila coby poplatník televizního poplatku do příslušné evidence dne 8. 6. 2017, v důsledku čehož jí vznikla povinnost platit v souladu s příslušnými ustanoveními zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění (dále jen„ zákon č. 348/2005 Sb.“), televizní poplatek. Této zákonné poplatkové povinnosti však žalovaná nedostála, neboť za období září 2019 až prosinec 2020 nezaplatila televizní poplatky v souhrnné výši 2 160 Kč (135 Kč měsíčně), splatné nejpozději do 15. dne příslušného kalendářního měsíce. Uvedený dluh žalovaná nezaplatila ani na základě písemné předžalobní výzvy k plnění. Žalobkyně současně požádala o přiznání kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení specifikovaného ve výroku I. tohoto rozsudku. V písemné replice žalobkyně odmítla procesní obranu žalované s tím, že povinnost platit televizní poplatek není vázána na dobu držení televizního přijímače, ale na dobu, po kterou je poplatník v evidenci veden. Žalobkyně neeviduje žádnou odhlášku žalobkyně z evidence poplatníků televizních poplatků, a ze zákona tak žalovaná zůstává poplatníkem a svědčí jí zákonná povinnost hradit televizní poplatek. 2. Žalovaná neuznala žalobní nárok a žalobu navrhla zamítnout s tím, že v žalovaném období sdílela společnou domácnost s přítelem a budoucím manželem, který televizní poplatky hradil za společnou domácnost. Žalovaná proto zrušila v bance trvalý příkaz k platbě za televizní poplatek a touto formou oznámila žalobkyni odhlášení se z evidence. Za této situace žalovaná neshledává důvod pro placení televizního poplatku. 3. Ve smyslu ust. § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), lze o skutkovém stavu věci učinit závěr, podle kterého žalovaná jako poplatník televizního poplatku neuhradila za období září 2019 až prosinec 2020 televizní poplatky v souhrnné výši 2 160 Kč, a to ani na základě písemné předžalobní výzvy k plnění, přičemž žalobkyni neoznámila, že z důvodu přestěhování přestala být poplatníkem televizního poplatku. 4. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí v plném rozsahu vyhověl podle ust. § 3 odst. 2, § 6, § 7 odst. 2 a § 8 odst. 6 a 8 zákona č. 348/2005 Sb., ve spojení s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Irelevantní jsou námitky žalované, že její povinnost platit televizní poplatek zanikla okamžikem, kdy začala sdílet společnou domácnost se svým manželem, který na nové adrese hradil televizní poplatky, a že tuto skutečnost žalobkyni oznámila tím, že ve své bance zrušila trvalý příkaz k platbě za televizní poplatek. K této argumentaci soud konstatuje, že povinnost hradit televizní poplatek zaniká (z důvodu přestěhování) okamžikem, kdy se poplatník televizního poplatku odhlásí z evidence poplatníků, k čemuž je povinen v souladu s ust. § 8 odst. 8 písm. a) zákona č. 348/2005 Sb. Tuto zákonnou odhlašovací povinnost však žalovaná nesplnila, když zrušení jejího bankovního příkazu k úhradě televizních poplatků v žádném případě nepředstavuje odhlášení se z evidence. 5. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci úspěšnou. Její náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhrada hotových výdajů za 2 úkony á 100 Kč (předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby) a jeden úkon ve výši 300 Kč (písemné podání ve věci samé ze dne [datum]) dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., tj. celkem ve výši 900 Kč. V této souvislosti soud odkazuje na nálezy Ústavního soudu ze dne 2. 1. 2019, sp. zn. IV. ÚS 1447/18, a ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12, na jejichž základě je přiznání nákladů na zastoupení žalobkyně advokátem v rozporu s čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal tuto náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.