13 C 153/2021-96 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobce se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 22. 7. 2021 domáhal stanovení povinnosti žalované, tak jak je uvedena ve výroku I. tohoto rozhodnutí s odůvodněním, že účastníci řízení jsou bývalí manželé, přičemž řízení o vypořádání společného jmění manželů probíhá u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. [anonymizována dvě slova] [rok]. V rámci tohoto řízení o vypořádání společného jmění manželů byl Okresním soudem Praha-západ vydán dne [datum rozhodnutí] rozsudek, č.j. [číslo jednací], ve znění opravného usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], ve znění opravného a doplňujícího usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], kterým byla ve výroku III. uložena žalobci povinnost zaplatit žalované na vyrovnání jejího podílu částku ve výši 1 287 408,23 Kč Krajský soud v Praze svým rozsudkem ze dne 21. 2. 2018, č.j. [číslo jednací], [číslo jednací], rozsudek okresního soudu potvrdil a současně uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku ve výši 68 631 Kč. Oba rozsudky nabyly právní moci dne 20.3.2018. Podle obou výše uvedených rozsudků zaplatil žalobce žalované na bankovní účet č. ú. [bankovní účet], který mu za tím účelem sdělila, částku ve výši 1 287 408,23 Kč a na žalovanou sdělený bankovní účet č. [bankovní účet] pak žalobce poukázal částku ve výši 68 631 Kč, celkem takto žalobce žalované zaplatil částku ve výši 1 356 039,23 Kč. K dovolání žalobce Nejvyšší soud ČR svým rozsudkem ze dne 5.1.2021, č.j. [číslo jednací], oba výše uvedené rozsudky Okresního soudu Praha-západ i Krajského soudu v Praze zrušil a věc vrátil zpět Okresnímu soudu Praha-západ k dalšímu řízení. Pro úplnost žalobce uvádí, že Okresní soud Praha-západ dosud ve věci znovu nerozhodl. Vzhledem k tomu, že zrušením obou rozsudků zanikl právní důvod pro zaplacení částky 1 356 039,23 Kč žalované, došlo na straně žalované k bezdůvodnému obohacení. Z toho důvodu žalobce zaslal právní zástupkyni žalované výzvu k vrácení zaplacené částky, a to ve lhůtě 7 dnů ode dne předmětné výzvy. Žalovaná prostřednictvím své právní zástupkyně emailem ze dne 30.3.2021 vrácení peněžních prostředků odmítla. Žalobce žalovanou vyzval prostřednictvím předžalobní výzvy opětovně, a to dne 14. 7. 2021, avšak bezúspěšně. 2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že je pravdou, že žalobce plnil žalované na základě uvedených rozsudkům, nicméně řízení o vypořádání SJM vedeného u Okresního soudu Praha-západ je nadále vedeno a pokud jde o rozhodnutí Nejvyššího soudu, tak rozhodnutí soudu I. a II. stupně bylo zrušeno, protože soudy se dostatečně nevypořádaly se žalobcovým návrhem na disparitu podílu, přičemž tuto námitku žalovaná považuje za zcela neopodstatněnou, disparitu řešil soud I. stupně v odůvodnění rozsudku z 11.5.2017 kde se s ní vypořádal. Dále z toho důvodu, že soudy nevypořádaly položku ve výši 269 000 Kč, s odůvodněním uplatnění po uplynutí tříleté lhůty, kdy k této položce dle Nejvyššího soudu žalobce tíží břemeno tvrzení a důkazní o jejich existenci. Dále žalovaná podotýká, že přestože bylo rozhodnutí Nejvyššího soudu vydáno už 5. 1. 2021, ústní jednání před soudem I. stupně se konalo až 23. 9. 2021. Žalobce do tohoto ústního jednání nesplnil svou povinnost tvrzení ani důkazní a soudem mu byla poskytnuta lhůta k doplnění. Dále se dle Nejvyššího soudu soudy nevypořádaly s položkou ve výši 53 773 Kč s odůvodněním jejího uplatnění po uplynutí tříleté lhůty. Žalobce opět nedoložil, že tuto částku skutečně uhradil a kdy se tak stalo. Dále Nejvyšší soud vyslovil jiný názor v otázce vypořádání vlastnického práva ke garáži, jejíž hodnota byla v roce 2017 stanovena na částku 170 000 Kč. Žalovaná uvedla, že lze předpokládat, že množina movitých a nemovitých věcí, které ze SJM získají účastníci, zůstane v podstatě neměnná. Otázkou je garáž, kterou původně získala žalovaná, získá-li ji žalobce, vypořádací podíl žalované se tím logicky zvýší. Jedinou další podstatnější hodnotu SJM tvořil družstevní podíl oceněný v roce 2014 na 3 500 000 Kč. Tato cena je již konečná a nebude v řízení o vypořádání SJM zjišťována znovu. Lze předpokládat, že hodnota věcí, které budou ze SJM přikázány žalobci zjevně stoupne v řádu milionů korun. Je vysoce pravděpodobné, že vypořádací podíl, který bude žalobce povinen zaplatit žalované, se v důsledku toho taktéž zvýší. Částka, kterou drží žalovaná na základě zrušených rozhodnutí je tak svým způsobem kvazi zálohou. Žalobce měl a mohl v řízení o vypořádání SJM požádat o její zaúčtování, případně o širší vypořádání SJM o tuto částku, avšak neučinil tak, ani nenavrhl její případné započtení. O zúčtování této částky by mělo být rozhodnuto v řízení o vypořádání SJM. Žalovaná dále uvedla, že je třeba na věc pohlížet individuálně, podle okolností daného případu ve smyslu ust. § 3 odst. 1 o.z., a to v rámci nalezení spravedlivého řešení, kdy odkázala v této souvislosti na nález pléna Ústavního soudu ze dne 7. 9. 2010, sp. zn. PL. ÚS 34/09 a dále na judikaturu Nejvyššího soudu 22 Cdo 1363/2019. Žalovaná uvedla, že je zřejmé, že žalobci bude v řízení o vypořádání SJM uložena povinnost uhradit žalované vypořádací podíl ve výši převyšující žalovanou částkou. Stejně tak je zřejmé, že žalobci bude uložena povinnost nahradit žalované náhradu nákladů řízení, které jí byly přiznány rozhodnutím odvolacího soudu v řízení o vypořádání SJM ze dne 21. 2. 2018, o jehož vydání se žalobce v tomto řízení taktéž domáhá. Očekávané zvýšení vypořádacího podílu navíc zajisté mnohonásobně pokryje i žalovanou marginální částku nákladů řízení. Žalovaná k dokreslení situace uvedla, že je od roku 2005 permanentně účastníkem soudních řízení v důsledku ukončení soužití a manželství s žalobcem. Žalovaná v roce 2005 opustila společnou domácnost a družstevní byt, který měli tehdy manželé v nájmu, přenechával žalobce do užívání třetím osobám za úplatu a vydal ho žalované až v roce 2014 na základě soudního rozhodnutí, a to ve stavu neumožňujícím užívání. V řízení o vypořádání nájmu společného bytu se žalobce bránil neúspěšným odvoláním, dovoláním a následně ústavní stížností. Žalobce v řízení používá pravdivá tvrzení, kterými se snaží domoci pro sebe více, než mu náleží. Ze všech těchto důvodů se jeví v rozporu s dobrými mravy, aby žalovaná byla povinna vydat žalobci částku, kterou jí bude žalobce povinen v krátkém čase uhradit zpět. Uložení povinnosti žalované vrátit tuto kvazi zálohu přinejmenším projevem bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. 4. Účastníci řízení jsou bývalí manželé (shodná tvrzení účastníků). U Okresního soudu Praha-západ probíhá řízení o vypořádání společného jmění manželů, a to pod sp. zn. [anonymizována tři slova] [rok] (shodná tvrzení účastníků, rozsudek Okresního soudu Praha – západ, č.j. [číslo jednací] ze dne 11.5.2017). V řízení o vypořádání společného jmění manželů byl Okresním soudem Praha-západ vydán dne [datum rozhodnutí] rozsudek, č.j. [číslo jednací], ve znění opravného usnesení ze dne 25. 7. 2017, č.j. [číslo jednací], ve znění opravného a doplňujícího usnesení ze dne 28. 8. 2017, č.j. [číslo jednací], kterým byla ve výroku III. uložena žalobci povinnost zaplatit žalované na vyrovnání jejího podílu částku ve výši 1 287 408,23 Kč (shodná tvrzení účastníků, rozsudek Okresního soudu Praha – západ, č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]). Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 21.2.2018, č.j. [číslo jednací], [číslo jednací], rozsudek okresního soudu potvrdil a současně uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku ve výši 68 631 Kč; oba rozsudky nabyly právní moci dne 20.3.2018 (rozsudek Krajského soudu V [obec] ze dne 21.2.2018, č.j. [číslo jednací], [číslo jednací]). Žalobce splnil povinnost uloženou oběma uvedenými rozsudky, když zaplatil žalované dne 18.6.2018 na bankovní účet č. ú. [bankovní účet], částku ve výši 1 287 408,23 Kč a na bankovní účet právní zástupkyně žalované č. [bankovní účet] pak žalobce dne 23.3.2018 poukázal částku ve výši 68 631 Kč, celkem žalobce žalované zaplatil částku ve výši 1 356 039,23 Kč (shodná tvrzení účastníků, výpis z bankovního účtu vedeného u [anonymizováno]). K dovolání žalobce Nejvyšší soud ČR svým rozsudkem ze dne 5.1.2021, č.j. [číslo jednací], oba výše uvedené rozsudky Okresního soudu Praha-západ i Krajského soudu v Praze zrušil a věc vrátil zpět Okresnímu soudu Praha-západ k dalšímu řízení, s tím, rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; z odůvodnění tohoto rozhodnutí mimo jiné vyplývá, že soud I. stupně se bude muset v rámci širšího vypořádání společného jmění manželů zabývat otázkou disparity podílů manželů, dále případnými vnosy tvrzenými žalobcem do společného jmění (včetně prostředků darovaných žalobci), v řízení bude nutno vypořádat nejen finanční prostředky, ale i tvrzené nemovitosti účastníků (včetně garáže), dále i prostředky použité žalovaným na družstevní byt v Praze (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 5.