18 C 52/2022-28 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 15. 4. 2021 (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala uložení povinnosti žalované tak, jak je uvedena ve výroku I. tohoto rozhodnutí, a to s odůvodněním, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, čímž jí ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto svou povinnost žalovaná splnila dne 1. 5. 1997. Shora popsaným jednáním tak žalované zároveň vznikla povinnost platit v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaná nedostála své zákonné poplatkové povinnosti, když nezaplatila televizní poplatky za období prosinec 2019 a za březen až červen 2020, vždy ve výši 135 Kč. Žalobkyně písemně vyzvala žalovanou k úhradě celkové dlužné částky dne 15. 9. 2020. Žalovaná však svou povinnost ani v dodatečné lhůtě nesplnila. Žalobkyně současně požádala o přiznání zákonného úroku z prodlení v kapitalizované výši, který představuje zákonný úrok z prodlení vypočítaný od prvého dne prodlení s každou jednotlivou měsíční platbou (tj. vždy od 16. dne příslušného měsíce) do dne vyhotovení žaloby (viz shora). 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených důkazů a účastníci se práva účasti vzdali, popř. s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná v rozhodném období uvedeném shora v důsledku zákonné fikce byla jako držitelka televizního přijímače přihlášena k evidenci poplatníků televizních poplatků, přičemž jí za toto období vznikl dluh na televizních poplatcích v souhrnné výši 675 Kč (tj. 135 Kč měsíčně), kdy do prodlení s jednotlivými platbami poplatků se dostávala vždy po splatnosti každého měsíčního televizního poplatku, tedy od 16. dne příslušného měsíce. Výše uvedený dluh žalovaná nezaplatila ani na základě písemné předžalobní výzvy k plnění ze dne 15. 9. 2020. 5. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná a proto jí v souladu s ust. § 3, § 6, § 7 odst. 2 a § 8 odst. 6 a § 8 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v plném rozsahu vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O příslušenství pohledávky, tj. zákonném úroku z prodlení v kapitalizované výši, soud rozhodl dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 675 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč.