19 C 166/2022-35 — Obvodní soud pro Prahu 6

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 2 000 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu dluhu žalované ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] dne [datum]. Žalovaná se k uplatněnému nároku nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu skutkovým zjištěním: Žalobkyně jako postupník uzavřela Smlouvu o postoupení pohledávek dne 1.1.2021 se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen původní věřitel), jako postupitelem (prokázáno smlouvou a oznámením o postoupení pohledávky). Původní věřitel uzavřel se žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl téhož dne žalované úvěr ve výši 2 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 30.1.2019. Žalovaná tento návrh smlouvy akceptovala a původní věřitel žalované vyplatil jistinu úvěru. Dne 31.12.2018 byla na účet č. [bankovní účet] připsána částka 2 000 Kč (prokázáno smlouvou o úvěru a formulářem ke spotřebitelskému úvěru, potvrzením o platbě jistiny úvěru). Dne 3.9.2021 byla žalované odeslána upomínka (prokázáno výzvou k úhradě). Žalovaná v řízení netvrdila, že by na svůj dluh žalobkyni či původnímu věřiteli cokoli uhradila. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a má za to, že plně prokazují výše popsaný skutkový stav, když ostatně ani žalovaná tvrzení žalobkyně a předložené důkazy nijak nezpochybnila. Závěr o skutkovém stavu je shodný s výše uvedenými skutkovými zjištěními. Po právní stránce posuzoval soud uplatněný nárok dle ust. § 2395 a násl. a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění. Mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru, žalovaná byla povinna vyčerpaný úvěr vrátit ve sjednané době. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni. Žalobkyně se proto právem domáhá po žalované uhrazení dluhu. Žalobkyni přiznaná částka sestává z jistiny pohledávky ve výši 2 000 Kč. Žalobkyni dále náleží i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, ode dne následujícího po sjednané splatnosti úvěru. Po zhodnocení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná a proto jí v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.