19 C 213/2022-38 — Obvodní soud pro Prahu 6

Žalobou došlou soudu dne [datum] se žalobkyně žalobou (návrhem na vydání EPR) domáhala stanovení povinnosti žalované, tak jak je uvedena ve výroku I. tohoto rozhodnutí, s odůvodněním, že jestliže je osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud žalobkyni po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy, když součástí této výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Jelikož žalovaná v zákonné lhůtě na písemnou výzvu žalobkyně, jakožto provozovatele televizního vysílání ze zákona nereagovala, žalobkyně ji zařadila do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky, o čemž byla žalovaná písemně žalobkyní informována. Tímto jednáním tak žalované vznikla povinnost platit v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, televizní poplatek. Žalovaná však za období [číslo] až [číslo] včetně nezaplatila televizní poplatky v souhrnné výši 4 590 Kč (tj. 135 Kč/02-2019 až [číslo]). Žalobkyně písemně vyzvala žalovanou k úhradě celkové dlužné částky, žalovaná však svoji povinnost ani v dodatečné lhůtě nesplnila. Žalobkyně současně v návaznosti na výše uvedené nárokovala také zákonný úrok z prodlení, který kapitalizovala od prvního dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne vyhotovení žaloby, tj. ke dni [datum], v celkové výši 707,73 Kč. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených důkazů a účastníci se práva účasti vzdali, popř. s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná v rozhodném období uvedeném shora v důsledku zákonné fikce byla jako držitel televizního přijímače přihlášena k evidenci poplatníků televizních poplatků, přičemž jí za toto období vznikl dluh na televizních poplatcích v souhrnné výši 4 590 Kč (tj. 135 Kč/02-2019 až [číslo]), kdy do prodlení s jednotlivými platbami poplatků se dostávala vždy po splatnosti každého měsíčního televizního poplatku, tedy od 16. dne příslušného měsíce. Výše uvedený dluh žalovaná nezaplatila ani na základě písemné předžalobní výzvy k plnění. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná a proto jí v souladu s ust. § 3 odst. 4, § 6, § 7 odst. 2 a § 8 odst. 6 a § 8 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, v plném rozsahu vyhověl. O příslušenství pohledávky, tj. zákonného úroku z prodlení v kapitalizované výši, soud rozhodl dle ust. § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 590 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a DPH 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč.