19 C 241/2021-37 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobce se domáhal žalobou došlou soudu dne 4. 6. 2021 zaplacení částky ve výši 32 240 Kč s příslušenstvím z titulu nároku na úhradu regresní náhrady ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, ve znění pozdějších předpisů. Žalobce způsobil dne 14. 4. 2018 dopravní nehodu, když se jako řidič vozidla střetl s protijedoucím motocyklem, jehož řidič [jméno] [příjmení] (dále jen„ poškozený“) při tomto střetu utrpěl zranění, které si vyžádalo dlouhodobé ošetřování poškozeného v období od 13. 10. 2018 do 10. 1. 2019. Pojistná událost byla nahlášena u žalované z titulu pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (pojistná smlouva [číslo]). V důsledku poskytování péče o poškozeného vznikl matce poškozeného [jméno] [příjmení] (jako ošetřující osobě) nárok na dlouhodobé ošetřovné, které jí bylo [stát. instituce] vyplaceno jako dávka z nemocenského pojištění za období od 15. 10. 2018 do 31. 10. 2018, od 19. 11. 2018 do 30. 11. 2018 a od 10. 12. 2018 do 23. 12. 2018 v celkové výši 13 760 Kč. Ze stejného titulu (tj. dlouhodobé ošetřování poškozeného) bylo vyplaceno otci poškozeného [jméno] [příjmení] jakožto další ošetřující osobě ošetřovné ve výši 18 480 Kč za období od 1. 11. 2018 do 18. 11. 2018, od 3. 12. 2018 do 9. 12. 2018, od 27. 12. 2018 do 31. 12. 2018 a od 1. 1. 2019 do 10. 1. 2019. Rozhodnutím [stát. instituce] ze dne 18. 3. 2021, [číslo jednací] bylo žalobci uloženo zaplatit regresní náhradu ve smyslu ust. § 126 odst. 1 a 4 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZNP“), odpovídající předmětným dávkám vyplaceným ošetřujícím osobám poškozeného ([jméno] a [jméno] [příjmení]) v celkové výši 32 240 Kč. Žalovaná dopisem ze dne 15. 3. 2021 sdělila žalobci, že 15. 3. 2021 uhradila Okresní správě sociálního zabezpečení v [obec] regresní náhradu za vyplacené dávky nemocenského pojištění pojištěnému v celkové výši 563 872 Kč. Žalovaná dále sdělila, že nárok [stát. instituce] žalobci neuhradí, když dle ust. § 6 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZPOV“) lze uhradit pouze regresní nároky nemocenského pojištění, které byly vyplaceny přímo poškozenému. Protože žalovaná i přes výzvu žalobce regresní náhradu neuhradila, byl žalobce nucen tuto částku uhradit sám dne 19. 4. 2021. Vzhledem k tomu, že rodiče nejsou osobami poškozenými při dopravní nehodě, nelze dle žalované požadované nároky uhradit. Žalobce s výkladem žalované nesouhlasil, přičemž poukázal na doslovné ustanovení § 6 odst. 4 ZPOV, dle kterého má pojištěný (žalobce) nárok na to, aby za něj pojistitel (žalovaná) uhradila jednak náklady na zdravotní péči poskytnutou poškozenému, jednak regresní náhrady předepsané k úhradě pojištěnému podle ZNP. Žalobce má za to, že mezi takové dávky patří i tzv. dlouhodobé ošetřovné vyplacené ošetřující osobě v důsledku její péče o poškozeného. Žalobce uvádí, že výklad žalované je nelogický také z toho důvodu, že dávky ošetřovného vyplacené ošetřujícím osobám jsou nákladem bezpochyby souvisejícím s péčí o poškozeného, vyžadovanou v důsledku vzniklého úrazu a k úhradě takových nákladů podstata pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla směřuje. Žalobce dále argumentuje ust. § 41a ZNP, v němž jsou taxativně vymezeny podmínky pro poskytování dlouhodobého ošetřovného. Z uvedeného ustanovení dle žalobce jednoznačně vyplývá, že nárok na dlouhodobé ošetřovné vzniká v případě, kdy je pečováno o osobu, u které došlo k závažné poruše zdraví a vyžaduje poskytování dlouhodobé péče po propuštění z hospitalizace. Taková osoba nevyžaduje akutní lůžkovou péči ve zdravotnickém zařízení, nicméně její zdravotní stav neumožňuje, aby se postarala sama tak, jako osoba v běžné dočasné pracovní neschopnosti. Žalobce má proto za to, že zákonodárce měl v úmyslu ochránit zájmy příslušného orgánu nemocenského pojištění, který je ex lege povinen hradit náklady související s péčí o poškozeného (stejně jako zdravotní pojišťovna je mj. povinna hradit náklady na péči o osobu poškozeného při její hospitalizaci). Za situace, kdy by případně pojištěný (tj. škůdce při pojistné události) nebyl schopen z jakéhokoliv důvodu regresní nárok uhradit, orgán nemocenského pojištění by se tak dostal do situace, kdy by byl jeho nárok nevymahatelný, byť povinnost k proplacení takých dávek vyplývá přímo ze zákona. Výklad žalované týkající se předmětného ustanovení § 6 odst. 4 ZPOV tak je dle žalobce přímo proti smyslu a účelu právní normy a nemá racionální podklad. 2. Žalovaná žádala zamítnutí žaloby, žalovaná má za to, že uplatněný nárok není z uzavřeného pojištění dle ZPOV likvidní a tudíž jí jako pojistiteli povinnost vyplatit pojistné plnění nevznikla. Žalovaná učinila nesporným, že došlo k žalobcem uváděné nehodě a že ke dni vzniku škodné události byla pojistitelem odpovědnosti z provozu předmětného osobního vozidla. Žalovaná ve prospěch svého názoru argumentuje podstatou dlouhodobého ošetřovného jako dávky vyplácené osobám pečujícím o osoby potřebující poskytování dlouhodobé péče. Žalovaná uvádí, že se v případě výplaty ošetřovného jedná o příjem nahrazující příjem z výdělečné činnosti zakládající účast na nemocenském pojištění. V tomto důsledku z uvedeného jednoznačně vyplývá, že účelem dávky je kompenzace ušlého příjmu v důsledku péče o poškozeného, nikoli kompenzace na péči poskytovanou poškozenému. Žalovaná trvá ve své argumentaci na tom, že z pojištění odpovědnosti z provozu vozidla lze uspokojit výhradně nároky taxativně vymezené v ust. § 6 odst. 4 ZPOV, přičemž mezi takovéto nároky patří pouze náklady směřující na zajištění péče o poškozeného (nikoliv na zajištění kompenzace příjmu osob pečujících o poškozeného), které jsou poskytnuty přímo poškozenému. Z tohoto důvodu takový typ dávky, kterou je ošetřovné, jakožto dávka vyplácena osobám jiným než je poškozený za účelem náhrady ušlého příjmu, mezi regresní nároky dle ust. § 6 odst. 4 ZPOV nepatří. Žalovaná pro podporu svých tvrzení dále uvedla, že osobám vykonávající péči o poškozeného nevzniká rovněž ani soukromoprávní nárok na náhradu nákladů péče dle ust. § [číslo], proto nelze prostřednictvím pojištění odpovědnosti hradit ani regresní nárok orgánu nemocenského pojištění. 3. Po skutkové stránce učinil soud z nesporných tvrzení stran tato zjištění: Dne 14. 4. 2014 došlo mezi obcemi [obec] a [obec] k dopravní nehodě, kterou způsobil žalobce coby řidič osobního motorového vozidla [značka automobilu], [registrační značka], když při průjezdu pravotočivé zatáčky vjel do protisměru, kde se čelně střetl s motocyklem tov. zn. [anonymizováno] SL 750, [registrační značka] který řídil [jméno] [příjmení] (poškozený). Následkem této dopravní nehody utrpěl poškozený zranění, které si vyžádalo dlouhodobé ošetřování poškozeného v období od 13. 10. 2018 do 10. 1. 2019. Ošetřování zajišťovala jednak matka poškozeného, [jméno] [příjmení], jednak otec poškozeného, [jméno] [příjmení], kterým byla následně vyplacena [stát. instituce] coby orgánem nemocenského pojištění dávka představující dlouhodobé ošetřovné, a to ve výši 13 760 Kč (matce poškozeného) a 18 480 Kč (otci poškozeného). Rozhodnutím [stát. instituce] ze dne 18. 3. 2021, [číslo jednací] bylo uloženo žalobci zaplatit regresní náhradu odpovídající předmětným dávkám vyplaceným ošetřujícím osobám poškozeného ([jméno] a [jméno] [příjmení]) v celkové ve výši 13 760 Kč a 18 480 Kč, tedy v celkové výši 32 240 Kč. Žalovaná následně sdělila, že dne 15. 3. 2021 uhradila Okresní správě sociálního zabezpečení v [obec] regresní náhradu za vyplacené dávky nemocenského pojištění poškozenému ve výši 563 872 Kč a k nároku na úhradu regresní náhrady za ošetřovné, vyplacené [jméno] [příjmení] (13 760 Kč) a [jméno] [příjmení] (18 480 Kč) sdělila, že tento nárok nehradí. 4. Soud vzal dále z nesporných tvrzení stran za zjištěné, že k okamžiku vzniku dopravní nehody (škodné události) měl žalobce a žalovaná uzavřenou pojistnou smlouvu [číslo] o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla [značka automobilu], [registrační značka], ve smyslu ZPOV. 5. Z rozhodnutí [stát. instituce] ze dne 18. 3. 2021, [číslo jednací] vzal soud za prokázané, že bylo žalobci uloženo zaplatit jednotlivé částky ve výši 13 760 Kč a 18 480 Kč, představující regresní náhrady ve smyslu ust. § 126 odst. 1 a 4 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění (ZNP) v důsledku výplaty těchto částek jako dávek dlouhodobého ošetřovného ošetřujícím osobám – [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. 6. Dále soud provedl jako listinný důkaz předžalobní výzvu ze dne 23. 3. 2021, adresovanou žalobcem žalované s výzvou k zaplacení částky 32 240 Kč, a potvrzení o provedené platbě ze dne 28. 5. 2021, prokazující úhradu částky 32 240 Kč žalobcem ve prospěch [stát. instituce] dne 19. 4. 2021. 7. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co účastníci v průběhu říze