19 C 453/2021-31 — Obvodní soud pro Prahu 6

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 5 520 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovanému byla původním věřitelem [právnická osoba] poskytnuta zápůjčka, žalovaný své závazky ze smlouvy o zápůjčce řádně nesplnil a původní věřitel pohledávku za žalovaným postoupil žalobkyni. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným od původního věřitele – [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 16.11.2020. Oznámení o postoupení pohledávky podepsané postupitelem bylo žalovanému odesláno společně s předžalobní výzvou k úhradě. Původní věřitel uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytnul dne 23.9.2020 žalovanému bezúročnou zápůjčku ve výši 4 000 Kč, která měla být jednorázově splacena dne 23.10.2020 společně s poplatkem za zpracování žádosti a poskytnutí Zápůjčky. Žalovaný zápůjčku v poskytnuté výši čerpal, avšak po uvedeném datu splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Původní věřitel poskytl zápůjčku prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů, odeslal žádost o zápůjčku. Zápůjčka byla převedena z bankovního účtu věřitele č. [bankovní účet] na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Po právním zhodnocení prokázaného skutkového stavu soud důvodné žalobě vyhověl, neboť nárok žalobkyně je odůvodněn ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákon v platném ve spojení s ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákona v platném znění a ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Nárok žalobkyně tvoří pohledávka skládající se z nesplacené zápůjčky ve výši 4 000 Kč, z poplatku za zpracování žádosti a poskytnutí Zápůjčky dle čl. 1 smlouvy o zápůjčce ve výši 1 520 Kč, přičemž oba nároky jsou splatné dnem 23.10.2020. Žalovaný netvrdil, že by na dluh cokoli uhradil, proto soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 5 520 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši běžícím ode dne následujícího po splatnosti pohledávky. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 520 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.