27 C 132/2022 — Obvodní soud pro Prahu 6

Předmětem řízení byl nárok žalobce na zaplacení shora uvedené částky, jíž se domáhal s odůvodněním, že původní věřitel předmětné pohledávky, společnost [právnická osoba], s žalovaným uzavřeli dne [datum] smlouvu o půjčce, jejímž předmětem bylo poskytnutí částky 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal v předmětné smlouvy poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem ve výši 13280 Kč uhradit zpět v pravidelných 52 měsíčních splátkách po částce 640 Kč. Žalobce se stal věřitelem předmětné pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené s původním věřitelem, dne [datum]. Žalovaný své povinnost neplnil řádně a ke dni podání žaloby dluží na jistině částku 7 812,50 Kč, dále na poplatku částku 5 187,50 Kč, na úrocích z prodlení částku 14 037,46 Kč. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Soud postupoval dle ustanovení § 115a o. s.ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže se ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s.ř., účastníky řízení vyzval, aby se vyjádřili k návrhu soudu o rozhodnutí věci bez projednání, pouze na základě listinných důkazů, k této výzvě připojil doložku, že v případě, že se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s takovým postupem souhlasí. Vzhledem k tomu, že se žádný z účastníků řízení v dané lhůtě nevyjádřil, nastala fikce souhlasu s rozhodnutím věci bez jejího projednání. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi společností [právnická osoba], a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouvu o půjčce, jejímž předmětem bylo poskytnutí částky 20 000 Kč. Dále má soud za prokázané, že se žalovaný se zavázal v předmětné smlouvy poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem ve výši 13 280 Kč uhradit zpět v pravidelných 52 měsíčních splátkách po částce 640 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] má soud za prokázané, že předmětná pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci, což bylo žalovanému oznámeno dne [datum]. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný dlužnou částku uhradil. Právní poměry mezi žalobcem a žalovaným se řídí ust. § 497 a násl. obch. zák., podle něhož se věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 504 obch. zák. je dlužník povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán. Vzhledem k tomu, že žalovaný svou povinnost nesplnil, soud mu ji výrokem I. uložil. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Jejich výše se skládá z odměny advokáta ve výši 200 Kč za úkon právní služby učiněný do podání žaloby (převzetí a příprava, předžalobní výzva, podání žaloby) dle ustanovení § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., které soud použil dle závěrů rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2015 pod sp. zn. 18Co 7/2015, dále shodně podle rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2020, vydaného pod č. j. 28Co 200/2020 -47, podle kterého, předpokladem pro určení snížené sazby v řízeních zahájených po 1. 7. 2014 je skutečnost, že se jedná o tzv. formulářovou žalobu. Pojem„ formulářové žaloby“, který advokátní tarif opisuje termínem„ návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech“, definoval Ústavní soud České republiky ve svém nálezu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/2011, tak, že se jednotlivé žaloby liší jen v údajích o žalovaných a žalované částce, přičemž se jimi uplatňuje nárok vůči spotřebiteli, jenž vznikl ze smlouvy, anebo z jiného právního důvodu, avšak spotřebitel byl fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem (typicky půjde zejména o smlouvu o přepravě, dodávce tepla nebo energií, spotřebitelském úvěru, běžném účtu, o poskytování služeb informační společnosti, o poskytování služeb elektronických komunikací, o pojistnou smlouvu, o regulační poplatek podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění aj.). Uvedené stanovisko Ústavní soud České republiky zopakoval i v kasačním nálezu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12. Městský soud dále uvedl, že při posuzování toho, zda konkrétní návrh na zahájení řízení lze považovat za návrh podaný na ustáleném vzoru (§ 14b odst. 1 písm. a/ AT), je proto třeba přihlédnout i k obecnému výkladu pojmu„ formulářová žaloba“ ve smyslu bodu 28. citovaného nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3923/11, podle něhož„ zpravidla se bude jednat o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožný či jen s drobnými odchylkami. Soudy prvního stupně jej„ odhalí“ i díky jednotě v osobě žalobce, jejího právního předchůdce, anebo jejího advokáta.“ Typickým rysem takových žalob musí být také minimální individualizace skutková. Samotné množství údajů, na jejichž základě žalobce dospívá k závěru o nezaměnitelné specifikaci žalované pohledávky, jakož i případný postup žalobce při koncipování vlastního konkrétního návrhu, jsou přitom okolnostmi, které jsou z hlediska závěru o tom, zda návrh (ne) vykazuje znaky předpokládané v § 14b odst. 1 písm. a) AT, nepodstatné.“ Skutečnost, že v daném případě žalobci nepodávají tento typ žaloby opakovaně, nehraje zásadní roli při určování, zda jde o tzv. formulářovou žalobu, jak vyplývá z rozhodnutí Městského soudu v Praze, č. j. 17 Co 158/2022 – 26, ze dne 19. 4. 2022. Soudu prvního stupně, shodně jako shora uvedenému senátu Městského soudu v Praze je z jeho úřední činnosti známo, že právní zástupce žalobců podává u soudu opakovaně desítky a desítky návrhů na zahájení řízení, jimiž uplatňuje totožné (co do vzniku pohledávky) návrhy. Tyto návrhy mají podobu využitelného vzoru, které se odlišují jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace je však totožný či jen s drobnými odchylkami. Dosazení proměnných veličin je převážně otázkou administrativního zpracování výchozích údajů a nejde o žádný specifický skutkový či právní rozbor věci. neboť se v dané věci jedná o podání stejného žalobce, s obdobným skutkovým i právním základem, jde typově o žalobu podávanou žalobcem opakovaně (postoupené pohledávky) a je soudu I. stupně z úřední činnosti známo, že obdobných žalob jsou žalobcem podávány řádově desítky ročně dále z náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z DPH. Celková výše tak činí 1 889 Kč.