27 C 316/2021-20 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Předmětem řízení byl nárok žalobce na zaplacení shora uvedené částky, jíž se domáhal s odůvodněním, že původní věřitel předmětné pohledávky společnost [právnická osoba], žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí částky 15 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy se dle tvrzení žalobce, stal soubor obchodních podmínek původního věřitele, sazebník poplatků. Žalovaný se zavázal v předmětné smlouvy poskytnuté peněžní prostředky, spolu s úroky a poplatky vrátit do [datum]. Vůli žalovaného uzavřít uvedenou smlouvou žalobce dovozoval ze skutečnosti, že žalovaný zaslal SMS s kódem. Částku 15 000 Kč žalovaný čerpal bezhotovostně. Žalovaný neuhradil ničeho. Žalobce se stal věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené s původním věřitelem dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k jednání konanému dne [datum] se bez omluvy nedostavil. 3. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Tvrzené uzavření smlouvy z formuláře označeného„ Smlouva o úvěru“, soud za prokázané nemá, neboť na uvedeném dokumentu absentuje podpis strany věřitele a to jak vlastnoruční tak příp. elektronický podpis žalovaného ve smyslu ustanovení § 5 zákona č. 295/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, nelze dojít k závěru, že by žalovaný v tomto směru učinil projev vůle. Z listin založených do spisu nemá soud za prokázané ani projev vůle žalovanému učiněný (jak tvrdil žalobce) prostřednictvím SMS zprávy, neboť z žádného důkazu nevyplynulo, že vůbec SMS byla zaslána, že SMS byla zaslána žalovaným. 4. Soud dále nemá za prokázané, že by žalovanému byla poskytnuta původním věřitelem shora uvedená finanční částka, neboť z žádného důkazu nevyplynulo, že by účet č. [bankovní účet] byla účtem, k němuž by měl dispoziční oprávnění žalovaný. Nelze tak učinit závěr o případném bezdůvodném obohacení na straně žalovaného. Vzhledem k tomu, že není ani prokázáno, že by žalobce poskytnul žalovanému uvedenou částku, nemohl soud žalobě vyhovět ani z titulu bezdůvodného obohacení, proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul. 5. Lze doplnit, že tím, že se žalobce nedostavil k jednání, byť se z účasti na něm omluvil, vyloučil se z možnosti poskytnutí poučení podle §118a odst. 1,3 o.s.ř., o tom, aby tvrdil všechny pro řízení rozhodné skutečnosti a navrhl k jejich prokázání důkazy. Poučení podle §118a o. s. ř. se totiž poskytují jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobí, že se mu příslušného poučení nedostane (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 832/2006, ze dne 27.9.2006, [webová adresa], rozh. Městského soudu v Praze sp.zn. 14 Co 426/2002 aj.). 6. Podmíněná žádost žalobce o odročení jednání pro případ, že by soud neměl shora uvedenou skutečnost za prokázanou, není způsobilým procesním úkonem, pro svou podmíněnost, neboť i procesní úkon musí splňovat kritérium určitosti; nikoliv vykazovat nahodilost plynoucí z uvážení soudu nad prokázaným skutkovým stavem. Takovým způsobem by soud nejednal nestranně, tak jak mu ukládá ustanovení čl. 81 odst. 1 Ústavy. Žádost žalobce nesplňuje ani požadavky ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť odročení jednání ze vázáno na důležitý důvod, jímž však nemůže být nesplnění procesních povinností žalobce, tj. povinností tvrzení a povinnosti důkazní. Označení důkazu a navrhnutí jeho provedení, tak musí být z povahy věci samé učiněno jednoznačným způsobem, tak aby bylo patrné, zda takovým úkonem účastník řízení důkaz navrhuje či nikoliv. Pro úplnost soud dodává, že nelze plnění důkazní povinnosti přesouvat na soud, vyjma situací, kdy předložení důkazu není pro účastníka řízení objektivně dosažitelné. 7. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario, za situace, kdy úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.