27 C 36/2022-52 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Předmětem řízení byl nárok žalobce na zaplacení shora uvedené částky, jíž se domáhal s odůvodněním, že původní věřitel předmětné pohledávky společnost s žalovaným uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí částky 12000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy se dle tvrzení žalobce, stal soubor obchodních podmínek původního věřitele, sazebník poplatků. Žalovaný se zavázal v předmětné smlouvy poskytnuté peněžní prostředky, spolu s částkou 2400 Kč poplatku za poskytnutí úvěru vrátit zpět do 7. 7. 2015, což neučinil. Částku 12 000 Kč žalovaný čerpal bezhotovostně. Žalobce se stal věřitelem předmětné pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené s původním věřitelem dne 26. 1. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k jednání konanému dne 24. 4. 2018 se bez omluvy nedostavil. 3. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Tvrzené uzavření smlouvy z formuláře označeného„ Smlouva o úvěru“, soud za prokázané nemá, neboť na uvedeném dokumentu absentuje podpis strany věřitele a to jak vlastnoruční tak příp. elektronický ve smyslu tehdy platného ustanovení § 2 písm. b), zák. č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu. Lze tak uzavřít, že uvedená listina není podepsána žádnou ze stran. Nelze tak dovodit, že by obsahovala projevy vůle jak původního věřitele, tak žalovaného. 4. Z listin obsazující údaje o odchozí platbě a to jak s datem 29. 6. 2015, bez dalšího nelze učinit žádné skutkové zjištění, neboť s ohledem na podobu listinného důkazu, nelze jednoznačně dojít k závěru, že by šlo o kopii výpisu z bankovního účtu původního věřitele, rovněž z žádné listiny nevyplývá, že by šlo o účet, jehož majitelem je žalovaný. Z žádné z listin tak nevyplývá, že by předmětná částka byla žalovanému zaslána, tj. na účet, k němuž by měl dispoziční oprávnění žalovaný. 5. Z ostatních listin nelze s ohledem na shora uvedená skutková zjištění, učinit žádný závěr; je právně bez významu se zabývat postoupením předmětné pohledávky na žalobce. V tomto směru nelze dojít k závěru, že by byla prokázána věcná aktivní legitimace žalobce, neboť nebyla prokázána existence samotné pohledávky. 6. Lze doplnit, že tím, že se žalobce nedostavil k jednání, vyloučil se z možnosti poskytnutí poučení podle §118a odst. 1,3 o.s.ř., o tom, aby tvrdil všechny pro řízení rozhodné skutečnosti a navrhl k jejich prokázání důkazy. Poučení podle §118a o. s. ř. se totiž poskytují jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobí, že se mu příslušného poučení nedostane (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 832/2006, ze dne 27.9.2006, v:www.nsoud.cz, rozh. Městského soudu v Praze sp.zn. 14 Co 426/2002 aj.). Podmíněná žádost žalobce o odročení jednání pro případ, že by soud neměl shora uvedenou skutečnost za prokázanou, není způsobilým procesním úkonem, pro svou podmíněnost, neboť i procesní úkon musí splňovat kritérium určitosti; nikoliv vykazovat nahodilost plynoucí z uvážení soudu nad prokázaným skutkovým stavem. Takovým způsobem by soud nejednal nestranně, tak jak mu ukládá ustanovení čl. 81 odst. 1 Ústavy. Žádost žalobce nesplňuje ani požadavky ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť odročení jednání ze vázáno na důležitý důvod, jímž však nemůže být nesplnění procesních povinností žalobce,tj. povinností tvrzení a povinnosti důkazní. Označení důkazu a navrhnutí jeho provedení, tak musí být z povahy věci samé učiněno jednoznačným způsobem, tak aby bylo patrné, zda takovým úkonem účastník řízení důkaz navrhuje či nikoliv. Pro úplnost soud dodává, že nelze plnění důkazní povinnosti přesouvat na soud, vyjma situací, kdy předložení důkazu není pro účastníka řízení objektivně dosažitelné. 7. Z důvodu neprokázání aktivní věcné legitimace žalobce, neprokázaného vzniku smlouvy a ani z neprokázaného poskytnutí finančních prostředků žalovanému (pro úvahu o bezdůvodném obohacení), soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., a contrario, když úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.