27 C 413/2021-31 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Předmětem řízení byl nárok žalobce na zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že s žalovaným uzavřel prostřednictvím komunikace na dálku dne [datum] smlouvu o službě [název služby] účet, která umožňuje u vybraných eshopů zaplatit kupní cenu až po vyzkoušení zboží. Ve shodné smlouvě byla dohodnuta i služba [název služby] [anonymizováno], jež umožňovala platit za objednané zboží peněžními prostředky žalobce až do rámce 30 000 Kč. Žalovaný čerpal celkem 4 090,84 Kč finančních prostředků žalobce, uhradil pouze částku 1 505,04 Kč. Dluží tak na jistině 4 090 Kč a na poplatcích částku 263,86 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. 3. Z provedeného dokazování soud nemá za prokázané, že by mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva, neboť předložená kopie smlouvy neobsahuje žádný podpis žalovaného (ani vlastnoruční či jiný, tzn. elektronický). Z vyúčtování za jednotlivé měsíce nelze bez dalšího dovodit ničeho, neboť tyto vyúčtování samy o sobě neprokazují poskytnutí finančních prostředků žalovanému. Z předávacího protokolu ze dne 29. 8. 2018 nelze mít za prokázaného ničeho, není z něj ani zřejmé, co mělo být žalovanému předáno. Žalobce tvrdil, že žalovaný projevil souhlas s obsahem smlouvy prostřednictvím SMS, z žádné z listin však taková skutečnost nevyplývá. Lze doplnit, že tím, že se žalobce nedostavil k jednání, byť se z účasti na něm omluvil, vyloučil se z možnosti poskytnutí poučení podle §118a odst. 1,3 o.s.ř., o tom, aby tvrdil všechny pro řízení rozhodné skutečnosti a navrhl k jejich prokázání důkazy. Poučení podle §118a o. s. ř. se totiž poskytují jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobí, že se mu příslušného poučení nedostane (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 832/2006, ze dne 27.9.2006, v:www.nsoud.cz, rozh. Městského soudu v Praze sp.zn. 14 Co 426/2002 aj.). 4. Podmíněná žádost žalobce o odročení jednání pro případ, že by soud neměl shora uvedenou skutečnost za prokázanou, není způsobilým procesním úkonem, pro svou podmíněnost, neboť i procesní úkon musí splňovat kritérium určitosti; nikoliv vykazovat nahodilost plynoucí z uvážení soudu nad prokázaným skutkovým stavem. Takovým způsobem by soud nejednal nestranně, tak jak mu ukládá ustanovení čl. 81 odst. 1 Ústavy. Žádost žalobce nesplňuje ani požadavky ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť odročení jednání ze vázáno na důležitý důvod, jímž však nemůže být nesplnění procesních povinností žalobce,tj. povinností tvrzení a povinnosti důkazní. Označení důkazu a navrhnutí jeho provedení, tak musí být z povahy věci samé učiněno jednoznačným způsobem, tak aby bylo patrné, zda takovým úkonem účastník řízení důkaz navrhuje či nikoliv. Pro úplnost soud dodává, že nelze plnění důkazní povinnosti přesouvat na soud, vyjma situací, kdy předložení důkazu není pro účastníka řízení objektivně dosažitelné. 5. Vzhledem k tomu, že žalobce neprokázal vznik svého nároku vůči žalovanému (tzn. nebyla prokázána věcná aktivní legitimace žalobce a věcná pasivní legitimace žalovaného), soud žalobu zamítnul. 6. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario.