33 C 151/2022-33 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se žalobou, došlou zdejšímu soudu dne 18. 7. 2022 (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), domáhala stanovení povinnosti žalované, tak jak je uvedena ve výroku I. tohoto rozhodnutí s odůvodněním, že žalovaná nesplatila poskytnutý úvěr ve výši 16 000 Kč, který získala na základě smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] s.r.o., [IČO]. Podle tvrzení strany žalující byl žalované úvěr poskytnut dne 3. 11. 2020 s tím, že splacen měl být nejpozději do 3. 12. 2020. Úvěr byl převeden z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně na bankovní účet žalované č. [bankovní účet]. Žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo]. Žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěru schopnost žalované. Žalovaná ve lhůtě stanovené smlouvou poskytnutý úvěr nevrátila, a to ani přes zaslanou předžalobní výzvu k plnění ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, která postoupila pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 3. 12. 2020 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Ve věci nařídil zdejší soud jednání na den 22. 11. 2022, k němuž předvolal účastníky. Žalobkyně se z jednání omluvila podáním, došlým soudu dne 15. 11. 2022, žalovaná se k jednání nedostavila, byť jí bylo předvolání doručeno dne 1. 11. 2022. Soud proto v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků řízení. 4. Soud zjistil z předložených listinných důkazů následující skutkový stav: Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně dne 3. 11. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na č. účtu [bankovní účet] téhož dne úvěr ve výši 16 000 Kč, přičemž tento byl splatný ke dni 3. 12. 2020 (prokázáno Smlouvou o revolvingovém úvěru, Přílohou č. 2 k zákonu 257/2016, Výpisem z účtu za období 31. 10. – 30. 11. 2020). Právní předchůdkyně žalobkyně po splatnosti úvěru informovala žalovanou o skutečnosti, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, a vyzvala ji k úhradě dlužné částky (prokázáno Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 10. 4. 2022, Podacím lístkem ze dne 10. 4. 2022). 5. Z dalších před soudem provedených důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci. Provedené důkazy považuje zdejší soud za věrohodné, když ani účastníci řízení pravdivost a pravost předložených listin nerozporovali. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/201 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 9. Po právní stránce posuzoval soud uplatněný nárok dle ust. § 2395 a násl. a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované dne 3. 11. 2020 úvěr ve výši 16 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vyčerpaný úvěr vrátit, a to ve lhůtě do 3. 12. 2020. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni. Žalobkyně se proto právem domáhá po žalované uhrazení dluhu. Ze všech výše uvedených důvodů a dále s ohledem na skutečnost, že žalovaná neprokazovala ani netvrdila, že by dlužnou částku uhradila, soud žalobě jako důvodné vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 10. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku řádně a včas, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku, a to podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 16 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za podanou žalobu dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil soud žalované zaplatit žalobkyni náklady řízení na účet jejího právního zástupce. Odměnu a náhrady zástupce soud omezil v souladu s usnesením Ústavního soudu ČR ze dne 25. 6. 2015, sp. zn. III. ÚS 935/15, neboť mu je z úřední činnosti známo, že stejný typ žaloby je v případě téže žalobkyně uplatňován opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech (žaloby z postoupených pohledávek ze smluv o úvěrech nebo zápůjčkách).