33 C 177/2021-67 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 26. 8. 2021, ve znění vyjádření ze dne 21. 2. 2022, domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 38 595 Kč s příslušenstvím, která představující náhradu za zrušený let č. [anonymizováno], který se měl uskutečnit dne 7. 5. 2019 z [anonymizováno] do Prahy, přičemž tento let měl být provozován žalovanou a měli se ho účastnit: paní [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], paní [příjmení] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], pan [příjmení] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], pan [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], paní [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], a pan [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa] (dále také jako„ cestující“). Předmětný let byl zrušen, přičemž o této skutečnosti nebyli cestující informováni, neboť emaily zaslané žalovanou cestujícím nebyly doručeny do emailové adresy, kterou tito uvedli v podané rezervaci [email]), nýbrž na adresu zřejmě náležející zprostředkovateli rezervace letenek, [právnická osoba], [anonymizováno] [email]). 2. Žalobkyně rovněž upozornila na judikaturu Soudního dvora Evropské unie, dle níž nárok cestujícího na náhradu škody při nevčasném informování o zrušení letu trvá i tehdy, byl-li v potřebné lhůtě informován zprostředkovatel, jenž však cestujícího dále neinformoval (rozsudek Soudního dvora ze dne 21. 12. 2021, sp. zn. C 263/20, a rozsudek Soudního dvora ze dne 11. 5. 2017, sp. zn. C 302/16). S ohledem na délku letu, která představuje 930,18 km, uplatnili cestující každý nárok na náhradu škody ve výši 250 EUR, a to prostřednictvím žalobkyně na základě příkazní smlouvy. Náhrada však žalovanou nebyla uhrazena. Na žalobkyni pak pohledávky cestujících přešly na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky. Zástupce žalobkyně následně vyzval žalovanou k úhradě na účet žalobkyně, žalovaná však neuhradila ničeho. Nárok žalobců představuje částku ve výši 38 595 Kč coby ekvivalent součinu počtu cestujících (6) a paušální náhrady škody ve výši 250 EUR dle čl. 7 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (dále jen jako„ Nařízení“), a to při směnném kurzu České národní banky ke dni letu v poměru 1 EUR = 25,73 Kč. Žalobci rovněž požadují příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z jistiny ode dne 14. 8. 2019. 3. Podáními ze dne 5. 1. 2022 a 29. 3. 2022 se žalovaná vyjádřila k podané žalobě, když žalobkyní uplatněný nárok zcela neuznala. Shodně s žalobkyní sice uvedla, že cestující objednali předmětný let pod č. rezervace [anonymizováno], žalovaná však uvedla, že tento let byl opožděn, nikoliv zrušen. Rovněž namítla, že nárok žalobkyně je nedůvodný, neboť žalovaná cestující o změně (posunutí) letu informovala s dostatečným předstihem, konkrétně více než měsíc před plánovaným odletem, a to opakovaně prostřednictvím emailu, který byl uveden v jí došlé rezervaci, přičemž při informování cestujících vycházela z adresy uvedené v rezervaci, kterou byla právě adresa [email], kteroužto jedinou měla žalovaná k dispozici. Žalovaná informovala cestující konkrétně dne 20. 3. 2019, dále dne 22. 3. 2019 a dále dne 27. 3. 2019. Žalovaná rovněž doplnila, že ve smyslu Nařízení poskytla cestujícím potřebnou pomoc a uvedla, že dne 8. 5. 2019 obdržela od cestujících žádost o refundaci kupní ceny letenek, na základě které tentýž den cestujícím vrátila kupní cenu letenek na platební kartu, ze které byly letenky původně zakoupeny. S ohledem na tyto skutečnosti navrhla žalovaná zamítnutí žaloby. 4. Mezi stranami bylo nesporné, že se výše identifikovaní cestující měli dne 7. 5. 2019 účastnit letu č. [anonymizováno] z [anonymizováno] do Prahy, č. rezervace [anonymizováno], přičemž tento let měl být provozován žalovanou. K uskutečnění letu však nedošlo. Mezi stranami bylo rovněž nesporné, že žalovaná refundovala cestujícím kupní cenu letenek. 5. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 8. 2020 - [jméno] [příjmení], ze dne 17. 8. 2020 - [jméno] [příjmení], ze dne 18. 8. 2020 - [jméno] [příjmení], ze dne 18. 8. 2020 - [jméno] [příjmení], ze dne 13. 8. 2020 – [příjmení] [příjmení] a ze dne 14. 8. 2020 - [příjmení] [příjmení], soud zjistil, že pohledávky jednotlivých cestujících, vztahující se k předmětnému letu, byly postoupeny na žalobkyni, společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa žalobkyně]. 6. Z dopisu ze dne 31. 7. 2019 soud zjistil, že žalovaná vyzvala jménem cestujících žalovanou k zaplacení dlužné částky ve lhůtě 14 dnů ode dne této výzvy. Z dopisu ze dne 14. 4. 2020 a kopie podacího archu u [anonymizována dvě slova] z téhož dne soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě splatné částky a vzniklých nákladů. Žalovaná doručení uvedených výzev v řízení nezpochybnila. 7. Z potvrzení objednávky č. [anonymizováno] ze dne 10. 10. 2018 soud zjistil, že cestující, pan [jméno] [příjmení], učinil objednávku výše uvedeného letu u [právnická osoba], [anonymizováno] pro všech 6 cestujících, a to s následující kontaktními údaji na objednávající osobu: [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [PSČ] [příjmení] [příjmení], Czech Republic, email [email], telefon + [číslo]. Z potvrzení objednávky dále vyplývá, že pro online odbavení byli cestující instruováni, aby se přihlásili pomocí čísla rezervace a příjmení nebo pomocí emailu [email]. 8. Z fotokopií interního rezervačního systému žalované soud zjistil, že žalovaná ve dnech 20. 3. 2019, 22. 3. 2019 a 27. 3. 2019 odeslala emaily informující o změnách v letu č. [anonymizováno], č. rezervace [anonymizováno], přičemž tyto emaily byly odeslány na adresu [email] [obec] odletu byl změněn na 8. 5. 2019 v [údaj o čase] hodin, poté na [údaj o čase] hodin. 9. Soud nepřipustil důkaz listinou, navržený žalovanou na jednání dne 16. 6. 2022, když žalovaná navrhla jako důkaz [anonymizováno] obchodní podmínky [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] ([anonymizováno]) k prokázání nově uvedených tvrzení, že cestující zmocnili [právnická osoba] k přijímaní informací o letu, když žalobkyně za takové situace informovala tuto společnost. K uvedenému tvrzení a důkazu soud nemohl přihlédnout, neboť byly uplatněny po koncentraci řízení ve smyslu § 118b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když tato nastala skončením prvního jednání, konaného dne 10. 5. 2022, a účastníci byli v předvolání k tomuto jednán i na tomto jednání řádně poučeni podle § 118b o. s. ř. Nelze se pak přiklonit k názoru žalované, že její návrh je zdůvodněn novými tvrzeními na straně žalobkyně, když tato podáním ze dne 19. 5. 2022 pouze doplnila svou právní argumentaci citací judikatury Soudního dvora Evropské unie, a nejednalo se tak o nové skutečnosti. 10. Shora uvedené důkazy posoudil soud jako věrohodné, když nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala a žádná taková skutečnost nebyla účastníky tvrzena. Žádná ze stran pak nezpochybnila pravost nebo pravdivost některé z listin, z kterých soud při svém rozhodování vycházel. Výše popsaný skutkový stav nebyl mezi účastníky sporný. Spornou zůstala pouze skutečnost, zda žalovaná informovala řádně a včas cestující o zrušení/změně data letu. Z potvrzení objednávky č. [anonymizováno] ze dne 10. 10. 2018 jednoznačně vyplývá kontaktní emailová adresa [email], když žalovanou použitá adresa [email] pak měla sloužit k online odbavení cestujících. 11. Soud se nejprve zabýval pravomocí českých soudů k projednání a rozhodnutí v uvedené věci s ohledem na mezinárodní prvek, představující sídlem žalované letecké společnosti ve Španělsku. Mezinárodní příslušnost (pravomoc) českých soudů je dána podle čl. 7 odst. 1 písm. b) druhá odrážka Nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 (Brusel I. bis), neboť místem plnění (smlouvy o přepravě) bylo též místo příletu, tedy Letiště Václava Havla v Praze, nacházející se obvodu zdejšího soudu (obdobně též rozsudek Soudního dvora ze dne 9. července 2009 Peter Rehder proti Air Baltic Corporation C -204/08). 12. Rozhodným právem pro posouzení uplatněného nároku ze smlouvy o přepravě je dle čl. 5 odst. 2 věta prvá nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), právo české, ve spojení s Nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004, jímž se stanoví pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů (dále jen„ Nařízení), neboť jde o uplatnění práv cestujících ze zpoždění či zrušení letu, (čl. 1 odst. 1 písm. b), c) Nařízení), kdy místem odletu i příletu bylo letiště umístěné na území členského státu EU. 13. Podle čl. 5 odst. 1 písm. c) Nařízení mají při zrušení letu dotčení cestující v souladu s čl. 7 právo na náhradu škody