33 C 194/2021 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se žalobou, došlou zdejšímu soudu dne 25. 6. 2021 (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), ve znění jejích oprav podáními ze dnů 11. 11. 2021 a 11. 5. 2022, domáhala vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí dlužnou částku uvedenou ve výroku I. tohoto rozsudku, a to s odůvodněním, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 12. 2020, uzavřené mezi [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jako„ [příjmení]“), jako postupitelem, a žalobkyní jako postupníkem, se žalobkyně stala vlastníkem sporné pohledávky za žalovaným, vzniklé z titulu Smlouvy o [příjmení] půjčce [číslo] ze dne 10. 9. 2019 (dále jen„ Smlouva“), na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 200 000 Kč se smluvním úrokem ve výši 9,99 % ročně. Žalovaný se zavázal tento úvěr (spolu s úroky) splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný tuto svou povinnost nesplnil, když splátky nezasílal bance řádně a včas. Vzhledem k tomuto porušení smluvních podmínek ze strany žalovaného přistoupila banka dne 26. 10. 2020 k zesplatnění úvěru. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 194 398,36 Kč, z dlužného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 11 956,92 Kč a z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 13,65 Kč. Žalobkyně požaduje rovněž příslušenství v podobě smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani přes zaslanou předžalobní výzvu ze dne 10. 3. 2021. 2. Soud rozhodl podle návrhu elektronickým platebním rozkazem ze dne 27. 7. 2021, [číslo jednací], který se však žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou. Soud jej proto usnesením ze dne 30. 8. 2021 zrušil a ve věci nařídil jednání na den 28. 6. 2022. K tomuto jednání řádně a včas předvolal účastníky. Zástupce žalobkyně se z jednání omluvil, žalovaný se nedostavil bez omluvy, ač měl vykázáno doručení žaloby a předvolání k jednání dne 7. 6. 2022. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Banka uzavřela s žalovaným dne 10. 9. 2019 smlouvu o rychlé půjčce [číslo] poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 200 000 Kč. Za poskytnuté prostředky se žalovaný dle Smlouvy zavázal platit úrok ve výši 9,99 % ročně. Dále bylo dohodnuto, že žalovaný bude splácet úvěr jednou úrokovou splátkou a 96 anuitními splátkami, přičemž měsíční anuitní splátky budou činit 3 034 Kč (Návrh na uzavření smlouvy o [příjmení] půjčce [číslo]; Akceptace návrhu Smlouvy o [příjmení] půjčce ze dne 10. 9. 2019). Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru, kdy podle čl. X odst. 1 písm. a) Smlouvy se jedná o tzv.„ závažnou skutečnost“, opravňující banku prohlásit dosud nesplacené částky úvěru včetně úroků za splatné (viz čl. XI. odst. 1 písm. b) Smlouvy). Písemným oznámením banky ze dne 26. 10. 2020 bylo žalovanému sděleno, že podle čl. 12 písm. b) Produktových podmínek pro osobní úvěry [právnická osoba] [příjmení] prohlásila již vyčerpané částky úvěru (jistiny) včetně úroků a všech finančních závazků za okamžitě splatné (Prohlášení o okamžité splatnosti a výzva k uhrazené dluhu ze dne 26. 10. 2020; Produktové podmínky pro osobní úvěry [právnická osoba]). Ke dni zesplatnění úvěru, tj. ke dni 26. 10. 2020, činila dlužná jistina 194 398,36 Kč, smluvní úrok 11 956,92 Kč, a zákonný úrok 13,65 Kč. Žalobkyně se stala vlastníkem uvedené pohledávky za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi ní a [příjmení] jako původním věřitelem, a tuto skutečnost oznámila žalovanému dopisem ze dne 18. 12. 2020 (Rámcová smlouva o postoupení pohledávek č. 2018; Smlouva o postoupení pohledávek č. 2018 [číslo]; Vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2020). Žalovaný neuhradil dlužnou částku ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně (Předžalobní výzva k úhradě ze dne 10. 3. 2021). 5. Shora uvedené důkazy posoudil soud jako věrohodné, když nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala a žádná taková skutečnost nebyla účastníky tvrzena. Žádná ze stran pak nezpochybnila pravost nebo pravdivost některé z listin, z kterých soud při svém rozhodování vycházel. 6. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav věci tak, že žalovaný uzavřel s Bankou smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jako„ o. z.“). Žalovaný se dostal se do prodlení se splácením úvěru a nesplnil povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky. Banka prohlásila v souladu se smluvními podmínkami již vyčerpané částky úvěru (jistiny) včetně úroků a všech finančních závazků za okamžitě splatné ke dni 26. 10. 2020. Uvedená pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku, a to podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 41 172 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 7 776 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 194 398,36 Kč sestávající z částky 8 900 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 8 900 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 8 900 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 27 600 Kč ve výši 5 796 Kč.