33 C 24/2022-45 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se žalobou, došlou soudu dne 6. 1. 2022 (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 896 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o neuhrazené pojistné za období od 27. 11. 2020 do 27. 3. 2021, které byl žalovaný žalobkyni povinen platit podle pojistné smlouvy spojené s formulářem [číslo] uzavřené mezi účastníky řízení dne 27. 11. 2019. Jednalo se o pojistný produkt„ [anonymizována tři slova]“. Pojistné mělo být hrazeno měsíčně po 1 524 Kč. Pojistné nebylo řádně hrazeno v období od 27. 11. 2020 do 27. 3. 2021, přičemž žalovanému vznikl dluh na nezaplaceném pojistném ve výši 6 896 Kč. Součástí této částky jsou i paušalizované náklady spojené s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného ve výši 300 Kč, a to za odeslanou zákonnou upomínku s upozorněním na možnost zániku pojištění. Pojistná smlouva zanikla pro neplacení ke dni 27. 3. 2021. Žalobkyně požadovala dále zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení z dlužné částky za období od 28. 3. 2021 do 6. 1. 2022, tj. celkem 444 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci nařídil soud jednání na den 30. 8. 2022, k němuž předvolal účastníky. Žalobkyně se z jednání omluvila podáním ze dne 16. 8. 2022. Žalovaný, kterému bylo předvolání řádně doručeno, se bez omluvy k jednání nedostavil a soud proto jednal ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků. 4. Vzhledem ke skutečnosti, že proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř.), je písemné odůvodnění tohoto rozsudku vyhotoveno v rozsahu dle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. 5. Soud vzal za prokázaný skutkový stav, tak jak je vylíčen v prvém odstavci odůvodnění tohoto rozsudku, kdy soud má tento skutkový stav za prokázaný z předložených listin. Mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva [číslo]. Žalovaný neplnil svoji povinnost včas a řádně hradit žalobkyni pojistné, k čemuž se zmíněnou smlouvou zavázal, když žalobkyni nezaplatil pojistné za období od 27. 11. 2020 do 27. 3. 2021. 6. Soud došel k právnímu závěru, že žalovaný je povinen uhradit žalobkyni dlužné pojistné ve smyslu ust. § 2782 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“), a to spolu s paušalizovanými náklady na upomínání a vymáhání dlužného pojistného. Žalovaný netvrdil, ani neprokazoval, že by dlužnou částku uhradil, proto soud žalobě vyhověl. 7. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z., ve znění pozdějších předpisů, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 896 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 200 Kč za podanou žalobu dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Odměnu a náhrady zástupce soud omezil, neboť mu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně v zastoupení zástupce podává opakovaně obdobné návrhy na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč. Soud se neztotožnil s argumentací žalobkyně, že aplikace § 14b a. t. není na místě pro osobu žalobce coby subjektu s nepřeberným množstvím pojistných produktů, kde dochází k ještě většímu množství různých variant a postupů, nehledě na to, že jednotlivé produkty se řídí i různými zákony a různými pojistnými podmínkami s různou časovou působností. Z úřední činnosti je zdejšímu soudu známo, že přes různorodý předmět pojistného vztahu je podoba a obsah žalob podaných ze strany žalobkyně, resp. vyplněných formulářů návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, podobná, a to s minimálními odchylkami v obsahu podaných žalob způsobených individualitou pojistného vztahu s jednotlivými klienty žalobkyně. Předmětné ustanovení navíc nemíří na totožnost hmotněprávního vztahu a nároku z něj vzešlého co do právní úpravy a úkonů spojených s administrací takového vztahu. Daná právní úprava reaguje na jednoduchost postupu uplatňování práva u soudu v případech, které se od sebe liší jen v jednotlivostech a proces uplatňování je v těchto případech ulehčen formalizovaným postupem nevyžadujícím větší ingerenci žalobce, přičemž obdobný postup e v případě totožného žalobce či zástupce opakuje. Soud shledal, že právě takto je tomu i v posuzovaném případě, proto rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku tak, že náhradu nákladů žalobkyně ponížil ve smyslu § 14b a. t. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil soud žalovanému zaplatit žalobkyni náklady řízení na účet jejího právního zástupce.