4 C 8/2022-41 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 11.1.2022 domáhala na žalovaném zaplacení částky 90 971,11 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. V žalobě tvrdila, že vyplatila žalovanému na základě rozsudku [název soudu] ze dne 3.6.2020 ve spojení s rozsudkem [název soudu] ze dne 24.6.2019, č.j. [číslo jednací], ve znění doplňujícího usnesení ze dne 28.6.2019, č.j. [číslo jednací] částku 90 971,11 Kč (jistina ve výši 65 100 Kč a úroky z prodlení ve výši 25 871,11 Kč). Rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] byl rozsudek [název soudu] ze dne 3.6.2020, č.j. [číslo jednací] zrušen a věc byla vrácena [název soudu] k dalšímu řízení. Rozsudkem [název soudu] ze dne 21.7.2021, č.j. [číslo jednací], bylo rozhodnutí [název soudu] změněno tak, že se žaloba o zaplacení částky 65 100 Kč s příslušenstvím zamítá. Žalobkyně tak poskytla žalovanému plnění z právního důvodu, který později odpadl a žalovaný tak byl povinen toto plnění žalobkyni vrátit. Přes opakované výzvy žalobkyně však žalovaný plnění nevrátil. 2. Následným podáním ze dne 4.2.2022 pak žalobkyně doplnila žalobu tak, že žalovaný provedl dopisem ze dne 20.1.2022 jednostranný zápočet pohledávky ze dne 20.1.2022. 3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že žalovaný nárok neuznal ani zčásti a navrhl zamítnutí žaloby. Dle tvrzení žalovaného zanikl nárok žalobkyně jednostranným zápočtem pohledávek ze dne 19.1.2022, který byl doručen žalobkyni dne 20.1.2022. 4. K dotazu soudu ohledně existence dohody nebo rozsudku soudu, kterými by byla stanovena výše jednorázové náhrady dle § 59a vodního zákona sdělil právní zástupce žalovaného, že má za to, že tento nárok plyne žalovanému ze zákona a není odvislý od dohody stran či rozhodnutí soudu. 5. Soud zjistil následující skutečnosti: 6. Z kopie listiny nazvané jako jednostranný zápočet pohledávky sepsané žalovaným, doručeným žalobkyni dne 20.1.2022 soud zjistil, že tímto dopisem učinil žalovaný jednostranný zápočet pohledávky vyplývající z nároku žalovaného na jednorázovou náhradu dle ust. § 59a zákona č. 254/2001 Sb., vodního zákona, ve výši 65 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 18.7.2012 do dnešního dne, který v kapitalizované výši činí 46 443,95 Kč, proti pohledávce žalobkyně ve výši 90 971,11 Kč, kterou žalobkyně uhradila žalovanému na základě zrušeného rozsudku [název soudu] ze dne 3.6.2020, č.j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem [název soudu] ze dne 24.5.2019, č.j. [číslo jednací]. 7. Z rozsudku [název soudu] ze dne 24.5.2019, č.j. [číslo jednací] soud zjistil, že tímto rozsudkem bylo žalobkyni v postavení žalované uloženo zaplatit žalovanému v postavení žalobce částku 65 100 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 18 600 Kč ve výši 7,75 % ročně od 1.1.2012 do zaplacení, z částky 18 600 Kč ve výši 8,05 % ročně od 13.2.2015 do zaplacení, z částky 27 900 Kč ve výši 8,5 % ročně od 14.6.2018 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Výrokem II. byla žaloba v části nároku na zaplacení příslušenství z částky 9 300 Kč zamítnuta. Výrokem III. bylo žalobkyni uloženo, aby zaplatila žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 27 392 Kč. Z odůvodnění rozsudku soud zjistil, že žalovaný se v postavení žalobce domáhal na žalobkyni v postavení žalované vydání bezdůvodného obohacení za užívání pozemku ve vlastnictví žalovaného p. [číslo] v k.ú. [anonymizováno] o výměře [anonymizováno], [číslo] ha, který tvoří část dna vodní nádrže [anonymizováno], okres [okres]. Žalobkyně tento pozemek ve vlastnictví žalovaného pronajímá za roční nájemné ve výši 97 316 Kč. Žalovaný požadoval 10 % z takto sjednaného nájemného, neboť jeho pozemek tvoří 10 % celkové plochy pronajaté nádrže. [název soudu] uzavřel, že žalovanému náleží jednorázová náhrada za užívání vodního díla žalobkyní na pozemku ve vlastnictví žalovaného. Za účelem stanovení výše této jednorázové náhrady nechal [název soudu] vypracovat znalecký posudek na ocenění hodnoty věcného břemene, která byla stanovena částkou 151 080 Kč. 8. Z rozsudku [název soudu] ze dne 3.6.2020, č.j. [číslo jednací], soud zjistil, že k odvolání žalobkyně v postavení žalované byl rozsudek [název soudu] potvrzen. 9. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], soud zjistil, že k dovolání žalobkyně byl rozsudek [název soudu] ze dne 3.6.2020, č.j. [číslo jednací], zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud ČR vyslovil ve svém rozsudku právní názor, že aby mohla být žaloba posouzena podle příslušných ustanovení vodního zákona zakládající nárok na náhradu za omezení vlastnického práva z důvodu existence vodního díla a povinnosti vlastníka pozemku strpět jeho užívání, musela by být žaloba koncipována jako požadavek na stanovení výše jednorázové náhrady soudem za to, že je vlastník pozemku omezen ve svém vlastnickém právu už tím, že se vodní dílo na jeho pozemku vůbec nachází. V projednávané věci však žalovaný v pozici žalobce několikrát výslovně uvedl, že se podanou žalobou domáhá zaplacení poměrné části výnosů z pronájmu vodního díla, jež se z části nachází na jeho pozemku, tedy domáhá se bezdůvodného obohacení. Dovolací soud tak nesouhlasil s názorem odvolacího soudu, že bylo možno na základě původních skutkových tvrzení nárok žalovaného bez případného připuštění změny žaloby právně kvalifikovat jako nárok na jednorázovou náhradu za omezení vlastnického práva ve smyslu ust. § 59a vodního zákona. Jde o zcela odlišné nároky založené na odlišných skutkových tvrzeních, přičemž nárok podle vodního zákona podanou žalobou uplatněn vůbec nebyl. 10. Z rozsudku [název soudu] ze dne 21.7.2021, č.j. [číslo jednací], soud zjistil, že [název soudu] změnil rozsudek [název soudu] tak, že se rovněž zamítá žaloba o zaplacení částky 65 100 Kč s příslušenstvím („ Zamítavý rozsudek“). V tomto Zamítavém rozsudku [název soudu] odkázal na argumentaci Nejvyššího soudu ČR s tím, že uplatněný nárok z bezdůvodného obohacení žalovanému nenáleží, neboť § 59a vodního zákona představuje speciální úpravu k bezdůvodnému obohacení a současně uzavřel, že nárok dle § 59a vodního zákona na jednorázovou náhradu za užívání vodního díla na pozemku ve vlastnictví žalovaného uplatněn v řízení vůbec nebyl. 11. Z ostatních v řízení provedených důkazů již soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění nebo pro právní posouzení věci, a proto je dále nehodnotil. 12. Soud zhodnotil v řízení provedené důkazy v souladu s ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.) a dospěl ke zjištění následujícího skutkového stavu: 13. Žalovaný v postavení žalobce se domáhal na žalované zaplacení částky 65 100 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, když tvrdil, že žalobkyně komerčně využívá pozemek v jeho vlastnictví, který pronajímá jako vodní dílo a inkasuje za něj nájemné. Žalovaný se domáhal bezdůvodného obohacení v rozsahu 10 % ročního nájemného, které inkasuje žalobkyně za pronájem vodní nádrže [anonymizováno], neboť pozemek žalovaného tvoří právě 10 % plochy nádrže. [název soudu] žalobě z větší části vyhověl a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému částku 65 100 Kč s příslušenstvím, byť po právní stránce posoudil nárok nikoli jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ale jako nárok na zaplacení jednorázové náhrady dle § 59a vodního zákona [název soudu] k odvolání žalobkyně rozsudek okresního soudu potvrdil. Po právní moci rozsudků tak žalobkyně žalovanému zaplatila celkově částku 90 971,11 Kč (jistina a příslušenství). K dovolání žalobkyně však byl rozsudek [název soudu] zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Zamítavým rozsudkem pak [název soudu] změnil rozsudek okresního soudu tak, že žalobu zamítl. Vycházel přitom ze závazného právního názoru Nejvyššího soudu ČR o tom, že nárok na jednorázovou náhradu ve smyslu § 59a vodního zákona v řízení vůbec uplatněn nebyl, a současně uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení důvodný není. Na tomto základě žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k vrácení částky 90 971,11 Kč, ten však do dne podání žaloby v této věci neuhradil ničeho. Následně, po podání žaloby v této věci, uplatnil žalovaný proti pohledávce žalobkyně námitku započtení, a to své pohledávky na jednorázovou náhradu dle ust. § 59a vodního zákona ve výši 65 100 Kč s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 46 443,95, čímž dle jeho názoru pohledávka žalobkyně zanikla v plné výši. 14. Po právním zhodnocení prokázaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 15. Podle ust. § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle druhého odstavce téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Podle ust. § 59a zákona č. 254/2001 Sb., vodního zákona, Vlas