13 C 30/2023-29 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobci se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 16. 2. 2023 domáhali stanovení povinnosti žalované, tak jak je uvedena ve výroku I. tohoto rozhodnutí s odůvodněním, že dne 4. 9. 2019 uzavřeli žalobci s žalovanou, smlouvu o nájmu bytu, na základě které žalobci coby pronajímatelé, přenechali žalované coby nájemci do nájmu bytovou jednotku [číslo] – byt nacházející se v budově [adresa]. Žalovaná se v nájemní smlouvě zavázala platit žalobcům nájemné ve výši 13 200 Kč a dále zálohy na služby spojené s užíváním bytu v měsíční výši 3 300 Kč. Žalovaná nehradila nájemné řádně a včas, z toho důvodu dne 29. 4. 2022 byla uzavřena dohoda o uznání dluhu a o splátkách v níž žalovaná uznala dluh co do výše 127 100 Kč, kdy uznala dluh co do důvodu i výše a zavázala jej uhradit v pravidelných splátkách vždy ve výši 15 000 Kč. Žalovaná byla již od počátku v prodlení se splácením splátek dle uznání dluhu, když uhradila pouze 7 000 Kč dne 27. 12. 2022. Se zbývajícím dluhem ve výši 120 100 Kč je žalovaná nadále v prodlení. Žalovaná nadále byt žalobců užívá a na nájemné a zálohy na služby od května 2022 do dne podání žaloby ničeho neuhradila. Žalobci tak vůči žalované evidují dlužnou částku 120 100 Kč z titulu neuhrazeného nájemného a souvisejících plateb a dále úroky z prodlení ve výši 15% ročně z dlužné částky 120 100 Kč za dobu od splatnosti jednotlivých splátek dle uznání dluhu až do zaplacení. V tomto rozsahu vyzvali žalobci žalovanou k úhradě dluhu také prostřednictvím právní zástupkyně, a to prostřednictvím předžalobní výzvy. Na dlužnou částku i přes předžalobní výzvu žalovaná ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Z ústního jednání nařízeného na den 29. 5. 2023 se žalovaná omluvila ze zdravotních důvodů, o odročení jednání nepožádala. 4. Soud ve smyslu ust. § 101 odst. 3 věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované. 5. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. 6. Dne 4. 9. 2019 uzavřeli žalobci, coby pronajímatelé, s žalovanou, coby nájemcem, smlouvu o nájmu bytu, na základě které žalobci přenechali žalované do nájmu bytovou jednotku [číslo] – byt, nacházející se v budově [adresa]; žalovaná se v nájemní smlouvě mimo jiné zavázala platit žalobcům nájemné ve výši 13 200 Kč a dále zálohy na služby spojené s užíváním bytu v měsíční výši 3 300 Kč, obojí splatné do každého 25. dne daného měsíce na měsíc následující, a to na bankovní účet pronajímatele; smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 1.9.2019 do 31.8.2020 s možností automatického prodloužení o další rok (smlouva o nájmu ze dne 4.9.2019). Dne 29.4.2022 byl mezi účastníky uzavřen dodatek ke smlouvě o nájmu bytu, jímž došlo s účinností od 1.6.2022 ke zvýšení zálohových plateb na částku 4 880 Kč (dodatek č. 2 ke smlouvě o nájmu bytu ze dne 29.4.2022). Dne 29. 4. 2022 byla uzavřena dohoda o uznání dluhu a o splátkách v níž žalovaná uznala dluh co do výše 127 100 Kč, kdy uznala dluh co do důvodu – dlužné nájemné a služby v období 1.1.2022 do 28.4.2022 a nesplněný splátkový kalendář z uznání dluhu z 27.1.2022, i výše, a zavázala se jej uhradit v pravidelných splátkách vždy ve výši 15 000 Kč splatných vždy 20. dne v měsíci květen, červen, červenec, srpen, září 2022 (uznání dluhu a dohoda o splátkách ze dne 29.4.2022). Žalovaná na dlužnou částku uhradila pouze 7 000 Kč dne 27. 12. 2022, ohledně zbývající částky dluhu ve výši 120 100 Kč včetně příslušenství žalobci žalovanou vyzvali k úhradě předžalobní upomínkou (předžalobní upomínka ze dne 3.2.2023 včetně podacího lístku a kopie dodejky). 7. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že nárok žalobců je dán. Žalovaná na základě uzavřené nájemní smlouvy měla povinnost hradit řádně a včas nájemné, a to ve smyslu ust. § 2246 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s nájemní smlouvou, tuto svou povinnost neplnila, což sama stvrdila uznáním dluhu. Žalovaná uznáním dluhu ve smyslu § 2054 o.z. utrdila dluh, kdy se má za to, že dluh v době uznání trval. Soud na základě uvedeného rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, když žalobcům zároveň přiznal nárok na úrok z prodlení v zákonné výši dle ust. § 1970 o.z. 8. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobci byli ve sporu zcela úspěšní. Sazba mimosmluvní odměny advokáta za jeden úkon právní služby činní ve smyslu § 7 odst. 1 a § 12 odst. 4 vyhl. 177/1996 Sb., v platném znění částku ve výši 5940 Kč, která byla ve smyslu § 12 odst. 4 vyhl. snížena o 20% za každého zastupovaného žalobce. Odměna advokáta tedy činní 4 752 Kč za 1 úkon právní služby za každého z žalobců. V dané věci učinil právní zástupce čtyři úkony právní služby, a to příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, podání žaloby a účast u jednání dne 29.5.2023 Celkem tedy náleží odměna ve výši 38 016 Kč za oba žalobce. Dále právnímu zástupci náleží ve smyslu § 13 odst. 3 vyhl. 4 režijní paušály po 300 Kč (zde již nedochází k násobení dle počtu zastupovaných osob), celkem 1 200 Kč. Dále tvoří náklady náhrada cestovních výdajů dle ust. § 13 odst. 4 AT za cestu právního zástupce osobním automobilem ze sídla advokátní kanceláře k soudu a zpět v částce 5 402,71 Kč (při jízdě celkem 752 km vozidlem se spotřebou benzínu 4,5 l [číslo] km, jak bylo prokázáno technickým průkazem, když sazba základní náhrady za 1 km jízdy činí dle ust. § 1 vyhlášky 467/2022 Sb., u osobních silničních motorových vozidel 5,2 Kč a výše průměrné ceny za 1 litr motorové nafty činí dle ust. § 4 téže vyhlášky 44,1 Kč), a náhrada za promeškaný čas dle ust. § 14 AT za cestu na jednání a zpět v rozsahu 8 půlhod., tedy celkem 800 Kč Náklady řízení dále činí soudní poplatek ve výši 6 000 Kč Náklady řízení v celkové výši 45 320,59 Kč je žalovaný dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobce. 9. Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 odst. 1 o.s.ř.