20 C 185/2018-230 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se žalobou došlou Městskému soudu v Praze dne 27. 1. 2015, došlou zdejšímu soudu dne 4. 5. 2018, ve znění jejího částečného zpětvzetí, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do majetkové podstaty dlužníka [právnická osoba], [anonymizována dvě slova] . částku ve výši 1 438 447 Kč. Uvedla, že je insolvenční správkyní [právnická osoba], [anonymizována dvě slova] . (dále jen„ dlužník“), která je v úpadku na základě usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2014, č. j. [spisová značka]. Při zjišťování rozsahu majetkové podstaty dlužníka zjistila, že dlužník ve prospěch žalovaného od 28. 2. 2011 poukázal finanční prostředky ve výši 1 438 447 Kč. Žalovaný se na výzvy k objasnění uvedeného nevyjádřil. Ze strany žalovaného se jedná o bezdůvodné obohacení, jelikož žalobkyně má pochybnosti o reálně uzavřeném závazkovém vztahu, a finannčí prostředky je potřeba navrátit na účet majetkové podstaty dlužníka za účelem jejího rozdělení mezi řádné přihlášené věřitele. Žalovaný a dlužník jsou propojeni, když žalovaný za dlužníka veřejně jednal, užíval jeho majetek a je v příbuzenském či jiném obdobném vztahu s dalšími osobami aktivně se podílejícímu na chodu dlužníka. Žalovaný obdržel z bankovního účtu dlužníka č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba] na svůj bankovní účet č. [bankovní účet] následující částky: dne 28. 2. 2011 ve výši 130 000 Kč, 29. 7. 2011 ve výši 420 000 Kč, dne 21. 5. 2012 ve výši 22 740 Kč, dne 21. 5. 2012 ve výši 7 120 Kč, dne 21. 6. 2012 ve výši 22 740 Kč, dne 21. 6. 2012 ve výši 7 253 Kč, dne 10. 7. 2012 ve výši 22 740 Kč, dne 10. 7. 2012 ve výši 7 120 Kč, dne 15. 8. 2012 ve výši 22 762 Kč, dne 15. 8. 2012 ve výši 7 134 Kč, dne 20. 9. 2012 ve výši 23 177 Kč, dne 20. 9. 2012 ve výši 7 291 Kč, dne 18. 10. 2012 ve výši 22 740 Kč, dne 18. 10. 2012 ve výši 7 120 Kč, dne 15. 11. 2012 ve výši 71 392 Kč, dne 15. 11. 2012 ve výši 30 310 Kč, dne 6. 12. 2012 ve výši 60 000 Kč, dne 6. 12. 2012 ve výši 25 000 Kč, dne 17. 12. 2012 ve výši 11 392 Kč, dne 17. 12. 2012 ve výši 5 310 Kč, dne 10. 1. 2013 ve výši 60 000 Kč, dne 10. 1. 2013 ve výši 25 000 Kč, dne 17. 1. 2013 ve výši 11 392 Kč, dne 17. 1. 2013 ve výši 5 310 Kč, dne 28. 1. 2013 ve výši 100 000 Kč, dne 12. 2. 2013 ve výši 60 000 Kč, dne 12. 2. 2012 ve výši 25 000 Kč, dne 19. 2. 2013 ve výši 11 392 Kč, dne 19. 2. 2013 ve výši 5 310 Kč, dne 26. 2. 2013 ve výši 100 000 Kč, dne 18. 3. 2013 ve výši 71 392 Kč, a dne 18. 3. 2013 ve výši 30 310 Kč Celkem 1 438 447 Kč. Uvedené žalovaný obdržel v horizontu 3 resp. 5 let před zahájením insolvenčního řízení, přičemž si musel být vědom majetkové situace dlužníka a stejně tak toho, že takovým jednáním zkracuje uspokojení jiných věřitelů dlužníka. 2. Žalovaný nárok uplatněný žalobou neuznal v celém rozsahu. Uvedl, že dlužník v jeho prospěch uhradil částky uvedené v žalobě. Nejednalo se však o plnění bez právního důvodu. Částka zaslaná žalovanému dlužníkem dne 28. 2. 2011 ve výši 130 000 Kč byla půjčkou poskytnutou dlužníkem jako věřitelem žalovanému, který tuto dlužníkovi vrátil dne 8. 6. 2011 tak, že dlužníkovi uhradil částku ve výši 1 000 000 Kč, přičemž zbývající částka ve výši 870 000 Kč byla žalovaným jako věřitelem poskytnuta dlužníkovi jako půjčka. Částky zaslané dlužníkem žalovanému dne 29. 7. 2011 ve výši 420 000 Kč, dne 28. 1. 2013 ve výši 100 000 Kč, a dne 26. 2. 2013 ve výši 100 000 Kč, byly splátkou půjčky poskytnuté žalovaným dlužníkovi. Částky ze dne 21. 5. 2012 ve výši 22 740 Kč, dne 21. 6. 2012 ve výši 22 740 Kč, dne 10. 7. 2012 ve výši 22 740 Kč, dne 15. 8. 2012 ve výši 22 762 Kč, dne 20. 9. 2012 ve výši 23 177 Kč, dne 18. 10. 2012 ve výši 22 740 Kč, dne 15. 11. 2012 ve výši 71 392 Kč, dne 6. 12. 2012 ve výši 60 000 Kč, dne 17. 12. 2012 ve výši 11 392 Kč, dne 10. 1. 2013 ve výši 60 000 Kč, dne 17. 1. 2013 ve výši 11 392 Kč, dne 12. 2. 2013 ve výši 60 000 Kč, dne 19. 2. 2013 ve výši 11 392 Kč, a dne 18. 3. 2013 ve výši 71 392 Kč, byly výplatou mzdy hrazenou dlužníkem žalovanému za období duben 2012 – únor 2013. Částky ze dne 21. 5. 2012 ve výši 7 120 Kč, dne 21. 6. 2012 ve výši 7 253 Kč, dne 10. 7. 2012 ve výši 7 120 Kč, dne 15. 8. 2012 ve výši 7 134 Kč, dne 20. 9. 2012 ve výši 7 291 Kč, dne 18. 10. 2012 ve výši 7 120 Kč, dne 15. 11. 2012 ve výši 30 310 Kč, dne 6. 12. 2012 ve výši 25 000 Kč, dne 17. 12. 2012 ve výši 5 310 Kč, dne 10. 1. 2013 ve výši 25 000 Kč, dne 17. 1. 2013 ve výši 5 310 Kč, dne 12. 2. 2012 ve výši 25 000 Kč, dne 19. 2. 2013 ve výši 5 310 Kč, a dne 18. 3. 2013 ve výši 30 310 Kč, byly výplatou mzdy paní [jméno] [příjmení], přítelkyně žalovaného, hrazené dlužníkem na účet žalovaného za období duben 2012 – únor 2013. Výkon práce žalovaného a paní [příjmení] pro dlužníka byl prokázán v řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Měl na starost získávání klientů. Zároveň vznesl námitku promlčení plateb do ledna 2013 ve 2 leté promlčecí lhůtě. 3. Žalobkyně dále uvedla, že námitku promlčení částek považuje za v rozporu s dobrými mravy, když žalovaný vůči dlužníkovi vystupoval minimálně v pozici ředitele jediného akcionáře, a to [právnická osoba] [anonymizováno]. Je evidentní, že dlužník řízený žalovaným neměl možnost bezdůvodné obohacení po žalovaném vymáhat. K obohacení muselo dojít s ohledem na pozici žalovaného v dlužníkově struktuře úmyslně, a proto je promlčecí doba 10 letá. Žalovaný neprokázal, že část plateb, o kterých tvrdí, že jsou platbami z pracovního poměru, že jimi skutečně jsou, když u podstatné části z nich jejich výše neodpovídá výši sjednané pracovní smlouvou. 4. Soud zjistil následující skutečnosti: 5. Mezi účastníky řízení je nesporné, že shora specifikované částky jakožto platby uskutečněné z účtu dlužníka na účet žalovaného skutečně dlužníkem žalovanému byly zaslány. Sporná zůstala otázka toho, zdali se na straně žalovaného jedná o bezdůvodné obohacení a jaký právní důvod takové úkony měly. 6. Z kopie žádosti o poskytnutí součinnosti zaslané zástupcem žalobkyně žalovanému ze dne 6. 8. 2014, vč. dodejky, soud zjistil, že vyzval žalovaného k doložení právního důvodu a doložení listin tento prokazující, týkající se shora specifikovaných částek. 7. Z kopie reakce na žádost ze dne 6. 8. 2014 ze dne 24. 9. 2014 adresované zástupcem žalovaného zástupci žalobkyně soud zjistil, že se nemůže k uvedené žádosti vyjádřit, a to s ohledem na vážný zdravotní stav žalovaného. 8. Z kopie úplného výpisu z obchodního rejstříku týkajícího se dlužníka soud zjistil, že jediný akcionářem dlužníka je od 8. 11. 2011 [právnická osoba] [anonymizováno]. 9. Z kopie notářského zápisu č. [spisová značka], [spisová značka], soud zjistil, že [právnická osoba] [anonymizováno] učinila rozhodnutí jediného akcionáře při výkonu působnosti valné hromady dlužníka, kterým bylo mimo jiné schváleno zvýšení základního kapitálu dlužníka na 5 000 000 Kč. Z připojené plné moci soud zjistil, že [právnická osoba] [anonymizováno] je společnost založená a existující v souladu s právem Seychelské republiky, a jejímž jménem jedná žalovaný, ředitel. 10. Z kopie protokolu o jednání před Městským soudem v Praze dne 14. 2. 2016 ve věci sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že z výslechu svědka [jméno] [příjmení] vyplynulo, že žalovaný zastupoval akcionáře dlužníka. 11. Z kopie protokolu o jednání před Městským soudem v Praze dne 28. 3. 2017 ve věci sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že z výslechu svědka [jméno] [příjmení] vyplynulo, že pokud jde o dlužníka, nic nebylo provedeno bez souhlasu žalovaného, který v rámci jeho činnosti rozhodoval o všech záležitostech. Vystupoval jako majitel dlužníka. 12. Z kopie rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2017, č. j. [číslo jednací], ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 9. 2018, č. j. [číslo jednací], [spisová značka], soud zjistil, že v této věci bylo vedeno řízení o shodném předmětu řízení jako v projednávané věci a byly v něm prokazovány totožné skutečnosti. Soud zde dospěl k závěru, že žalovaný a dlužník jsou osoby blízké. Dále dospěl k závěru, že žalovaný byl vůči dlužníku v pracovněprávním vztahu a vznikl mu nárok na odměnu za vykonanou práci. Částky určené paní [příjmení] nevzal soud I. stupně za prokázané, tj. že se mělo jednat o její mzdu, soud II. vstupně však ano. Pokud jde o částky jakožto půjčky, nebylo prokázáno, že by se o půjčky skutečně jednalo. 13. Z ostatních v řízení provedených důkazů již soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění nebo právní posouzení věci a proto je dále nehodnotil. 14. Soud zhodnotil v řízení provedené důkazy v souladu s § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl ke zjištění následujícího skutkového stavu: 15. Žalobkyně je insolvenční správkyní dlužníka, který zaslal žalovanému shora specifikované částky odpovídající celkové výši 1 438 447 Kč. Žalobkyně požaduje vrácení žalované částky, jelikož dlužník žalovanému plnil bez právního důvodu. Žalovaný byl statutárním orgánem [p