4 C 285/2022-18 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se žalobou, došlou zdejšímu soudu dne 20. 10. 2022, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 13 799 Kč s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení se jedná o dluh žalovaného vyplývající ze smlouvy o úvěru, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 8. 1. 2020. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému jednorázový úvěr ve výši 30 000 Kč, přičemž tuto povinnost žalobkyně splnila, když na účet žalovaného [číslo] dne 10. 1. 2020 převedla smluvenou částku poskytnutého úvěru. Žalovaný se pak zavázal úvěr splácet, přičemž těmito splátkami v souhrnné výši 16 201 Kč došlo k ponížení jistiny úvěru na částku ve výši 13 799 Kč. Zbylou částku však žalovaný neuhradil, a to ani přes zaslanou předžalobní výzvu k plnění. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Z provedených listinných důkazů soud dospěl ke zjištění následujícího skutkového stavu: Mezi účastníky byla dne 8. 1. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] [číslo] to prostředkem komunikace na dálku, přičemž nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a Sazebník (prokázáno Smlouvou o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] [číslo] Fotokopií občanského průkazu žalovaného). Žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet (prokázáno Výpisem z běžného účtu u [anonymizováno] na osobu žalovaného za období od 1. 12. 2019 do 31. 12. 2019, Výplatními páskami žalovaného z října 2019, listopadu 2019 a prosince 2019). Dle uzavřené smlouvy byla žalobkyně povinna poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr splácet v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 843 Kč měsíčně (prokázáno Smlouvou o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] [číslo]). Žalobkyně dne 10. 1. 2020 převedla na účet [číslo] v dispozici žalovaného částku úvěru ve výši 30 000 Kč (prokázáno Přehledem transakcí Komerční banky ze dne 10. 1. 2020 a Výpisem z běžného účtu u [anonymizováno] na osobu žalovaného za období od 1. 12. 2019 do 31. 12. 2019). Žalovaný hradil sjednané splátky řádně do listopadu 2021, počínaje prosincem 2021 se dostal s úhradou do prodlení. Celkem žalovaný uhradil ve splátkách částku 16 201 Kč (prokázáno Přehledem splátek žalovaného ke smlouvě [číslo]). Žalobkyně odstoupila od smlouvy dopisem ze dne 1. 7. 2021 z důvodu prodlení žalovaného s úhradou splátek úvěru a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě zůstatku dluhu, přičemž další oznámení o odstoupení bylo žalované zasláno ještě 4. 2. 2022 (prokázáno Odstoupením od smlouvy o úvěru a výzva k okamžité úhradě dluhu, oznámením o zániku pojištění ze dne 1. 7. 2021 a ze dne 2. 2. 2022 včetně poštovních podacích archů). 4. Z dalších před soudem provedených listin soud nezjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci. 5. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přičemž tyto považuje soud za věrohodné, když nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala. Žádná ze stran pak nezpochybnila pravost nebo pravdivost některé z listin, ze kterých soud při svém rozhodování vycházel. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek. 6. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 9. Po právním zhodnocení prokázaného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, neboť nárok žalobkyně je odůvodněn ust. § 2395 o. z. Žalobkyně splnila svůj závazek ze smlouvy, prokazatelně poskytla žalovanému úvěr na jím vlastněný bankovní účet, žalovaný naopak své závazky ze smlouvy řádně neplnil, když neuhradil všechny sjednané splátky. Žalobkyně proto v souladu se smlouvou od této odstoupila a dluh žalovanému zesplatnila. Žalobkyni přiznaná částka ve výši 13 799 Kč sestává z prostého rozdílu mezi čerpaným úvěrem a hodnotou uhrazených splátek. Žalovaný pak neprokazoval ani netvrdil, že by spornou částku uhradil, když zůstal v průběhu řízení zcela pasivní. 10. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. S ohledem na to, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když žalobě v plném rozsahu vyhověl. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 13 799 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za podanou žalobu dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uložil soud žalovanému zaplatit žalobkyni náklady řízení na účet jejího právního zástupce. Odměnu a náhrady zástupce soud omezil v souladu s usnesením Ústavního soudu ČR ze dne 25. 6. 2015, sp. zn. III. ÚS 935/15, neboť mu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně v zastoupení zástupce podává opakovaně obdobné návrhy na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč.