4 C 32/2022-95 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Původní žalobkyně, [právnická osoba] s.r.o., [IČO] se sídlem [adresa žalobkyně] (dále také jen„ původní žalobkyně“), se žalobou, došlou zdejšímu soudu dne [datum] (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), domáhala stanovení povinnosti žalovaného, tak jak je uvedena ve výroku I. tohoto rozhodnutí, to vše z titulu smlouvy o hotovostním úvěru [číslo] (dále také jen„ Smlouva“), uzavřené dne 9. 3. 2017 mezi žalovaným a původní žalobkyní. Na základě Smlouvy byl žalovanému dne [datum] poskytnut úvěr ve výši 85 000 Kč, přičemž na vyplacenou částku úvěru byl započten sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 700 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr spolu se sjednaným příslušenstvím v 78 pravidelných měsíčních splátkách po 1 749 Kč. Žalovaný nehradil měsíční splátky řádně a včas, původní žalobkyně proto využila svého práva a nesplacenou část úvěru po předchozích opakovaných výzvách k úhradě zesplatnila ke dni 12. 7. 2021. Z důvodu prodlení na straně žalovaného vznikl Právní předchůdkyni žalobkyně rovněž nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši celkem 500 Kč. Na smluvní pokutě žalovaná následně uhradil 500 Kč. Za dobu trvání úvěrového vztahu evidovala původní žalobkyně celkové úhrady ze strany žalovaného ve výši 85 544 Kč. Pohledávka původní žalobkyně v souhrnné výši 43 536,66 Kč sestávala z neuhrazené jistiny ve výši 41 208,60 Kč a neuhrazených úroků ke dni zesplatnění ve výši 2 328,06 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci samé rozhodl zdejší soud rozsudkem ze dne 24. 2. 2022, č. j. 4 C 32/2022-34, který však byl usnesením zdejšího soudu ze dne 26. 4. 2023, č. j. 4 C 32/2022-81, zrušen pro žalobkyní podanou žalobu pro zmatečnost, neboť zdejší soud přehlédl skutečnost, že původní žalobkyně zanikla procesem fúze se shora uvedenou žalobkyní a tuto skutečnost nezohlednil v rámci obsahu a doručení předmětného rozsudku. Zmíněné usnesení nabylo právní moci dne 31. 5. 2023. 4. V dalším průběhu řízení nařídil soud jednání, k němuž se dostavila žalobkyně, nikoliv však žalovaný. 5. S ohledem na zjištění učiněná z provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Původní žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 9. 3. 2017 smlouvu o hotovostním úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému dne 10. 3. 2017 poskytnut úvěr ve výši 83 300 Kč, přičemž žalovaný se ve Smlouvě zavázal vrátit poskytnutý úvěr spolu se sjednaným příslušenstvím v 78 pravidelných měsíčních splátkách po 1 749 Kč (zjištěno ze Smlouvy o hotovostním úvěru ze dne 9. 3. 2017). Smlouva byla mezi stranami uzavřena prostředkem komunikace na dálku, přičemž uzavření smlouvy předcházelo posouzení schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splatit ve smyslu zákona č. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, následně dne 10. 3. 2017 došlo i k výplatě finančních prostředků žalované (zjištěno z Potvrzení o zaslání potvrzovací SMS a následném podpisu smlouvy [číslo] Potvrzení o vyplacení úvěru [číslo] Výpisů z bankovního účtu žalovaného). Původní žalobkyně úvěr ze Smlouvy zesplatnila ke dni 12. 7. 2021, o čemž informovala žalovaného dopisem ze dne 12. 7. 2021, a to s odůvodněním, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou předepsaných splátek, přičemž původní žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky ve výši 43 536,66 Kč (zjištěno z Dopisu ze dne 12. 7. 2021). Původní žalobkyně následně zanikla sloučením s žalobkyní, a to na základě projektu fúze ze dne 4. 5. 2021, přičemž v důsledku tohoto sloučení došlo k přechodu jmění původní žalobkyně na žalobkyni (zjištěno z Výpisu dat o žalobkyni z obchodního rejstříku). 6. Z dalších předložených listin soud nezjistil další skutečnosti rozhodné pro předmět tohoto řízení. 7. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle ust. § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 9. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 11. Podle ust. § 178 o. z. se fúze děje sloučením nebo splynutím nejméně dvou zúčastněných právnických osob. Sloučení nebo splynutí se považuje za převod činnosti zaměstnavatele (odst. 1). Při sloučení nejméně jedna ze zúčastněných osob zaniká; práva a povinnosti zanikajících osob přecházejí na jedinou ze zúčastněných osob jako na nástupnickou právnickou osobu (odst. 2). 12. Po zhodnocení všech výše uvedených zjištění za využití zmíněných zákonných a smluvní ustanovení dospěl soud k právnímu závěru, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky (esp. žalovaným a původní žalobkyní) byla uzavřena úvěrová smlouva podle ust. § 2395 o. z. Žalobkyně poskytla žalované částku 83 300 Kč, kterou žalovaný v rozporu se Smlouvou a ust. § 2399 o. z. řádně nesplácel. Celý úvěr byl proto zesplatněn ke dni [datum], žalovaný tak dluží žalobkyni nevrácenou jistinu ve výši 41 208,60 Kč a neuhrazené úroky ke dni zesplatnění ve výši 2 328,06 Kč. Nárok na úrok z prodlení v zákonné výši vyplývá z § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Aktivní legitimace žalobkyně je pak dána jejím postavením jako právní nástupkyní co do jmění původní žalobkyně ve smyslu ust. § 178 o. z. Soud tak důvodně podané žalobě v celém rozsahu vyhověl. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 567,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 742 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 43 536,66 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 500 Kč za podanou žalobu dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 2 860 Kč za podanou žalobu pro zmatečnost dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 2 860 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 120 Kč ve výši 1 705,20 Kč. Soud však nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za doplnění tvrzení stran úvěruschopnosti, když žalobkyně má povinnosti tvrzení učinit zadost již v podané žalobě ve smyslu ust. § 79 o. s. ř. a náklady vynaložené na vypracování dodatečného vyjádření tak nelze považovat za náklady vynaložené účelně. Odměnu a náhrady zástupce za úkony do podání žaloby pak soud omezil, neboť mu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně v zastoupení zástupce podává opakovaně obdobné návrhy na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil soud žalovanému zaplatit žalobkyni náklady řízení na účet jejího právního zástupce.