7 C 178/2019-80 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobou došlou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 244 843,30 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že žalovaný je soudním exekutorem Exekutorského úřadu pro [část Prahy] tento byl pověřen na základě usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 6. 1. 2010, č. j. [číslo jednací], k vedení exekuce. Žalovaný vedl exekuční řízení sp. zn. [spisová značka] za manželem žalobkyně (dále jen„ exekuční řízení“). Žalovaný vydal v rámci exekučního řízení mimo jiné exekuční příkaz ze dne 31. 10. 2016, č. j. [číslo jednací] a exekuční příkaz ze dne 31. 10. 2016, č. j. [číslo jednací], kterými nařídil provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtů žalobkyně v částce 294 118,04 Kč. Žalobkyně s manželem podali žalovanému dne [datum] včasný návrh na zastavení exekuce přikázáním pohledávky z účtů žalobkyně a návrh na odklad exekuce. Žalovaný před pravomocným rozhodnutím o podaném návrhu exekuční příkazy provedl. O podaném návrhu bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2017, č. j. [číslo jednací], po předchozím zamítavém usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 22. 2. 2017, č. j. [číslo jednací], tak, že exekuce se v rozsahu postižení pohledávky z účtů žalobkyně zastavuje. Žalovaný tak měl žalobkyni zabavenou částku ve výši 294 118,04 Kč vrátit. Žalovaný dosud vrátil pouze částku ve výši 49 274,74 Kč, kdy zbývající částku ve výši 244 843,30 Kč dosud žalobkyni nevrátil. Žalovaný ve sdělení ze dne [datum] uvedl, že tuto částku ve výši 244 843,30 Kč zaslal dne [datum] oprávněné společnosti, kdy tato mu částku i přes výzvu nevrátila. Žalobkyně žalovanému zaslala dne [datum] předžalobní výzvu. Žalovaný ničeho neuhradil a na tuto výzvu odpověděl dne [datum] tak, že dle jeho názoru účinky rozhodnutí o podaném návrhu na odklad exekuce nastávají již samotným vydáním rozhodnutí o tomto návrhu soudem prvního stupně, a nikoli až pravomocným rozhodnutím o návrhu soudem odvolacím a tedy bylo vyplaceno v souladu se zákonem a neuznává povinnost zaplatit náhradu škody žalobkyni. Žalobkyně oponovala tomuto názoru žalovaného a též tomu, že by se měla k vymožení částky obrátit na oprávněného, kdy nárok vůči žalovanému je autonomní a žalovaný si je vědom, že oprávněná sídlí v [anonymizováno] republice a tudíž by bylo plnění nevymahatelné. Žalobkyně tvrdí, že již z tohoto důvodu měl žalovaný jednat při výplatě s nejvyšší opatrností a vyčkat pravomocného rozhodnutí. Žalobkyně odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 3. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3165/2017. Žalobkyně považuje odpovědnost exekutora za odpovědnost objektivní. 2. Žalovaný nerozporoval tvrzení žalobkyně týkající se skutečnosti vedení exekuce vůči manželu žalobkyně a vydání a provedení exekučních příkazů. Žalovaný uvedl, že v exekučním řízení návrh na odklad exekuce a návrh na částečné zastavení exekuce byly exekučním soudem zamítnuty usnesením ze dne 22. 2. 2017, č. j. [číslo jednací]. Účinky podaného návrhu na odklad exekuce pominuly dnem [datum]. Vymožené plnění ve výši 244 843,30 Kč bylo oprávněnému odesláno poté, co odpadly účinky návrhu na odklad exekuce dne [datum]. Žalobkyně podala odvolání proti zamítnutí návrhu na částečné zastavení, kdy Krajský soud v Praze svým usnesením ze dne 8. 4. 2017, č. j. 17 Co 119/2017-191, změnil zamítnutí tak, že exekuci v rozsahu postižení pohledávek vůči bankovním účtům žalobkyně zastavil. Po pravomocném usnesení o částečném zastavení exekuce žalovaný zaslal částku ve výši 49 274,74 Kč odpovídající nákladů exekuce dne [datum] žalobkyni, což žalobkyně potvrdila. Zbývající částka již nebyla v době rozhodnutí o částečném zastavení v dispozici žalovaného a k vyplacení této částky se měla žalobkyně obrátit na oprávněného. Žalovaný oponoval žalobkyni v tom, že návrh na zastavení exekuce nemá odkladný účinek a dále, že návrh na odklad exekuce odkladný účinek má do doby vydání rozhodnutí o něm nebo do doby po kterou bylo rozhodnuto o odkladu exekuce, nikoliv až jeho právní mocí. Žalovaný uvedl, že usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 3. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3165/2017, které změnilo zavedený postup soudů a soudních exekutorů v případě podaného odvolání proti rozhodnutí o odkladu, bylo vydáno až rok poté, co byly učiněny úkony v předmětném exekučním řízení. Do doby vydání tohoto usnesení byl postup podle odborné literatury přijímán tak, že účinky rozhodnutí o podaném návrhu na odklad exekuce nastávají již samotným vydáním rozhodnutí o tomto návrhu, nikoliv až jeho právní mocí, kdy zároveň do vydání tohoto usnesení Nejvyššího soudu se Nejvyšší soud nezabýval výkladem předmětné otázky účinku návrhu na odklad exekuce, proto navrhl žalobu zamítnout. 3. Soud ve věci rozhodl rozsudkem z [datum] tak, že žalobu zamítl s odůvodněním, že žalovaný není ve sporu věcně pasivně legitimován. 4. Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání a názor soudu I. stupně rozporovala. 5. Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením z 28. dubna 2022 č.j. 20Co 53/2022-66 rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení a vyslovil, že závěr soudu I. stupně o nedostatku věcné pasivní legitimace žalovaného k uplatněnému nároku žalobkyně není správný s pokynem, aby soud I. stupně v dalším řízení se zabýval v prvé řadě otázkou naplnění předpokladu odpovědnosti žalovaného za škodu vzniklou žalobkyni při provádění předmětné exekuce ve smyslu ust. § 32 exekučního řádu a v závislosti na jejím zodpovězení výší žalobního nároku. 6. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný vedl vůči manželu žalobkyně exekuční řízení pod sp. zn. 067 Ex 5807/10, v rámci něhož vydal mj. dva exekuční příkazy dne [datum], kterými nařídil provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu žalobkyně v částce 294 118,04 Kč. Dne [datum] byl podán manželem žalobkyně jako povinným a žalobkyní návrh na zastavení exekuce přikázáním pohledávky z účtů a návrh na odklad exekuce ve smyslu § 54 exekučního řádu ve spojení s § 266 odst. 2 o.s.ř., neboť lze v každém případě očekávat, že podle § 268 odst. 1 písm. d) o.s.ř. bude exekuce zastavena z důvodu, které v tomto podání byly specifikovány (dluh výhradně manžela nelze postihnout z výhradního majetku manželky). O odvolání rozhodoval Okresní soud v Kladně, který usnesením ze dne 22.2.2017 č.j. [číslo jednací] rozhodl tak, že návrh povinného a manželky povinného na odklad exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne [datum], jejímž provedením byl pověřen soudní exekutor JUDr. [celé jméno žalovaného], zamítl (výrok I.). Výrokem II. a III. návrh povinného a manželky povinného, aby soud částečně zastavil exekuci předmětnou co do způsobu provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtů manželky povinného vedených u [právnická osoba] a dále u [příjmení] [příjmení] [jméno], zamítl s odůvodněním, že vymáhaná pohledávka vznikla za trvání manželství, před rozhodnutím o zúžením společného jmění rozsudkem Okresního soudu v Kladně, č.j. 17C 11/2010-14, který nabyl právní moci dne [datum], listina o takovém zúžení není evidována v Seznamu listin o manželském majetkovém režimu. Za situace, kdy pohledávka je součástí SJM k vydobytí takového dluhu lze vést exekuci přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného, přičemž manželka povinného nijak nedoložila, že na postiženém účtu je výlučně její mzda od zaměstnavatele. Zamítnutí návrhu na odklad exekuce odůvodnil tím, že zastavení exekuce nelze očekávat.