8 C 225/2022-34 — Obvodní soud pro Prahu 6

Žalobkyně se svým návrhem domáhala vydání rozhodnutí, jehož znění je patrno z výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že cestující [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] měli absolvovat dne [datum] let se společností žalované č. [označení letu] z [příjmení] [příjmení] do [obec]. Tento let byl zpožděn a cestující do cílové destinace doletěli s více jak tříhodinovým zpožděním. Vznikl jim nárok na náhradu škody ve výši 600 EUR na osobu podle Nařízení Rady ES č. 261/2004. Tato pohledávka byla postoupena na žalobce smlouvou ze dne [datum]. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhnul její zamítnutí s tím, že zpoždění nedosáhlo tří hodin. Daný let přiletěl v 11:48 hodin místo v 09:15 hodin. V řízení byly prokázány následující skutečnosti: Žalobci uzavřeli s pořadatelem zájezdu s Cestovní kanceláří [anonymizováno] smlouvu o zájezdu [číslo] jehož součástí byl let z [obec] do [příjmení] [příjmení] a z [příjmení] [příjmení] do [obec]. [příjmení] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] měli rezervaci na let [datum] z [příjmení] [příjmení] do [obec], č. letu [označení letu], s plánovaným odletem v 19:35 hodin a příletem do [obec] v [údaj o čase] hodin místního času (smlouva o zájezdu, rezervace elektronické letenky). Ze sdělení [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že let žalovaného č. [označení letu] dne [datum] přistál v [obec] v [anonymizována dvě slova] ([příjmení] [jméno], místní čas), tedy se zpožděním delším než tři hodiny. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti, které by měly význam pro rozhodnutí ve věci. Podle článku 5 odst. 1 písm. c) Nařízení, v případě zrušení letu mají cestující nárok na náhradu škody dle článku 7 od provozujícího leteckého dopravce, mimo případů uvedených pod bodem i) až iii). Podle článku 7 odst. 1 Nařízení, odkazuje-li se na tento článek, obdrží cestující náhradu ve výši: a) 250 EUR u všech letů o délce nejvýše 1.500 kilometrů; b) 400 EUR u všech letů ve Společenství delších než 1.500 kilometrů a u všech ostatních letů o délce od 1.500 kilometrů do 3.500 kilometrů; c) 600 EUR u všech letů nespadajících pod písm. a) nebo b). Podle článku 5 odst. 3 Nařízení provozující letecký dopravce není povinen platit náhradu v souladu s čl. 7, jestliže může prokázat, že zrušení je způsobeno mimořádnými okolnostmi, kterým nebylo možno zabránit, i kdyby byla všechna přiměřená opatření přijata. Po zhodnocení všech listinných důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), a na základě nesporných tvrzení účastníků, dospěl soud po právním zhodnocení věci k závěru, že žaloba je důvodná. Na oblast tohoto sporu dopadá z hlediska hmotného práva přímo aplikovatelné Nařízení, podle jehož článku 7 odst. 1 písm. c) obdrží cestující náhradu ve výši 600 EUR u všech letů o délce přesahující 1 500 km. Podle článku 14 preambule Nařízení by měly být povinnosti provozujících leteckých dopravců, stejně jako podle Montrealské úmluvy, omezeny nebo vyloučeny v případech, kdy byla událost způsobena mimořádnými okolnostmi, kterým by nebylo možno zamezit i kdyby byla přijata všechna přiměřená opatření. Tyto mimořádné okolnosti se mohou vyskytnout zejména v případech politické nestability, povětrnostních podmínek neslučitelných s uskutečněním dotčeného letu, bezpečnostních krizí, neočekávaných nedostatků letové bezpečnosti a stávek, které postihují provoz provozujícího leteckého dopravce. Z uvedených důvodů soud žalobě vyhověl, neboť let byl zpožděn o více než 3 hodiny a žalovaný netvrdil nic ohledně mimořádných okolností, které by zpoždění letu zapříčinily. Povinnost žalovaného zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení vyplývá z § 1970 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění, kterou žalobce žalovanému poskytl v předžalobní výzvě. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce měl ve věci plný úspěch. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 499 Kč a odměna za zastupování žalobce advokátem. Soud posoudil podanou žalobu jako tzv. formulářovou žalobu a aplikoval §14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť je mu známo z úřední činnosti, že žalobce podal u zdejšího soudu vícero obdobných žalob týkajících se náhrady škody dle Nařízení, které se odlišují pouze co do označení účastníků, výše žalované částky a základního vylíčení skutkového stavu; co do základu právní argumentace jsou však totožné. Odměna právního zástupce žalobce dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., činí za tři úkony právní služby á 300 Kč, 3x režijní paušál á 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemná předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby), jeden úkon právní služby 2 300 Kč +1x režijní paušál á 300 Kč (účast na jednání) a DPH 21%, celkem náklady řízení ve výši 6 097 Kč. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce.