4 C 125/2024-27 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne 15. 1. 2024, domáhala stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 17 775 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že s žalovanou uzavřela dne 10. 12. 2020 pracovní smlouvu, na základě které vykonávala žalovaná pro žalobkyně ode dne 15. 12. 2020 na dobu určitou do 30. 11. 2021 pracovní pozici: Doručovatel balíkový s řízením vozidla. Dne 4. 1. 2021 poškodila žalovaná služební vozidlo, jež má žalobkyně v operativním leasingu od společnosti , právnická osoba, Podpisem zprávy o dopravní nehodě ze dne 5. 1. 2021 uznala žalovaná své zavinění. Pracovní smlouva byla ukončena na základě zrušení pracovního poměru ve zkušební době ze strany žalované ke dni 5. 1. 2021. Vozidlo bylo opraveno a k úhradě byla žalované předepsána částka ve výši 177 749 Kč v souladu s ustanovením § 257 odst. 2 zákoníku práce. Dopravní nehoda byla nahlášena na , právnická osoba, ., která poskytla žalobkyni pojistné plnění ve výši 159 974 Kč. Žalovaná je tedy povinna uhradit spoluúčast ve výši 17 775 Kč. Do dnešního dne na ni ničeho neuhradila i přes zaslanou předžalobní výzvu.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyslovila svůj souhlas již v rámci podané žaloby. Soud ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. vyzval žalovanou, aby se vyjádřila k návrhu soudu na rozhodnutí věci bez projednání, pouze na základě listinných důkazů, a k této výzvě připojil doložku, že v případě, že se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s takovým postupem souhlasí. Vzhledem k tomu, že se žalovaná v dané lhůtě nevyjádřila, nastala fikce jejího souhlasu s rozhodnutím věci bez jejího projednání.4. Soud zjistil následující skutečnosti:5. Žalovaná uzavřela s žalobkyní pracovní smlouvu, na základě které ode dne 15. 12. 2020 vykonávala práci na pozici balíková doručovatelka s řízením vozidla. Pracovní smlouva byla ukončena na základě zrušení pracovního poměru ve zkušební době ze strany žalované ke dni 5. 1. 2021 (prokázáno pracovní smlouvou ze dne 10. 12. 2020, dohodou o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnancům k vyúčtování ze dne 15. 12. 2020, potvrzení o zaměstnání ze dne 5. 1. 2021 a zrušením pracovního poměru ve zkušební době ze dne 5. 1. 2021). Výše příjmu žalované byla 30 774 Kč (prokázáno potvrzení o výši příjmu zaměstnance). Žalovaná svým jednáním způsobila dne 4. 1. 2021 dopravní nehodu, jíž způsobila škodu na vozidle žalobkyně, přičemž své zavinění uznala (prokázáno zprávou o dopravní nehodě ze dne 5. 1. 2021 a záznamem o dopravní nehodě ze dne 4. 1. 2021). Výše škody byla vyčíslena částkou 177 749 Kč (prokázáno fakturou od , právnická osoba, ., č. , hodnota, a č. , hodnota, ze dne , právnická osoba, . 2021, fakturou od , právnická osoba, č. , hodnota, ze dne 15. 7. 2021, výpočtem amortizace ze dne 11. 11. 2022 a 11. 5. 2023). , právnická osoba, . vyplatila žalobkyni pojistném plnění ve výši 159 974 Kč (prokázáno informací o výplatě pojistného plnění ze dne 14. 11. 2022 a ze dne 15. 5. 2023). Žalovaná byla vyzvána k zaplacení částky ve výši 17 775 Kč (prokázáno předpisem náhrady škody - výzva k úhradě, předžalobní výzvou k zaplacení dlužné částky ze dne 3. 5. 2023, včetně dodejky a předžalobní výzvou k zaplacení dlužné částky ze dne 5. 6. 2023, včetně dodejky).6. Po právním zhodnocení prokázaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.7. Podle § 249 odst. 1 zákon č. 262/2006 Sb., (dále jen „zákoník práce“) zaměstnanec je povinen počínat si tak, aby nedocházelo k majetkové újmě (dále jen „škoda“), nemajetkové újmě ani k bezdůvodnému obohacení. Hrozí-li škoda nebo nemajetková újma, je povinen na ni upozornit nadřízeného vedoucího zaměstnance.8. Podle § 250 odst. 1 zákoníku práce zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.9. Podle § 257 odst. 1 a 2 zákoníku práce zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu podle § 250, je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav. Výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek.10. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že bylo prokázáno, že žalovaná jako zaměstnankyně žalobkyně, způsobila dne 4. 1. 2021 dopravní nehodu, kterou poškodila služební vozidlo žalobkyně, tedy nepočínala si v souladu s § 249 zákoníku práce. Tímto jednání vznikla žalobkyni škoda ve výši 17 775 Kč. Po právní stránce soud nárok na zaplacení částky s příslušenstvím posoudil podle § 250 odst. 1., zákoníku práce, podle kterého je zaměstnanec povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Podle 257 odst. 1, 2 a 3 zákoníku práce zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu podle § 250, je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav. Výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se 4,5 jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek. Jde-li o škodu způsobenou úmyslně, může zaměstnavatel požadovat, kromě částky uvedené v odstavci 2, i náhradu ušlého zisku. Náhrada škody byla uplatněna v rozsahu 17 775 Kč, tato částka nepřekračuje 4,5 násobek průměrného měsíčního hrubého výdělku žalované, v řízení nebylo tvrzeno ani prokazováno, že ke škodě došlo úmyslně, v opilosti či po zneužití návykových látek.11. Protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, má žalobkyně právo na úhradu úroků z prodlení v souladu s ustanovení § 1970 o. z., jehož výše byla shledána v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v celém rozsahu včetně příslušenství vyhověl.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 400 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.