7 C 5/2023-57 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobou došlou soudu prvního stupně dne 2. 1. 2023 se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s příslušenstvím. Ve své žalobě tvrdila, že s žalovanou jako pronajímatelkou uzavřela jako nájemce dne 26. 8. 2021 nájemní smlouvu na byt (jednotku) č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v budově č.p. , Anonymizováno, , jak je zapsána na LV č. , hodnota, vedeném pro k.ú. , adresa, , obec , adresa, . Na základě uzavřené nájemní smlouvy, před jejím podpisem, složila žalobkyně k rukám žalované finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, a to jako jistotu k zajištění plateb na nájemném a povinností vyplývajících z nájemní smlouvy. Jistotu byla žalovaná podle nájemní smlouvy vrátit do 20 dnů od předání bytu, k čemuž došlo dne 29. 5. 2022. Žalovaná však kauci v uvedené lhůtě nevrátila.2. K podané žalobě se vyjádřila žalovaná tak, že se žalobou nesouhlasí. Na svou obranu tvrdila, že žalobkyně předala byt v poškozeném stavu, když poškodila vestavnou šatní skříň se zásuvnými dveřmi jejím přestěhováním do jiné místnosti, dále poškodila vybavení bytu nalepováním tapet, poškodila zdivo zastavením prostoru mezi kuchyní a obývacím pokojem a znehodnotila veškerou výmalbu, to vše bylo zjištěno dne 17. 5. 2022 při prohlídce bytu za účelem kontroly bytu. To, že byt nebyl předán v původním stavu, vyplývá z předávacího protokolu ze dne 29. 5. 2022.3. Na vyjádření žalované reagovala žalobkyně tak, že s její obranou nesouhlasí. Odmítla, že by došlo k poškození skříně, jakkoliv tato skutečně po dobu nájmu byla přesunuta do jiného pokoje, nešlo však o vestavnou skříň. Odmítla, že by nábytek znehodnotila tapetami, šlo o samonalepovací tapety na nábytek, které bylo možno kdykoliv sundat. Shodně tak odmítla poškození zdiva, a znehodnocení výmalby. Poukázala na to, že jedinou výtkou žalované vznesenou před podáním žaloby bylo, že požadovala výmalbu bytu, která však nebyla nezbytná.4. Soud ve věci nařídil účastníkům mediaci, ta však ke smírnému řešení věci nevedla. Žalovaná sice soudu zaslala potvrzení o uskutečněném setkání s mediátorem a avizovala dohodu o mimosoudním jednání účastníků, na opakované dotazy soudu na stav mimosoudních jednání však již účastníci nereagovali. Soud tedy nařídil jednání na den 10. 7. 2024. Předvolaní k jednání bylo žalované doručeno dne 5. 6. 2024. Teprve dne 1. 7. 2024 žalovaná soudu sdělila, že z jednání se omlouvá z důvodu plánované hospitalizace a z důvodu mimosoudní dohody, kterou oznámila po mediačním jednání, o odročení jednání však nepožádala. K žádosti soudu doručené žalované do její datové schránky dne 3. 7. 2024, aby důvod své omluvy z jednání doložila, zůstala žalovaná nečinná, jakkoliv ji soud upozornil na možnost, že jednání se konat bude, a to i příp. v její nepřítomnosti, když nepožádala o jeho odročení a nedoložila ani důvod a včasnost své omluvy. Neúčastí u jednání se žalovaná připravila o možnost, aby ji při jednání bylo in eventum poskytnuto poučení podle ust. § 118a odst. 1 a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), aby doplnila svá tvrzení a nabídla k nim důkazy.5. Soud proto věc projednal při jednání dne 10. 7. 2024, a to v nepřítomnosti žalované podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř., a na základě provedených důkazů učinil následující skutková zjištění a z nich vyplývající závěr o skutkovém stav věci.6. Z výpis z katastru nemovitostí LV č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaná je vlastníkem bytové jednotky č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v budově č.p. , Anonymizováno, v obci , adresa, , k.ú. , adresa, .7. Z nájemní smlouvy ze dne 26. 8. 2021 má soud za prokázáno, že žalovaná jako pronajímatel pronajala byt žalobkyni jako nájemci. V souvislosti s uzavřením nájemní smlouvy žalobkyně složila k rukám žalované jistotu ve výši 30 000 Kč, a to v souladu s ust. odst. 2.7. nájemní smlouvy. Skutečnost, že jistota byla na základě citovaného ustanovení nájemní smlouvy skutečně složena žalovaná ostatně ani nesporovala, když pouze proti této jistotě namítala neurčitým způsobem tvrzené pohledávky.8. Z předávacích protokolů ze dne 26. 8. 2021 a z 29. 5. 2022 má soud za prokázán stav bytu v době jeho předání žalobkyni na počátku nájmu a dále v době jeho zpětného předání žalované na konci nájmu, kdy z obou předávacích protokolu je zřejmé, že stav bytu na počátku nájmu odpovídá stavu bytu na konci doby nájmu (ke dni jeho předání), kdy oba protokoly jsou podepsané jak žalobkyní, tak žalovanou a nejsou v nich (ke dni skončení nájmu a předání bytu) uvedeny jakékoliv výhrady k jeho stavu.9. Z předžalobní výzvy ze dne 12. 10. 2022 a obálky s datem odeslání dne 14. 10. 2022 soud zjistil, že žalobkyně upomínala před podáním žaloby žalovanou o vrácení kauce, a tuto výzvu odeslala žalované na adresu uvedenou v nájemní smlouvě.10. Na základě uvedených skutkových zjištění soud po skutkové stránce uzavřel, že na základě nájemní smlouvy složila žalobkyně k rukám žalované jistotu ve výši 30 000 Kč, kterou žalovaná ve lhůtě stanovené nájemní smlouvou žalobkyni nevrátila po skončení nájmu, jakkoliv z předávacích protokolů je zjevné, že byt byl předán ve stejném stavu, v jakém se nacházel ke dni počátku nájmu.11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.12. Mezi účastníky byla uzavřena nájemní smlouva podle ust. § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen o.z.) a to s přihlédnutím k ust. § 2235 a násl. o.z. Podle ust. § 2254 o.z. bylo mezi účastníky v odst. 2.7 a 2.8 nájemní smlouvy sjednáno, že žalobkyně k zajištění svých povinností vyplývajících z nájemní smlouvy složí k rukám žalované jistotu ve výši 30 000 Kč a tato bude vrácena do 20 dnů po skončení nájmu, a to v souladu s ust. § 2254 odst. 2 o.z. Nájem skončil ke dni 29. 5. 2022, poslední den 20-ti denní lhůty k vrácení kauce proto připadl na sobotu 18. 6. 2022, proto se poslední den lhůty k vrácení jistoty posunul na nejblíže následující pracovní den v souladu s ust. § 607 o.z., tedy na den 20. 6. 2022 (pondělí). Jelikož ani v tento den žalovaná žalobkyni kauci nevrátila, dostala se svou povinností kauci vrátit do prodlení v souladu s ust. § 1968 o.z., a to dnem 21. 6. 2022, a žalobkyni proto vzniklo právo požadovat úrok z prodlení v souladu s ust. § 1970 o.z.13. Vzhledem k tomu, že žalobou bylo požadováno vydání rozsudku, kterým by bylo žalované uloženo kromě jistiny hradit zákonný úrok z prodlení z jistiny (již) od 16. 6. 2022, jakkoliv žalobkyně při jednání uvedla, že navrhovaný petit upravuje tak, že úrok z prodlení žádá až od 21. 6. 2022, svou žalobu v části, kde se domáhala úroku z prodlení (již) od 16. 6. 2022, a to do 20. 6. 2022, však zpět nevzala. Proto v této marginální části úroku z prodlení soud výrokem II. tohoto rozsudku žalobu zamítl, ve zbývajícím rozsahu jí však vyhověl, když nárok žalobce shledal důvodným (výrok I.).14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení v podstatné části úspěšná (neúspěch měla toliko zanedbatelný), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 230 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 500 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 000 Kč sestávající z částky 2 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 2 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (žaloba) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 2 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření ) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 25. 9. 2023 a z částky 2 300 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 10. 7. 2024 včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 000 Kč ve výši 2 730 Kč.