7 C 50/2021-276 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci se práva podat odvolání proti tomuto rozsudku vzdali bezprostředně po jeho vyhlášení při jednání soudu dne 19. 4. 2024.2. Žalobou došlou soudu I. stupně dne 15. 2. 2021, ve znění jejích pozdějších doplnění resp. upřesnění, a to zejména doplnění ze dne 25. 2. 2022, a doplnění ze dne 10. 2. 2023, se žalobce na žalovaném domáhal jednak omluvy ve znění uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku, dále pak provedení výmazu konkrétních pasáží lékařských zpráv vyhotovených v rámci ošetření žalobce ze strany žalovaného, jak jsou uvedeny ve výrocích II. až IV. a v neposlední řadě též náhrady nemajetkové újmy způsobené mu jednáním zaměstnanců ve výši 200 000 Kč (výrok V.). Svou žalobu odůvodnil tím, že postupem žalovaného, a to jak při jednáním ošetřujícího lékaře , tituly před jménem, , jméno FO, při vyšetření, tak obsahem citovaných lékařských zpráv, bylo zasaženo do jeho přirozených práv a byla dotčena jeho osobnost, čest a důstojnost, a proto má právo domáhat se toho, aby od neoprávněného zásahu bylo upuštěno, respektive aby byl odstraněn jeho následek v podobě nepravdivých a dehonestujících zápisů ve zdravotnické dokumentaci výmazem vybraných pasáží, a aby nemajetková újma jemu způsobená byla odčiněna jednak omluvou žalobci v podobě doporučeného dopisu, a dále též náhradou způsobené nemajetkové újmy v penězích.3. Soud po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobce se dne 6. 11. 2020 sám a dobrovolně dostavil do zdravotnického zařízení vedeného žalovaným Již tento první kontakt žalobce se žalovaným dne 6. 11. 2020 byl nestandardní nejméně potud, že žalobce odmítl žalovanému, resp. pověřené pracovnici , Anonymizováno, , zdravotní sestře, předložit (předat) za účelem ověření kontroly osobních údajů pro evidenční účely občanský průkaz, kdy se pouze dožadoval předpisu farmak, na což mu bylo sděleno, že bez vyšetření mu nikdo léky bez dalšího nepředepíše. Proto byl objednán k lékařskému vyšetření, na 25. 11. 2020 k , tituly před jménem, , jméno FO, . K tomuto vyšetření se žalobce dostavil, vyšetření bylo provedeno standardní formou a byla o něm sepsána , tituly před jménem, , jméno FO, lékařská zpráva datovaná dnem 25. 11. 2020. Pokud jde o pasáže, jejichž výmazu se žalobce z této lékařské zprávy dovolával, jak jsou uvedeny ve výroku II. tohoto rozsudku, soud jednak uzavřel, že uvedené pasáže zaprvé nejsou nijak dehonestující či urážlivé, zadruhé, jde o zcela standardní pasáže, které jsou obsahem prakticky všech lékařských zpráv a obsah vyšetření, jak je zachycen v lékařské zprávě ze dne 25. 11. 2020, resp. jeho autenticita, byly potvrzeny výpovědí , tituly před jménem, , jméno FO, . Skutečnost, že žalobce odmítal žalovanému při vyšetření sdělit jméno svého ošetřujícího praktického lékaře, jak vyplynulo z dokazování, jde zcela k tíži žalobce, a proto soud naprosto chápe pasáže dané lékařské zprávy ohledně jejího předání praktickému lékaři žalobce, když jde o zákonnou povinnost zdravotnického zařízení, pokud tuto povinnost nesplní sám pacient, a soud na těchto pasážích neshledává ničeho závadného, jakož i pasáže o poučení žalobce o jeho právech pacienta, a to zejm. za situace, kdy žalobce odmítl písemné poučení podepsat s odůvodněním, že nemá brýle. Žalobce byl k dalšímu vyšetření objednán na 4. 12. 2020, přesto se dostavil již dne 27. 11. 2020, poté, co byl s ředitelem žalovaného projednat stížnost na , tituly před jménem, , jméno FO, v souvislosti s jeho jednáním při vyšetření dne 25. 11. 2020, kdy i tohoto dne byl , tituly před jménem, FO ošetřen, bylo mu vyhověno potud, že mu byl (opět) předepsán k jeho žádosti lék diclofenac, neboť si původně vystavený recept ze dne 25. 11. 2020 vypral v pračce. Soud zcela chápe vysvětlení , tituly před jménem, , jméno FO, při jeho výslechu, proč lékařská zpráva ze dne 27. 11. 2020 obsahuje zmínku o vyprání receptu v pračce, když lékař musí být připraven obhájit případně před zdravotní pojišťovnou, proč vypsal dva recepty na tentýž lék v tak krátkém časovém horizontu, a to pro případ, že by byly uplatněny oba recepty. Pokud pak lékařská zpráva obsahuje poznámku o dostavení se žalobce po projednání stížnosti žalobce na , tituly před jménem, , jméno FO, , pak jakkoliv soud dospěl k závěru, že tato pasáž nemusela být do lékařské zprávy nezbytně nutně uvedena, současně neshledal, že by měla žalobce jakkoliv dehonestovat či líčit jej jako stěžovatele, kverulanta, naopak, z uvedené pasáže lékařské zprávy se podává, že žalobce je osobou beroucí se za svá práva pacienta, jakkoliv nemusí být opodstatněna, na čemž soud neshledává nic závadného a má za to, že to naopak zvyšuje vážnost a důstojnost žalobce v očích lékařské obce. Soud uvedenou pasáž chápe i potud, že žalobce, jakkoliv si na , tituly před jménem, , jméno FO, stěžoval, se na něj následně opět (zjevně s důvěrou) obrátil, resp. nechal se jím vyšetřit, a to opakovaně. V mezidobí, od prvního vyšetření, proběhla bohatá emailová komunikace mezi žalobcem a zástupci žalovaného, v niž byla komunikována stížnost žalobce na nevhodné chování , tituly před jménem, , jméno FO, , přesto se žalobce dne 4. 12. 2020 opět k , tituly před jménem, , jméno FO, dostavil, jakkoliv bylo jeho právem si v případě jeho nespokojenosti zvolit jiné zdravotnické zařízení a jiného ošetřujícího lékaře, a opět se dne 4. 12. 2020 nechal vyšetřit , tituly před jménem, , jméno FO, , jakkoliv předtím zásadně nesouhlasil s jeho postupy a jednáním. I pokud jde o vyšetření žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, dne 4. 12. 2020 a z něj vyhotovenou lékařskou zprávu, i zde soud uzavřel, že i tato lékařská zpráva, stejně jako všechny předchozí, věrně a pravdivě zachycuje průběh lékařského vyšetření, neobsahuje ničeho nevhodného a soud nemá důvod o její správnosti pochybovat a nemohl ji s ohledem na její obsah hodnotit jako jakkoliv dehonestující ve směru k žalobci. Pokud jde o nemajetkovou újmu, resp. tvrzení o rozhodných skutečnostech tuto újmu podkládajících, tyto žalobce nijak nespecifikoval, a to ani k výzvě soudu k doplnění těchto tvrzení a označení důkazů k těmto tvrzením. Za takových okolností proto soud ani nemohl dojít k závěru, že žalobci byla jednáním žalovaného způsobena jakákoliv nemajetková újma, čímž nebylo důvodu ani k tomu, aby žalovanému bylo uloženo, aby se za způsobenou nemajetkovou újmu omluvil a tudíž ani důvodu proto, aby údajná nemajetková újma byla žalobci nahrazena v penězích, když v tomto směru žalobce nesplnil svou povinnost tvrzení a povinnost důkazní. Na tomto místě soud poznamenává, že je právem pacienta zvolit si k poskytnutí zdravotních služeb libovolné zdravotnické zařízení, v tomto výběru není pacient nijak limitován, a žalobce tak v případě nespokojenosti se službami žalovaného měl možnost se obrátit na jiné zdravotnické zařízení, to však neučinil a opakovaně se obracel na žalovaného, jakkoliv měl k jeho postupům připomínky a stížnosti. Pokud pak jde o výmaz vybraných pasáží zdravotní dokumentace, tomuto soud nemohl vyhovět již jen proto, že zákon takový postup vylučuje.4. Po právní stránce soud věc posoudil podle příslušných ustanovení zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (dále jen ZSS) a příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.). Podle ust. § 41, § 45 odst. 2 písm. f) ZSS, a § 2643 odst. 2 o.z. bylo povinností žalobce se při dostavení se do zdravotnického zařízení žalované prokázat svou totožnost občanským průkazem pro evidenční účely, poskytnout žalovanému potřebnou součinnost pro předání zprávy o vyšetření jeho praktickému lékaři, tedy nejméně sdělit jméno ošetřujícího praktického lékaře, což žalobce odmítl. Pokud jde o výmaz vybraných pasáží ze zdravotnické dokumentace, tento postup je vyloučen ust. § 54 odst. 3 ZSS, a již jen z toho důvodu nemohl být tento nárok žalobce úspěšný. Pokud jde o nárok na omluvu a peněžitou náhradu za nemajetkovou újmu, vycházel soud z ust. § 2956 o.z. a contrario, když dospěl k závěru, že jednáním žalované žalobci žádná nemajetková újma nevznikla a vzniknout ani nemohla, neboť zdravotnická dokumentace žalobce podléhá lékařskému tajemství, nemůže se dostat do sféry dispozice jiných osob, než jak jsou vyjmenovány v ust. § 65 ZSS a není tak způsobilá zasáhnout do veřejného života žalobce, aby mu způsobila újmu na jeho cti, jménu nebo vážnosti. Ze všech shora rozvedených důvodu soud shledal nárok žalobce neoprávněným a proto všechny jeho dílčí nároky uplatněné žalobou zamítl.5. Výrok VI. o nákladech řízení je opřen o ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalovaný, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení, jejichž výše je dána vyhl. 254/2015 Sb., a to ve výši 300 Kč za každý ze 7 úkonů (2 x účast u jednání ve věci, 2 x příprava k jednání, 2 x písemné vyjádření ve věci, 1 x účast u jednání na vyhlášení rozsudku), celkem ve výši 2 100 Kč.6. Současně vý