7 C 89/2016-598 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že žalobce je dědicem ze zákona po zůstaviteli , Anonymizováno, , tituly před jménem, , jméno FO, , zemřelém dne 11.10.2014, který byl jeho otcem, s tím, že jím pořízená holografní závěť datovaná dne 18.8.2014 není platná. Touto závětí ustanovil zůstavitel dědicem veškerého svého majetku žalovaného - jeho bratra. Předně žalobce namítal, že se nejedná o holografní závěť zůstavitele, neboť pro takovýto typ závěti občanský zákoník vyžaduje, aby celá závěť byla psána rukou zůstavitele a jím také vlastnoručně podepsána. Předmětná závěť, kterou v řízení o pozůstalosti předložil žalovaný, obsahuje písmo i podpis neodpovídající formě běžně používané zůstavitelem, kdy text má různé sklony, formy i velikost. Podpis je svým sklonem, silou písma i velikostí zcela odlišný od běžně zůstavitelem používaného a navíc je pravděpodobně mechanicky nahrazen otiskem razítka. Nadto jsou v textu razítkem vtištěny údaje o zdravotnickém zařízení (zdravotnické ordinaci žalovaného i zůstavitele) i jméno zůstavitele a do textu závěti je dodatečně vpisováno a přepisováno. Dále žalobce namítal, že zůstavitel nebyl v době sepsání závěti zcela zdravotně způsobilý takové pořízení o své vlastní vůli učinit, neboť dne 18. 8. 2014 byl značně zdravotně indisponován a následně také dlouhodobě (řádově 1,5 měsíce) hospitalizován v nemocničním zařízení Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM), kde postoupil operaci srdce a poté pobýval řádově 10 dnů v Rehabilitační klinice Malvazinky, odkud byl propuštěn do domácí péče, kterou měl zajistit žalovaný a jeho manželka, přičemž cca po 5 dnech pobytu u nich zemřel. Zdůraznil, že z okolností sepisu závěti má za to, že k sepisu předmětné listiny zůstavitel přistoupil až na základě telefonického rozhovoru s žalovaným, tedy pod jeho vlivem. S odkazem na okolnosti sepisu závěti považuje také za zcela nepravděpodobné, aby zůstavitel závěť sepsal a v ní vyjádřil svoji svobodnou vůli z důvodu, že k sepisu závěti uvedeného dne mělo dojít v ordinaci zůstavitele, kam uvedeného dne přišel později a bylo viditelné, že po zdravotní stránce není v pořádku. Zůstavitel po příchodu ani nešel do ordinace, ale usedl na lůžko hned u dveří vstupu, kde mu zdravotní sestra provedla EKG měření a zůstaviteli zavolala sanitku. Ze záznamu rychlé záchranné služby však vyplynulo, že sanitku volal žalovaný a oznámení bylo přijato v 10:55 hodin, přičemž k zásahu došlo v 11:02 hodin, tj. po sedmi minutách od nahlášení. Za tuto dobu by se tedy měl zůstavitel přesunout z lůžka u dveří ke svému stolu v ordinaci, sepsat závěť, tuto nechat podepsat Š. , jméno FO, jako svědkyní, což žalobce považuje za nepravděpodobné. Žalobce odkázal na znalecký posudek zpracovaný , tituly před jménem, , jméno FO, , který v rámci své výpovědi u soudu výslovně uvedl, že zůstavitel byl v daný okamžik bezprostředně ohrožen na zdraví, kdy jakákoliv námaha jeho stav ještě zhorší, neboť přesun je fyzickou námahou, přičemž chůze je nepochybně pomalejší. Dle žalobce se tak za uvedenou dobu maximálně přesunul do ordinace a pokud ještě sepisoval závěť, tak nikoliv ve stavu svobodné vůle, o které rozhoduje nejenom fyziologický zdravotní stav a stres z momentálního ataku infarktu, ale především je pro takové rozhodnutí nezbytný bezzávadný psychický stav a pohoda zůstavitele. Tato jedna z podmínek projevu poslední vůle splněna nebyla, neboť zůstavitel utrpěl infarkt myokardu, při kterém dochází k bolesti, šokovým stavům a nedokrevnosti a tím k částečné, popřípadě celkové, dysfunkci organismu, včetně omezeného zásobování kyslíkem orgánů především závislých na dobrém zásobení, tedy mozku. Další důvod neplatnosti závěti žalobce spatřoval v nedodržení zákonem požadované formy závěti veřejnou listinou, neboť zůstavitel byl v době pořízení závěti v péče zařízení poskytujícího zdravotní služby spadající do sítě zdravotnických zařízení Poliklinika Praha, ve kterém žalovaný působil jako lékař, či jeho manželka , tituly před jménem, , jméno FO, byli v zaměstnaneckém poměru, či jiném obdobném poměru v roce 2014 společnosti , právnická osoba, , sídlem , adresa, a společnosti , právnická osoba, , sídlem tamtéž. Dalším tvrzením žalobce bylo, že žalovaný není způsobilým dědicem z důvodu chování žalovaného před i po smrti zůstavitele, neboť se dopustil činu povahy úmyslného trestného činu jak proti zůstaviteli, tak i vůči jeho přímému potomku, tj. žalobci. Sám žalovaný ve své účastnické výpovědi před soudem mimo jiné uvedl, že zůstavitel závěť sepsal v jeho prospěch, protože žalobce považoval za osobu zrádce, která se měla spolčit s policií proti zůstaviteli. Takovéto tvrzení je v rozporu se skutečností, když právě v důsledku této lsti žalovaného byl zůstavitel přesvědčen o takovémto jednání žalobce a pod vlivem této nepravdivé informace závěť pořídit. O uvedeném lstivém jednání žalovaného je žalobce přesvědčen, žalovaný měl nepochybně zájem získat majetek po zůstaviteli a žalobce z dědění vyloučit. Rovněž uvedené vylučuje, že závěť je svobodným projevem vůle zůstavitele. Nabízí se i, že zůstavitel si pořízení závěti s ohledem na svůj nepříznivý zdravotní stav dne 18. 8. 2014 vůbec nevybavoval, tomu napovídá chování zůstavitele vůči žalobci a jeho rodině v období jeho hospitalizace. V souvislosti s tvrzením o dědické nezpůsobilosti žalovaného uvedl žalobce jednání žalovaného, kdy zatajil majetek náležející do dědického řízení po matce účastníků , tituly před jménem, , Anonymizováno, , jméno FO, . V přípravném dědickém řízení právě a jen výlučně žalovaný pořídil návrh soupisu majetku zůstavitele pro účely následujícího dědického řízení po otci, včetně zpracovávání podkladů, tj. i výpisů z finančních účtů, ke kterým nikoho jiného nepustil. V rámci tohoto návrhu soupisu pak žalovaný uplatnil mimo jiné také pohledávku zůstavitele za Ministerstvem vnitra ČR, z titulu nároku na vydání peněz zabavených OČTŘ při domovní prohlídce žalovaného v souvislosti s trestním řízením jeho osoby pro korupci a manipulaci s veřejnými zakázkami (položka č. 15 soupisu) ve výši 8 444 750 Kč, nebo také zůstatky na bankovních účtech zůstavitele. Dle žalobce však takový majetek do soupisu majetku zůstavitele vůbec nenáležel, přičemž žalovaný jej sepsal zcela vědomě (vědomost z dat pohybů na účtech a jejich zůstatcích) s tím, že uplatněním tohoto majetku v přípravném řízení v kombinaci s jeho osobním předložením závěti zůstavitele, bude mít osobní velký majetkový prospěch na úkor dalšího dědice-žalobce. Žalovaný pak v rámci trestního řízení, vedeného vůči jeho osobě Krajským soudem v Praze, spis. zn. 4 T 5/2015, výslovně uvedl (a zůstavitel to potvrdil), že zůstavitel měl u něj v trezoru uloženou značnou finanční hotovost, o které věděl, že pochází z doby trvání manželství zůstavitele a jeho manželky (matky účastníků). I přesto tyto prostředky vědomě do dědického řízení po své matce účastníků neuvedl, ačkoli mu v tom nic nebránilo, s úmyslem žalobci nárok na tyto prostředky upřít. V daném dědickém řízení byl žalovaný sice zastoupen zůstavitelem, nicméně dědické rozhodnutí mu bylo doručeno a znal jeho obsah. Pokud by pak jednáním žalovaného byly finanční prostředky ve výši 8 444 750 Kč sepsány jen do majetku zůstavitele, pak by žalovaný (coby závětní dědic) získal 7/8 z dané částky, tedy 7 391 566 Kč. Pokud by však uvedené finanční prostředky byly v souladu se zákonem vypořádány nejdříve v dědickém řízením po matce účastníků, pak by žalovaný po zůstaviteli dědil pouze díl připadající na zůstavitele, přičemž coby závětní dědic by získal pouze částku ve výši 5 805 766 Kč. Žalovaný by tímto neoprávněně na úkor žalobce získal částku celkem 1 585 800 Kč. V případě úspěšného návrhu žalovaného na sepsání finančních prostředků do soupisu majetku zůstavitele by navíc žalovaný prostřednictvím dědického řízení uvedenou částku ještě zlegalizoval. Dle žalobce se tímto jednáním žalovaný dopustil činu povahy úmyslného trestného činu vůči přímému potomku zůstavitele – žalobci, a proto je nezpůsobilým dědicem. Další důvod dědické nezpůsobilosti žalovaného pak žalobce spatřuje v zavrženíhodném jednání proti zůstavitelově poslední vůli, kdy žalovaný Smlouvou o zcizení dědictví ze dne 17. 12. 2015 měl převést práva a povinností z jeho dědického nároku na obchodní korporaci , právnická osoba, . a , právnická osoba, ., což zcela odporuje žalovaným předložené poslední vůli zůstavitele, který rozhodně neměl v úmyslu svůj majetek odkazovat třetím osobám.2. Žalovaný žádal zamítnutí žaloby s tím, že předmětná závěť je projevem svobodné vůle zůstavitele. V rámci procesní obrany uvedl, že závěť zůstavitel sepsal vlastní rukou a obsah doplnil datem a podpisem, což jest v souladu s platnou právní úpravou, přičemž odkázal na svědeckou výpověď zdravotní sestry , jméno FO, , která společně se zůstavitelem v lékařské ambulanci pracovala a jsou jí známy okolnosti pořízení závěti. Poukázal na to, že zůstavitel přede dnem 18.8.2014 měl dobrý zdravotní stav a nepotřeboval zvláštní lékařskou pé