6 C 100/2025-41 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se po žalované žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 18. 12. 2024 domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že se jedná o dlužné plnění z poskytnutého spotřebitelského úvěru. Žalobkyně uvedla, že dne 30. 1. 2024 uzavřela s žalovanou distančním způsobem prostřednictvím internetové stránky www.flexifin.cz smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které po prověření její úvěruschopnosti poskytla žalované spotřebitelský úvěr až do výše 31 500 Kč s možností postupného čerpání. Žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti žalované vycházela z interní metodiky schválené ČNB a dále nahlédla do dostupných databází, veřejných rejstříků a dále do výpisů z účtu a výplatních pásek žalované. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a sazebník. Mezi účastnicemi byla ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně které se žalovaná dostane do prodlení. Žalobkyně žalované poskytla finanční prostředky v celkové konečné výši 50 500 Kč, které ji byly vyplaceny na bankovní účet. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté prostředky spolu s příslušenstvím a veškerými poplatky (včetně poplatku za volitelné služby ve výši celkem 889,32 Kč) prostřednictvím pravidelných denních splátek. Žalovaná však poskytnuté peněžní prostředky nesplácela řádně a včas a žalobkyně proto smlouvu vypověděla ke dni 19. 7. 2024, o čemž byla žalovaná informována. Žalovaná na poskytnuté finanční prostředky vrátila toliko částku ve výši 18 892,83 Kč. Žalobkyně proto požaduje po žalované zaplacení dlužné částky ve výši 80 737,98 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 34 999,90 Kč, poplatků ve výši 1 218,38 Kč a úroků ve výši 44 519,70 Kč, a dále smluvní pokutu ve výši 2 063,50 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 36 218,28 Kč od 19. 7. 2024 do zaplacení.2. Stanovisko žalované k podané žalobě se soudu nepodařilo zjistit, neboť nereagovala na písemnou výzvu soudu a k jednání před zdejším soudem se nedostavila.3. Žalobkyně se z účasti na jednání soudu prostřednictvím svého právního zástupce řádně omluvila a souhlasila s projednáním v její nepřítomnosti.4. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně i žalované za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).5. Na základě níže uvedených listin soud učinil následující skutková zjištění.6. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, včetně všeobecných podmínek, informací pro spotřebitele a údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru soud zjistil, že mezi účastnicemi byla dne 30. 1. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (autorizace ověření totožnosti včetně listiny bank ID výpis). Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky až do výše 31 500 Kč a žalovaná se poskytnuté finanční prostředky včetně poplatků a úroků zavázala pravidelně splácet prostřednictvím denních splátek (předpis denních splátek) nejpozději do 23. 7. 2025. Součást smlouvy tvořily všeobecné obchodní podmínky. Úroková sazba činila 1,066 % denně, RPSN činila 2135,56 %. Mezi účastnicemi byla dále pro případ prodlení žalované ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, s jejíž úhradou by se žalovaná dostala do prodlení.7. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela žalobkyně ze své interní metodiky (obecné principy posuzování a filozofie žalobkyně) a pro ověření úvěruschopnosti žalované zohlednila údaje uvedené žalovanou, a to ve vztahu k výdajům i příjmům. Z dokumentu žalobkyně označeného jako identifikované příjmy soud zjistil, že žalobkyně ověřila čistý měsíční příjem žalované doložením bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce. Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalované podle tohoto dokumentu činila 21 624 Kč. Žalovaná uvedla 2 členy ve společně hospodařící domácnosti s příjmem a 1 nepracujícího člena v této domácnosti, výši pravidelných měsíčních výdajů 12 000 Kč, výši ověřeného čistého měsíčního příjmu 21 624 Kč (identifikované příjmy), rezervu pro výdaje 900 Kč, výši vypočítaných minimálních výdajů 9 730 Kč a výši disponibilního příjmu 10 200 Kč. Úvěruschopnost žalované byla na základě těchto údajů posouzena úspěšně (výpis o posouzení úvěruschopnosti u žalobkyně).8. Ze zprávy , právnická osoba, ze dne 24. 4. 2025 soud zjistil, že na účet č. , č. účtu, byly převedeny platby pod VS , var. symbol, v celkové výši 50 500 Kč. Tato skutečnost vyplývá i z přehledu bankovních transakcí vyplacených žalované.9. Žalobkyně s ohledem na neplnění závazků žalovanou vypověděla smlouvu s okamžitou platností emailovým dopisem ze dne 18. 7. 2024.10. Žalobkyně před podáním žaloby, tj. dne 27. 11. 2024, vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky vyčíslené žalobkyní částkou 82 906,48 Kč nejpozději do tří dnů. Tato upomínka byla žalované odeslána téhož dne (předžalobní upomínka včetně podacího lístku).11. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní informace pro toto řízení a proto je dále nohodnotil.12. Na základě takto provedeného dokazování vzal soud, po zhodnocení důkazů v souladu s ust. § 132 o.s.ř., za prokázaný následující skutkový stav: žalobkyně se žalovanou uzavřely dne 30. 1. 2024 smlouvu o úvěru s postupným čerpáním, na základě které žalovaná na svůj bankovní účet čerpala finanční prostředky v celkové výši 50 500 Kč. Poskytované finanční prostředky se žalovaná zavázala pravidelně splácet spolu s veškerými poplatky a úroky. Pro případ prodlení žalované byla mezi účastnicemi ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Před uzavřením úvěrové smlouvy se žalobkyně dotazovala žalované na její výdaje a příjmy. Žalobkyně ověřila příjmovou stránku žalované doložením bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce. Jiným způsobem příjmy a výdaje žalované žalobkyně neověřila. Předžalobní výzvou odeslanou žalované dne 27. 11. 2024 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky ve výši 82 906,48 Kč nejpozději do tří dnů.13. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).14. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěru bez ohledu na své příjmy.17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z., může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníku, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výši úroku z prodlení pak upravuje § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.19. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvo