7 C 205/2023-256 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobou došlou soudu dne 26. 7. 2023 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 1 850 516 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila následujícími právně významnými skutkovými tvrzeními. Tvrdila, že na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 5. 10. 2022, č.j. 26 D 606/2014-524, které nabylo právní moci dne 27. 10. 2022 je po projednání pozůstalosti po , jméno FO, (dále jen Zůstavitelka) spoluvlastníkem s podílem ve výši id. ¼ na nemovitostech v k.ú. , adresa, , konkrétně pozemku parc. č. , hodnota, , jeho součástí je stavba č.p. , Anonymizováno, a dále pozemku parc. č. , hodnota, (dále jen Nemovitosti). Zůstavitelka zemřela 6. 4. 2014. Od úmrtí Zůstavitelky užívá Nemovitosti výlučně žalovaný. Tvrdila, že z toho důvodu má právo na zaplacení žalované částky s příslušenstvím, a to proto, že žalovaný Nemovitosti nadužívá nad rámec svého spoluvlastnického podílu a bezdůvodně se tak obohacuje na její úkor. Bezdůvodné obohacení požadovala od smrti Zůstavitelky, vycházeje z toho, že dědictví nabyla k okamžiku její smrti. Žalované období v žalobě proto vymezila datem 7. 4. 2014 – 30. 6. 2023. Žalovaný žalovanou částku neuhradil ani k předžalobní výzvě ze dne 11. 7. 2023, která mu byla zaslána dne 14. 7. 2023.2. Následnými rozšířeními žaloby o další žalované období, a to o částku 54 000 Kč s úrokem z prodlení od 27. 9. 2023 do zaplacení, o částku 36 000 Kč s úrokem z prodlení od 6. 12. 2023 do zaplacení a o částku 36 000 Kč s úrokem z prodlení od 6. 2. 2024 do zaplacení, kdy tato rozšíření byla připuštěna usneseními soudu prvního stupně ze dne 1. 11. 2023, č.j. 7 C 205/2023-29 (právní moc dne 10. 11. 2023), ze dne 12. 12. 2023, č.j. 7 C 205/2023-38 (právní moc dne 20. 12. 2023) a ze dne 26. 3. 2024, č.j. 7 C 205/2023-61 (právní moc dne 2. 4. 2024) byla žaloba rozšířena až na částku uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku s příslušenstvím, přičemž žalované období bylo takto rozšířeno až do 31. 1. 2024. Příslušenství z rozšířených částek žalobkyně požadovala ode dne, kdy rozšíření žaloby doručila soudu.3. K podané žalobě se vyjádřil žalovaný tak, že ji neuznává. Nesporoval, že v žalovaném období skutečně Nemovitosti výlučně užíval. Tvrdil, že mezi ním a zůstavitelkou existovala dohoda o bezplatném užívání Nemovitostí, která přešla na dědice, a proto má právo Nemovitosti užívat bezplatně. Nad rámec této obrany pak vznesl námitku promlčení. Dále namítal, že požadovaná částka převyšuje obvyklou cenu pronájmů srovnatelných nemovitostí v místě a čase, kdy znalecký posudek předložený žalovanou nereflektuje zastaralý stav Nemovitostí. Dále namítal, že nárok žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy, neboť tato nastoupila do dědického řízení na místo své matky (dcery Zůstavitelky), která byla rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2020 ve věci sp. zn. 47 T 4/2017 odsouzena za to, že podvrhla závěť Zůstavitelky, pročež se stala dědicky nezpůsobilou a na její místo nastoupily její dvě dcery, z nichž jednou je žalobkyně. Poukázal na to, že druhá dcera uplatňuje tentýž nárok v řízení vedeném soudem prvního stupně pod sp. zn. 13 C 65/2023.4. V kontextu navazující argumentace žalovaného společenstvím jmění po dobu vedení řízení o projednání pozůstalosti po Zůstavitelce žalobkyně následně svá skutková tvrzení podáním ze dne 31. 1. 2025 (po poučení o koncentraci řízení podle ust. § 118b o.s.ř. poskytnutém na první jednání ve věci) upravila tak, že žalovanou částku požaduje napříště již z titulu náhrady škody, kdy k výzvě soudu při jednání dne 24. 3. 2025, aby upřesnila, jakou povinnost žalovaný porušil, že žalobkyni vzniklo právo na náhradu škody, tvrdila, že žalovaný porušil svou povinnost tím, že Nemovitosti v žalovaném období nadužíval nad rámec svého spoluvlastnického podílu.5. Soud věc projednal, kdy na základě nesporných tvrzení účastníků a provedených důkazů, které hodnotil postupem podle ust. § 132 o.s.ř., dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a závěru o skutkovém stavu věci.6. Z nesporných tvrzení účastníků, která vzal soud za vlastní, má soud za prokázáno, že žalobkyně a žalovaný jsou podílovými spoluvlastníky Nemovitostí, přičemž žalovaný je vlastníkem podílu o velikosti id. ½ , žalobkyně je vlastníkem podílu ve výši id. ¼ na Nemovitostech. Nemovitosti v žalovaném období užíval výlučně sám žalovaný.7. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 5.10.2022, č.j. 26 D 606/2014-524 má soud za prokázáno, že žalobkyně svůj podíl na Nemovitosti nabyla v rámci projednání pozůstalosti po své babičce , jméno FO, , , datum, . Uvedené usnesení nabylo právní moci dne 27. 10. 2022.8. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 18. 11. 2020, č.j. 26 D 606/2014-382 a na něj navazujícího usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2021, č.j. 29 Co 362/2021-437 soud zjistil, že jimi byla ukončena účast matky žalobkyně , jméno FO, v řízení o projednání pozůstalosti po Zůstavitelce, neboť , jméno FO, byla rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2020 ve věci sp. zn. 47 T 4/2017 shledána vinnou, že dne 1. 10. 2014 v řízení o projednání pozůstalosti po Zůstavitelce předložila závět s padělaným podpisem Zůstavitelky. Uvedená rozhodnutí nabyla právní moci dne 18. 11. 2021.9. Ze znaleckého posudku , právnická osoba, . soud zjistil, že tento znalecký ústav se zabýval stanovením tržního nájemného za Nemovitosti v místě čase. Na základě výslovného požadavku žalobkyně v rámci znaleckého úkolu pak zohlednil možnost parkování, komerční využívání prostoru v suterénu domu jako ordinace, přičemž dle výslovného požadavku žalobkyně dále na prostor suterénu (ordinace) nahlížel jako na prostor, který generuje zisk. Pokud jde o popis Nemovitostí, vyšel z toho, že objekt je postaven podle stavební dokumentace z roku 1928, plášť není zateplen, jako vady rodinného domu shledal zastaralý prvek rozvodů, podstandardní prvek vybavení, zastaralý prvek: zdivo, okna a střecha. Vzdor těmto zjištěním stav objektu hodnotil jako udržovaný a velmi dobrý s tím, že je nutná celková rekonstrukce, aby objekt splňoval standardy bydlení. Na základě srovnání s jinými (dle znalce srovnatelnými) nemovitostmi, kterým přidělil příslušné srovnávací koeficienty vybraných parametrů nemovitostí, pak dospěl k závěru, že hodnotu tržního nájemného lze stanovit pro rok 2014 částkou 71 000 Kč měsíčně, pro rok 2015 částkou 73 000 Kč měsíčně, pro rok 2016 částkou 75 000 Kč měsíčně, pro rok 2017 částkou 77 000 Kč měsíčně, pro rok 2018 částkou 77 000 Kč měsíčně, pro rok 2019 částkou 78 000 Kč měsíčně, pro rok 2020 částkou 75 000 Kč měsíčně, pro rok 2021 částkou 79 000 Kč měsíčně, pro rok 2022 částkou 81 000 Kč měsíčně, pro rok 2023 částkou 84 000 Kč měsíčně a pro rok 2024 částkou 84 000 Kč měsíčně.10. Ze znaleckého posudku , jméno FO, soud zjistil, že tento byl zpracován pro účely stanovení výše obvyklého (nikoliv tržního) nájemného za Nemovitosti v řízení vedeném soudem prvního stupně pod sp. zn. 13 C 65/2023, v němž žalovaného žaluje sestra žalobkyně v obdobné věci. Pokud jde o stav Nemovitostí, ten hodnotil jako celkově zhoršený vzhledem ke stáří Nemovitostí, které jsou v užívání od roku 1929 bez větších stavebních úprav a oprav. V suterénu vlhnou stěny, sklípky a kotelna jsou ve špatném stavu, elektrorozvody jsou v původním stavu (hliníkové), podkroví není zateplené, musí docházet k tepelným ztrátám, stropy jsou prohnuté, na zadní straně fasády je trhlina od terénu až do stropní konstrukce. Úpravy v suterénu, kde je ordinace, jsou provedeny bez hydroizolací, stoupačky studené a teplé vody jsou zastaralé. Na základě srovnání s jinými (dle znalce srovnatelnými) nemovitostmi, kterým přidělil příslušné srovnávací koeficienty vybraných parametrů nemovitostí, pak dospěl k závěru, že hodnotu obvyklého nájemného, resp. podílu žalobkyně na obvyklém nájemném za období 2014 – 2023 lze vyčíslit částkou 1 450 000 Kč. Pokud jde o nájemné v období 1 – 9/2024, zde znalec stanovil porovnávací hodnotu nájemného ve výši 55 123 Kč měsíčně (tab. na str. 109 posudku), z čehož lze poměrově pro uvedené období dopočítat (při zohlednění konstantního koeficientu úprav zjištěných porovnávacích hodnot v tab. na str. 109 posudku proti hodnotám výsledným dle tabulky na str. 111 posudku stanovených znalcem), že obvyklá hodnota měsíčního nájmu je pro 1 – 9/2024 je dle závěrů znalce stanovena částkou 54 219 Kč.11. Vzhledem k tomu, že ze znaleckých závěrů uvedených v citovaných posudcích vyplývaly určité nejasnosti a nesrovnalosti, přistoupil soud postupem podle ust. § 127 odst. 2 o.s.ř. k výslechu znalců.12. Z výslechu znaleckého ústavu , právnická osoba, . soud zjistil, že předmětem posudku bylo stanovení tržního nájemného, neboť obvyklé nájemné nebylo možno stanovit, neboť nebyl nalezen dostatečný počet realizovaných nájemních smluv. Ústav uvedl, že obvyklé nájemné stanovit nelze. K rozporům na zjištění a popsaný stav domu a závěr o stavu domu jako velmi dobrý znalecký ústav uvedl, že ten byl učiněn vzhledem ke stáří domu. Pokud v rámci srovnání byly přidělovány určité koeficienty, jde o odborný náz