7 C 275/2025-33 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobou došlou soudu dne 25. 6. 2025 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s příslušenstvím. Svůj nárok odvodnila tím, že její právní předchůdce spol. , právnická osoba, ., IČO , IČO, , uzavřela se žalobcem smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši žalované částky. Pohledávka z tohoto titulu byla následně postoupena na spol. , právnická osoba, ., IČO , IČO, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 3. 2025 a následně pak z této společnosti postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2025. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalobkyně tedy žalovanou částku požadovala z titulu splacení poskytnutého úvěru a pro případ, že by soud neměl uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázanou, pak žalobkyně žádala, aby ji částka byla přiznána z titulu bezdůvodného obohacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, na svou obranu ničeho neuvedl.3. Soud ve věci nařídil jednání na den 17. 10. 2025 a na základě provedeného dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.4. Ze smlouvy o spotřebitelské úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že tato měla být uzavřena mezi žalovaným a spol. , právnická osoba, . Na smlouvě však není podpis žalovaného, jen strojově natištěné jméno a příjmení žalovaného. Za takových okolností nemůže mít soud za prokázáno, že smlouva o spotřebitelské úvěru byla žalovaným akceptována a došlo k jejímu uzavření. Naproti tomu má soud za prokázáno z potvrzení o provedené platbě, že na účet žalovaného byla dne 8. 1. 2024 poukázána částka ve výši uplatněné touto žalobou, přičemž jako variabilní symbol platby je uvedeno číslo smlouvy o spotřebitelském úvěru. Soud dále z přípisu spol. , právnická osoba, . na č.l. 27 ověřil a má za prokázáno, že účet č. , č. účtu, , na nějž byla částka poukázána, je bankovním účtem žalovaného. Ze smluv o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2025 a 27. 3. 2025 má soud za prokázáno, že pohledávka v souvislosti s provedenou platbou ve výši žalované částky byla nejprve postoupena ze spol. , právnická osoba, . na spol. , právnická osoba, . a posléze na žalobkyni. Žalobkyně následně vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky výzvou k plnění před podáním žaloby, která se do sféry žalovaného dostala dne 3. 6. 2025, jak soud zjistil, že předžalobní výzvy, podacího lístku a výpisu ze sledování zásilek.5. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné pro věc podstatné skutečnosti.6. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2991 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.), podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Uvedené právní posouzení vychází ze zjištění soudu, že smlouvu o spotřebitelském úvěru nelze mít za platně uzavřenou, když na předloženém vyhotovení smlouvy absentuje podpis žalovaného ve smyslu ust. § 561 o.z. Taková smlouva je neplatná pro nedostatek projevu vůle jednající osoby. Byly-li proto finanční prostředky zaslány na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, bylo poskytnuto plnění bez právního důvodu a žalovanému tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 o.z., které je povinen vydat.8. Splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení je pak vázána na výzvu k jeho vydání. Tu však dle obsahu spisu žalobkyně učinila až podáním zaslaným žalovanému dne 2. 6. 2025, které se do sféry jeho vlivu dostalo dne 3. 6. 2025. Od 4. 6. 2025 je proto žalovaný v prodlení a je povinen zaplatit i zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a 1970 o.z., jehož výše je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku nárok na zákonný úrok z prodlení nebyl žalobkyní uplatněn důvodně.9. Soud proto žalobě vyhověl co do požadované jistiny a zákonného úroku z prodlení od 4. 6. 2025 (výrok I.). Ve zbytku zákonného úroku z prodlení pak žalobu žalobkyně zamítl (výrok II.)10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž měla v řízení podstatně větší úspěch (neúspěch měla jen nepatrný), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 757 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 942 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 530 Kč sestávající z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 400 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (žaloba) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně obdobné nároky uplatňuje opakovaně na ustálených žalobních vzorech.