7 C 295/2025-20 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne , datum, domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni , částka, s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že , jméno FO, , nar. , datum, , bytem , adresa, (cestující), si sjednal zajištění letecké dopravy z , místo, , pod čísly letu , hodnota, a , hodnota, , přičemž předmětný let číslo , hodnota, z , místo, se měl uskutečnit dne , datum, s odletem v , hodnota, a příletem v , hodnota, následujícího dne. Tento let byl však zpožděn, odlet z , místo, nastal v , hodnota, a přílet do , místo, nastal v , hodnota, . Cestující v důsledku zmeškal svůj navazující let číslo , hodnota, z , místo, s plánovaným odletem v , hodnota, a s plánovaným příletem v , hodnota, (tento let nebyl zpožděn). Do cílové destinace tak cestující dorazil se zpožděním převyšujícím 3 hodiny. V souladu s čl. 5 ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení Parlamentu a Rady ES č. 261/2004 (dále jen Nařízení) má každý cestující nárok na náhradu škody za ztrátu času, s ohledem na délku trasy mezi , místo, , která činí cca 6268 km, ve výši , částka, . Žalobkyně s cestujícím uzavřela dne , datum, smlouvu o postoupení pohledávky, na základě které žalobkyně vstoupila do práv cestujícího.2. K podané žalobě se podáním ze dne , datum, vyjádřila žalovaná tak, že žalobou uplatněný nárok zaplatila již dne , datum, , tedy před podáním žaloby. Uvedla, že z uvedeného důvodu nárok uplatněný žalobkyní neuznává co do jistiny, a uznává jej jen co do zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení, tj. do , datum, .3. V návaznosti a procesní obranu žalované žalobkyně změnila své procesní stanovisko tak, že nadále požadovala toliko uhrazení zákonného úroku z prodlení z částky jistiny, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, ve zbytku pak vzala svou žalobu podáním ze dne , datum, vzala zpět, a žádala, aby ve zbývající rozsahu bylo řízení zastaveno.4. Soud o věci rozhodl podle § 115a o.s.ř., aniž by nařizoval jednání, a to z důvodu, že žalovaná s takovým procesním postupem vyjádřila souhlas, u žalobkyně soud tento souhlas presumoval.5. Soud proto výrokem II. vyhlášeného rozsudku rozhodl v souladu s ust. § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř. tak, že řízení zastavil v rozsahu, v němž žalobkyně vzala svou žalobu zpět, neboť ke zpětvzetí žaloby došlo předtím, než bylo jednáno o věci samé a souhlasu žalované tak nebylo zapotřebí.6. Ve zbývajícím rozsahu předmětu řízení pak výrokem I. žalobě vyhověl, když v tomto rozsahu žalovaná nárok uplatněný žalobkyní uznala. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) totiž platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.7. Po právní stránce soud nárok žalobkyně posoudil podle čl. 5 odst. 1 písm. c) a čl. 7 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 a § 2553 a § 1968 a § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.8. Soud tedy rozhodl zcela v souladu se shodnými procesními návrhy obou účastníků řízení.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. s přihlédnutím k § 146 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalované nárok na plnou náhradu nákladů řízení, neboť byla neúspěšná jen v nepatrné části předmětu řízení (výrok I.), ve zbytku předmětu řízení pak procesní zavinění na zastavení řízení leželo výlučně na straně žalobkyně, která podala žalobu, přestože nárok byl uhrazen již před podáním žaloby. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, (přepočteno kurzem ČNB střed ke dni jednotlivých úkonů) sestávající z částky , částka, za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení a vyjádření k žalobě) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, . Celkem tak náhrada nákladů řízení činí částku , částka, .10. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o.s.ř., místo plnění náhrady nákladů pak podle § 149 odst. 1 o.s.ř.