7 C 90/2025-54 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobou došlou soudu dne 28. 3. 2025 se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z uvedené částky od 1. 4. 2015 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Svou žalobu odůvodnila tak, že žalovaná je podílovým spoluvlastníkem nemovitosti na pozemku parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. , hodnota, , kdy prostory v této nemovitosti měla žalobkyně v nájmu v době od 1. 1. 2009 do 31. 7. 2019 pro účely podnikání. Na základě nájemní smlouvy žalobkyně platila žalované jako jedné z pronajímatelek zálohy na služby spojené s předmětem nájmu. Žalobkyně tvrdila, že nikdy v průběhu nájemního vztahu neobdržela žádné vyúčtování zálohových plateb placených na služby spojené s nájmem. Po ukončení nájemního vztahu v roce 2019 podala žalobu o vydání vyúčtování služeb za rok 2018 a 2019, o čemž bylo vedeno řízení u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 33 C 194/2022, kdy rozhodnutí v tam vedené věci uložilo pronajímatelům vyúčtování služeb za rok 2018 – 2019 vydat. Z výsledků vyúčtování žalobkyně usoudila, že se stala obětí zpronevěry či podvodu, proto podala trestní oznámení, které bylo prověřováno Policií ČR ve věci KRPA-297335/TČ-2023-001392. Z výsledku prověřování pak žalobkyně zjistila, že za rok 2014 činil přeplatek na službách žalovanou částku. O tomto přeplatku se žalobkyně prvně dozvěděla až z usnesení policejního orgánu ze dne 24. 10. 2024, které jí bylo doručeno dne 25. 10. 2024. Tvrdila, že žalovaná částka je bezdůvodným obohacením, které žalovaná zadržuje, a to již od 1. 4. 2015, neboť vyúčtování služeb spojených s nájmem byl pronajímatel (žalovaná) dle nájemní smlouvy povinen za daný rok provést do konce března roku následujícího, proto se od 1. 4. 2015 domáhala žalobkyně i úhrady zákonného úroku z prodlení. Současně pak žalobou požadovala náklady spojené s uplatněním pohledávky dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Při pojednání věci pak žalobkyně k výzvě soudu doplnila svá tvrzení potud, že vyúčtování služeb spojených s nájmem za rok 2014 se nikdy v minulosti nedomáhala, neboť vyházela z určité důvěry, a dále uvedla, že vyúčtování služeb za rok 2014 ji nikdy nebylo pronajímatelem doručeno. K žalovanou vznesené námitce promlčení uvedla, že nárok nemůže být promlčen, neboť objektivní promlčecí doba u bezdůvodného obohacení je 10 let a plyne od okamžiku, kdy se ochuzený o bezdůvodném obohacení dozví. Proto požadovala, aby soud žalobě vyhověl.2. K podané žalobě se vyjádřila žalovaná tak, že nárok uplatněný žalobkyní neuznává. Učinila nesporným, že žalobkyně měla v nájmu nemovitosti ve vlastnictví žalované a jejího bratra, a že na základě nájemního vztahu platila zálohy na služby spojené s nájmem, nebyla však schopna s jistotou tvrdit, kolik bylo uhrazeno na zálohách na služby za předmětný rok 2014. Zpochybňovala způsob, kterým policejní orgán dospěl k závěru o výši přeplatku za rok 2014. Dále žalovaná namítla promlčení nároku žalobkyně. Poukázala přitom na to, že ve věci se jedná o spor stran správnosti vyúčtování služeb za rok 2014 resp. povinnosti předložit řádné vyúčtování služeb spojených s nájmem bytu, tvrdila, že vyúčtování služeb za jednotlivé roky byla žalované předávána, ta proti nim ničeho nenamítala. Kdyby měla k vyúčtováním žalobkyně nějaké výhrady, mohla podat námitky, žádost o nahlédnutí do pokladů k vyúčtování, popř. se mohla domáhat vydání řádného vyúčtování, pokud tvrdí, že je neobdržela. Namítala, že žalobkyně musela, nejméně z nájemní smlouvy, vědět, že má právo na předložení řádného vyúčtování, kdy toto právo na předložení vyúčtování dospělo již v roce 2015 (u vyúčtování za rok 2014), a toto právo se tedy v roce 2018 promlčelo. Podáním žaloby a přednesenou argumentací se žalobkyně snaží obcházet zákon, který stanoví přesný postup pro předložení řádného vyúčtování služeb spojených s nájmem. Uvedla, že povinnost vydat přeplatek na platbách za služby, resp. jeho splatnost, je vázána na vydání řádného vyúčtování, o němž žalovaná tvrdí, že jí nebylo doručeno, ani se ho nedomáhala soudně, a v současné době se jeho vydání již domáhat nemůže, neboť toto její právo se promlčelo. Navrhla, aby žaloba byla zamítnuta.3. Soud věc projednal a na základě shodných tvrzení účastníků a provedených důkazů, které hodnotil postupem podle § 132 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a závěru o skutkovém stavu věci.4. Z nesporných tvrzení účastníků má soud za prokázáno, že žalovaná je podílovým spoluvlastníkem nemovitosti na pozemku parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. , hodnota, , kdy prostory v této nemovitosti měla žalobkyně v nájmu v době od 1. 1. 2009 do 31. 7. 2019.5. Z nájemních smluv (2x), které jsou součástí vyšetřovacího spisu sp. zn. KRPA -297335/TČ-2023-001392 má soud za prokázáno, že žalobkyně byla povinna platit v souvislosti s nájmem nebytových prostor pronajatých za účelem provozování hostinské činnosti zálohy na služby spojené s jejích užíváním, a to souhrnně ve výši 12 000 Kč měsíčně (za obě nájemní smlouvy), celkem tedy 144 000 Kč. Dále z těchto nájemních smluv má soud za prokázáno, že povinnost vystavit vyúčtování těchto zálohově placených služeb spojených s nájmem bytu stíhalo pronajímatele, tedy i žalovanou, a byla tak povinna učinit nejpozději do konce března roku následujícího po roce, za nějž se vyúčtování mělo provádět, v projednávané věci tedy bylo povinností žalované jako pronajímatelky předložit vyúčtování služeb za rok 2014 nejpozději do 31. 3. 2015.6. Z vyšetřovacího spisu Policie ČR sp.zn. KRPA-297335/TČ-2023-001392 má soud za prokázáno, že uvedená trestní věc zahájená na základě trestního oznámení žalobkyně byla odložena podle § 159a odst. 1 tr.ř. usnesením policejního orgánu ze dne 24. 10. 2024, neboť ve věci nebylo prokázáno podezření, že došlo ke spáchání trestného činu a věc nelze vyřídit jinak. Stížnost žalobkyně proti uvedenému usnesení policejního orgánu byla zamítnuta usnesením státní zástupkyně OSZ Praha 8 č.j. 2 ZN 1455/2024-72 a uvedená rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení obstála i v rámci výkonu dohledu nadřízeným státním zastupitelstvím. Policejní orgán provedeným dokazováním dospěl k závěru, že za rok 2014 vyúčtování služeb vykazovalo přeplatek ve výši žalované částky.7. Soud nemá za prokázáno tvrzení žalované, že vyúčtování služeb za rok 2014 bylo žalobkyni vyhotoveno a předloženo žalobkyni, když k dotazu soudu při jednání žalovaná uvedla, že toto tvrzení není schopna prokázat, soud tedy vyšel z negativního tvrzení žalobkyně, že vyúčtování služeb za rok 2014 nebylo žalobkyni vůbec poskytnuto.8. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 č.j. 33 C 194/2022-109 soud zjistil, že v tomto řízení se žalobkyně domáhala předložení vyúčtování služeb v souvislosti s užíváním předmětných prostor za roky 2018 a 2019, kdy jejímu nároku na předložení vyúčtování bylo vyhověno a současně její nárok na zaplacení 200 700 Kč byl zamítnut, přičemž šlo nárok na zaplacení smluvních pokut dle zák. č. 67/2013 Sb. v souvislosti s nepředložením vyúčtování služeb za rok 2016 a 2017 a nárok byl zamítnut s odůvodněním, že právo žalobkyně na předložení vyúčtování za roky 2016 a 2017 bylo promlčeno, pročež se promlčelo i právo na smluvní pokutu. Uvedený rozsudek byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 21 Co 44/2023-226.9. Z ostatních v řízení provedených důkazů soud nezjistil žádné pro věc významné skutečnosti, a proto je ani dále nehodnotil. Soud pro nadbytečnost zamítl důkazní návrhy žalované na výslechy svědků , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, , které byly navrhovány k tvrzení o tom, kolik zaměstnanců v předmětných prostorech pro žalobkyni pracovalo, když tento důkazní návrh byl zcela mimo podstatu projednávané věci.10. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalovaná je podílovým spoluvlastníkem nemovitosti na pozemku parc. č. 2970/5, jehož součástí je stavba č. p. 2204, kdy prostory v této nemovitosti měla žalobkyně v nájmu v době od 1. 1. 2009 do 31. 7. 2019 na základě nájemní smlouvy. Podle nájemní smlouvy žalobkyně byla povinna platit v souvislosti s nájemními prostory zálohy na služby spojené s jejích užíváním, a to souhrnně ve výši 12 000 Kč měsíčně, celkem tedy 144 000 Kč ročně. Nájemní smlouvy současně stanovily žalované povinnost vystavit vyúčtování těchto zálohově placených služeb spojených s nájmem bytu stíhalo pronajímatele, tedy i žalovanou, a byla tak povinna učinit nejpozději do konce března roku následujícího po roce, za nějž se vyúčtování mělo provádět, v projednávané věci tedy bylo povinností žalované jako pronajímatelky předložit vyúčtování služeb za rok 2014 nejpozději do 31. 3. 2015, což žalovaná neučinila. K trestnímu oznámení žalobkyně byla věc prověřována orgány činnými v trestním řízení, které dospěly k závěru, že ve věci není dáno podezření ze spáchání trestného činu, jde o ryze soukromoprávní spor, přičemž současně dospěly k závěru, že za ro