11 C 101/2026-37 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se podanou žalobou dne 1. 10. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 13 574,53 Kč s příslušenstvím z titulu nesplnění smluvního závazku, event. z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Dle žalobních tvrzení uzavřela žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále také jen „původní věřitel“) dne 12. 7. 2021 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě původní věřitel, po předchozím ověření úvěru schopnosti žalované, poskytl žalované téhož dne úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet v 48 pravidelných měsíčních splátkách s konečnou splatností dne 12. 7. 2025. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením úvěru, který byl úročen smluvním úrokem ve výši 54,82 % ročně, pročež původní věřitel zesplatnil poskytnutý úvěr ke dni 15. 9. 2024, toto zesplatnění oznámil žalované a vyzval ji k neprodlené úhradě veškerých splatných závazků. Celková výše nároku žalobkyně, po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalované ve výši 41 300 Kč, činí celkem 13 574,53 Kč, splatných dne 15. 9. 2024. Žalobkyně se stala nabyvatelkou žalované pohledávky na základě postupní smlouvy uzavřené s původním věřitelem dne 12. 2. 2025. Žalobkyně současně požádala o přiznání zákonného úroku z prodlení specifikovaného ve výroku I. tohoto rozsudku.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Na den 8. 4. 2026 nařídil soud ve věci jednání, k němuž předvolal obě strany. Právní zástupkyně žalobkyně se po předchozí omluvě k jednání nedostavila. Žalovaná se bez omluvy k jednání rovněž nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.4. Po skutkové stránce bylo prokázáno, že původní věřitel postoupil žalobní pohledávku na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 2. 2025 (viz Společné prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 21. 2. 2025), a že žalobkyně vyhotovila písemné oznámení o postoupení pohledávky ze dne 5. 4. 2025 a dále písemnou výzvu k úhradě před podáním žaloby z téhož data, které rovněž dne 5. 4. 2025 předala k poštovní přepravě (viz cit. písemné oznámení o postoupení pohledávky a výzva k úhradě před podáním žaloby včetně podacího lístku, vše ze dne 5. 4. 2025).Návrhem na uzavření smlouvy č. , hodnota, ze dne 12. 7. 2021, dodatkem č. 1 k tomuto návrhu ze dne 12. 7. 2021, Předsmluvním formulářem ze dne 12. 7. 2021 a listinou pod označením Pojištění schopnosti splácet úvěry bylo prokázáno, že účastníci dne 12. 7. 2021 uzavřeli smlouvu o úvěru, a to prostředky na dálku, na jejímž základě se původní věřitel zavázal poskytnout žalované spotřebitelský bezúčelový úvěr ve výši 20 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 54,82 % ročně a RPSN (roční procentní sazba nákladů) ve výši 70,93 %, který se žalovaná zavázala vrátit v dohodnutých měsíčních splátkách (celkem částku 49 680 Kč) s dohodnutou splatností.Po prověření úvěru schopnosti žalované schválil původní věřitel úvěr dne 13. 7. 2021 (viz písemné oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 13. 7. 2021 a listiny k ověření úvěru schopnosti žalované).Dokladem o vyplacení úvěru ze dne 12. 7. 2021 a sdělením ČSOB a. s. ze dne 12. 3. 2026 bylo prokázáno, že původní věřitel poukázal na konkretizovaný účet žalované dne 12. 7. 2021 částku ve výši 20 000 Kč.Dopisem původního věřitele ze dne 15. 9. 2024 bylo prokázáno, že původní věřitel zesplatnil poskytnutý úvěr ke dni 15. 9. 2024 z důvodu prodlení žalované s úhradou splátky úvěru a současně žalovanou vyzval k neprodlené úhradě vzniklého dluhu.Předžalobní výzvou ze dne 5. 4. 2025 a podacím lístkem z téhož data bylo prokázáno, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy.5. Po právním zhodnocení skutkových zjištění soud právně kvalifikoval smlouvu uzavřenou mezi žalovanou a původním věřitelem jako smlouvu o úvěru podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), a to uzavřenou adhezním způsobem ve smyslu ust. § 1798 a násl. o. z. Žalovaná na straně úvěrované uzavřela smlouvu v postavení spotřebitele a původní věřitel na straně úvěrujícího v postavení podnikatele ve smyslu ust. § 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z. Smlouva rovněž podléhá režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V předmětné úvěrové smlouvě, uzavřené distančním způsobem, byla za poskytnutí úvěru sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 54,82 % ročně a roční procentní sazba nákladů (RPSN) ve výši 70,93 %. Tato sazba převyšovala průměrnou úrokovou sazbu spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy. K výši úrokové sazby, kterou lze považovat za souladnou s dobrými mravy, se přitom opakovaně vyjádřil Nejvyšší soud ČR např. v rozhodnutí ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 20 Cdo 644/2021, v němž posuzoval nárok žalobkyně uplatněný v exekučním řízení a úvěrovou smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a klientem dne 2. 12. 2015, na jejímž základě žalobkyně poskytla úvěr mimo jiné s výpůjční úrokovou sazbou 109,56 % ročně, a vyhodnotil žalobkyní požadované a rozhodcem přisouzené plnění jako natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení povinného, že bylo namístě exekuci zastavit, a to bez ohledu na pasivitu povinného při uzavírání předmětné úvěrové smlouvy a v řízení před rozhodcem. Shodně tak v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy dohodnutá výše úroku v tam řešeném případě (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici obvyklé úrokové míry, jednalo se o ujednání rozporné s dobrými mravy, a tedy neplatné ve smyslu § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, zrušený ke dni 1. 1. 2014.Jak soud konstatoval již shora, v daném případě byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 54,82 % ročně a RPSN ve výši 70,93 %, tedy ve výši zjevně kolidující s dobrými mravy, pročež předmětnou úvěrovou smlouvu soud podle ust. § 588 věta prvá o. z. ve spojení s § 576 a § 577 o. z. a contrario zhodnotil coby absolutně neplatné právní jednání jako celek. Dle soudu zde není možná moderace podle § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou, výši úroku z úvěru, neboť žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, jako profesionálka na trhu poskytování nebankovních úvěrů staví své podnikání právě na zjevně neobvyklé vysoké sazbě úroku z úvěru a vyvažuje tím podnikatelské riziko nevrácení části úvěru, když jejími klienty jsou z povahy věci osoby s horší platební morálkou, kterým by banky úvěr možná ani neposkytly. Z tohoto důvodu lze uzavřít, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, by úvěry se standardní sazbou, byť v horní části rozmezí, neposkytovala, tedy smlouvy s takovou sazbou by neuzavírala.6. V případě absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru jsou si strany povinny vrátit bez zbytečného odkladu vše, co si poskytly na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení podle § 2991 a násl. o. z., tzn. že spotřebitel je povinen vrátit celou jistinu, od které se odečte jím případně již uhrazená částka. V tomto směru bylo prokázáno, že původní věřitel poukázal na účet žalované dne 12. 7. 2021 platbu ve výši 20 000 Kč, kterou soud posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalované. Jelikož však žalovaná ke dni podání žaloby, dle tvrzení samotné žalobkyně, z titulu úvěrové smlouvy uhradila již částku 41 300 Kč, tedy částku přesahující poskytnuté finanční prostředky, soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobu zamítl.7. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, a contrario, když procesně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly (výrok II. rozsudku).