11 C 147/2026-35 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se podanou žalobou dne 2. 1. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 754 Kč s příslušenstvím z titulu nesplnění smluvního závazku, event. z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Dle žalobních tvrzení se žalobkyně stala nabyvatelkou žalované pohledávky na základě postupní smlouvy uzavřené se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , dne 10. 6. 2025, která jí dříve nabyla smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 2. 6. 2025 se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „původní věřitel“). Původní věřitel a žalovaný uzavřeli prostředky na dálku dne 23. 1. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě a po předchozím prověření úvěruschopnosti žalovaného poskytl původní věřitel žalovanému úvěr v celkové výši 7 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z úvěrované jistiny. Současně byl povinen splácet každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období, a to vždy nejpozději k 22. dni v měsíci. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru a i přes opakované upomínky neplnil. V poslední upomínce ze dne 24. 5. 2024 byl informován o zesplatnění celého úvěru k uvedenému datu a vyzván k jeho úhradě. Celkový dluh žalovaného ve výši 12 754 Kč sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 7 000 Kč, nesplacené části smluvního úroku 40 % měsíčně z jistiny pouze za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 2 800 Kč a kapitalizované smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně od 25. 5. 2024 do 20. 7. 2025 ve výši 2 954 Kč. Tento dluh žalovaný nezaplatil ani na základě písemné předžalobní výzvy k plnění. Žalobkyně současně požádala o přiznání zákonného úroku z prodlení specifikovaného ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Na den 20. 5. 2026 soud nařídil ve věci jednání, k němuž předvolal obě strany. Právní zástupkyně žalobkyně svou neúčast u jednání předem omluvila, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.4. Provedeným dokazováním bylo po skutkové stránce v řízení prokázáno, že původní věřitel postoupil žalobní pohledávku na společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, postupní smlouvou ze dne 10. 6. 2025, přičemž žalobkyně se stala nabyvatelkou žalobní pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s naposledy jmenovanou společností dne 10. 6. 2025 (viz cit. postupní smlouvy ze dne 2. 6. 2025 a 10. 6. 2025), přičemž oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému zasláno dopisem ze dne 20. 7. 2025 (viz písemné oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 7. 2025).Žádostí o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, , Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, včetně VOP a kopie OP žalovaného, bylo prokázáno, že původní věřitel a žalovaný, po předchozím prověření úvěruschopnosti žalovaného, uzavřeli Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , a to prostředky na dálku, na jejímž základě se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 7 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 40 % měsíčně, tj. 480 % ročně a RPSN (roční procentní sazba nákladů) ve výši 5 555,92 %, který se žalovaný zavázal vrátit v dohodnutých měsíčních splátkách s dohodnutou splatností.Potvrzením o provedené platbě ze dne 23. 1. 2024 a sdělení , právnická osoba, . ze dne 31. 3. 2026 (č. l. 27 spisu) bylo prokázáno, že původní věřitel dne 23. 1. 2024 poukázal na účet žalovaného platbu ve výši 7 000 Kč pod specifickým symbolem , spec. symbol, , který odpovídá číslu uzavřené úvěrové smlouvy.Dopisem původního věřitele ze dne 24. 5. 2024 bylo prokázáno, že původní věřitel zesplatnila poskytnutý úvěr ke dni 24. 5. 2024 z důvodu neuhrazení dlužné částky a současně žalovaného vyzval k neprodlené úhradě vzniklého dluhu.Předžalobní upomínkou ze dne 20. 7. 2025 a potvrzením o odeslání této zásilky ze dne 23. 7. 2025 bylo prokázáno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy.5. Po právním zhodnocení skutkových zjištění soud právně kvalifikoval smlouvu uzavřenou mezi žalovaným a původním věřitelem jako smlouvu o úvěru podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), a to uzavřenou adhezním způsobem ve smyslu ust. § 1798 a násl. o. z. Žalovaný na straně úvěrovaného uzavřel smlouvu v postavení spotřebitele a původní věřitel na straně úvěrujícího v postavení podnikatele ve smyslu ust. § 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z. Smlouva rovněž podléhá režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V předmětné úvěrové smlouvě, uzavřené distančním způsobem, byla za poskytnutí úvěru sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 480 % ročně a RPSN ve výši 5 555,92 %. Tato sazba převyšovala průměrnou úrokovou sazbu spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy. K výši úrokové sazby, kterou lze považovat za souladnou s dobrými mravy, se přitom opakovaně vyjádřil Nejvyšší soud ČR např. v rozhodnutí ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 20 Cdo 644/2021, v němž posuzoval nárok žalobkyně uplatněný v exekučním řízení a úvěrovou smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a klientem dne 2. 12. 2015, na jejímž základě žalobkyně poskytla úvěr mimo jiné s výpůjční úrokovou sazbou 109,56 % ročně, a vyhodnotil žalobkyní požadované a rozhodcem přisouzené plnění jako natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení povinného, že bylo namístě exekuci zastavit, a to bez ohledu na pasivitu povinného při uzavírání předmětné úvěrové smlouvy a v řízení před rozhodcem. Shodně tak v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy dohodnutá výše úroku v tam řešeném případě (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici obvyklé úrokové míry, jednalo se o ujednání rozporné s dobrými mravy, a tedy neplatné ve smyslu § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, zrušený ke dni 1. 1. 2014.Jak soud konstatoval již shora, v daném případě byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 480 % ročně a RPSN ve výši 5 555,92 %, tedy ve výši zjevně kolidující s dobrými mravy, pročež předmětnou úvěrovou smlouvu soud podle ust. § 588 věta prvá o. z. ve spojení s § 576 a § 577 o. z. a contrario zhodnotil coby absolutně neplatné právní jednání jako celek. Dle soudu zde není možná moderace podle ust. § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou, výši úroku z úvěru, neboť žalobkyně jako profesionálka na trhu poskytování nebankovních úvěrů staví své podnikání právě na zjevně neobvyklé vysoké sazbě úroku z úvěru a vyvažuje tím podnikatelské riziko nevrácení části úvěru, když jejími klienty jsou z povahy věci osoby s horší platební morálkou, kterým by banky úvěr možná ani neposkytly. Z tohoto důvodu lze uzavřít, že žalobkyně by úvěry se standardní sazbou, byť v horní části rozmezí, neposkytovala, tedy smlouvy s takovou sazbou by neuzavírala.6. V případě absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru jsou si strany povinny vrátit bez zbytečného odkladu vše, co si poskytly na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení podle ust. § 2991 a násl. o. z., tzn. že spotřebitel je povinen vrátit celou jistinu, od které se odečte jím případně již uhrazená částka. V tomto směru bylo prokázáno, že původní věřitel poukázal na účet žalovaného dne 23. 1. 2024 platbu ve výši 7 000 Kč, kterou soud posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, z něhož žalovaný původnímu věřiteli ani žalobkyni ničeho nevrátil. Soud proto ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni coby postupnici (viz § 1879 a násl. o. z.) částku 7 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 25. 5. 2024 podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.7. Z důvodu absolutní neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy nevzniklo žalobkyni právo na zaplacení dalších nároků plynoucích z této smlouvy, která je absolutně jako celek neplatná, tj. žalobou uplatňovaného smluvního úroku v kapitalizované výši 2 800 Kč a smluvní pokuty v kapitalizované výši 2 954 Kč, tj. celkem ve výši 5 745 Kč včetně příslušenství. V tomto rozsahu proto soud žalobu zamítl a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.8. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, a s ohledem na výsledek sporu, kdy žádný z účastníků neměl zásadní převažující úspěch ve věci, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (viz výrok III. rozsudku).