11 C 92/2026-34 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se podanou žalobou dne 15. 8. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 18 230 Kč s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení účastníci uzavřeli dne 13. 12. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč s dohodnutým úrokem ve výši 40 % měsíčně, který se žalovaná zavázala splácet v dohodnutých měsíčních splátkách, splatných vždy k 12. dni v měsíci. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, který neuhradila ani na základě opakovaných upomínek, v důsledku čehož žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni 16. 4. 2024 a žalovanou vyzvala k jeho úhradě. Dluh v celkové výši 18 230 Kč, zahrnující i kapitalizovanou výši smluvní pokuty v částce 4 000 Kč, žalovaná nezaplatila ani na základě písemné předžalobní výzvy k plnění. Žalobkyně současně požádala o přiznání zákonného úroku z prodlení specifikovaného ve výroku I. a II. tohoto rozsudku. Pro případ, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, požádala žalobkyně o přisouzení jistiny žalované částky z titulu vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované, které byly finanční prostředky ve výši 10 000 Kč poskytnuty.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Na den 8. 4. 2026 nařídil soud ve věci jednání, k němuž předvolal obě strany. Právní zástupkyně žalobkyně svou neúčast u jednání předem omluvila, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.4. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 13. 12. 2023, a to prostředky na dálku, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 20 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 40 % měsíčně a roční procentní sazbou nákladů (dále jen „RPSN“) ve výši 5 536,06 %, který se žalovaná zavázala vrátit v dohodnutých měsíčních splátkách s dohodnutou splatností (viz Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 13. 12. 2023 a fotokopie OP a rodného listu žalované).Úvěruschopnost žalované ověřila žalobkyně výpisy z účtu žalované za období měsíců září až listopad 2023 (viz cit. výpisy z účtu č. , č. účtu, ).Potvrzením o provedené platbě ze dne 13. 12. 2023 a zejména pak sdělením , právnická osoba, . ze dne 10. 3. 2026 (viz č. l. 27 spisu) bylo prokázáno, že na shora označený účet žalované č. , č. účtu, byla dne 13. 12. 2023 připsána částka ve výši 10 000 Kč z účtu žalobkyně.Dopisem žalobkyně ze dne 13. 4. 2024 bylo prokázáno, že žalobkyně zesplatnila poskytnutý úvěr č. , hodnota, ke dni 13. 4. 2024 a současně žalovanou vyzvala k úhradě vzniklého dluhu.Předžalobní upomínkou ze dne 14. 6. 2025 a podacím lístkem z téhož data bylo prokázáno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy.5. Po právním zhodnocení skutkových zjištění soud právně kvalifikoval smlouvu uzavřenou mezi žalovanou a původním věřitelem jako smlouvu o úvěru podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), a to uzavřenou adhezním způsobem ve smyslu ust. § 1798 a násl. o. z. Žalovaná na straně úvěrované uzavřela smlouvu v postavení spotřebitele a původní věřitel na straně úvěrujícího v postavení podnikatele ve smyslu ust. § 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z. Smlouva rovněž podléhá režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V předmětné úvěrové smlouvě, uzavřené distančním způsobem, byla za poskytnutí úvěru sjednána úroková sazba ve výši 40 % měsíčně, tj. 480 % ročně, a RPSN ve výši 5 536,06 %. Tato sazba mnohonásobně převyšovala průměrnou úrokovou sazbu spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy. K výši úrokové sazby, kterou lze považovat za souladnou s dobrými mravy, se přitom opakovaně vyjádřil Nejvyšší soud ČR např. v rozhodnutí ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 20 Cdo 644/2021, v němž posuzoval nárok žalobkyně uplatněný v exekučním řízení a úvěrovou smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a klientem dne 2. 12. 2015, na jejímž základě žalobkyně poskytla úvěr mimo jiné s výpůjční úrokovou sazbou 109,56 % ročně, a vyhodnotil žalobkyní požadované a rozhodcem přisouzené plnění jako natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení povinného, že bylo namístě exekuci zastavit, a to bez ohledu na pasivitu povinného při uzavírání předmětné úvěrové smlouvy a v řízení před rozhodcem. Shodně tak v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy dohodnutá výše úroku v tam řešeném případě (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici obvyklé úrokové míry, jednalo se o ujednání rozporné s dobrými mravy, a tedy neplatné ve smyslu § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, zrušený ke dni 1. 1. 2014.Jak soud konstatoval již shora, v daném případě byla sjednána úroková sazba ve výši 40 % měsíčně, tj. 480 % ročně, a RPSN ve výši 5 536,06 %, tedy ve výši zjevně kolidující s dobrými mravy, pročež předmětnou úvěrovou smlouvu soud podle ust. § 588 věta prvá o. z. ve spojení s § 576 a § 577 o. z. a contrario zhodnotil coby absolutně neplatné právní jednání jako celek. Dle soudu zde není možná moderace podle § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou, výši úroku z úvěru, neboť žalobkyně jako profesionálka na trhu poskytování nebankovních úvěrů staví své podnikání právě na zjevně neobvyklé vysoké sazbě úroku z úvěru a vyvažuje tím podnikatelské riziko nevrácení části úvěru. Z tohoto důvodu lze uzavřít, že žalobkyně by úvěry se standardní sazbou, byť v horní části rozmezí, neposkytovala, tedy smlouvy s takovou sazbou by neuzavírala.6. V případě absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru jsou si strany povinny vrátit bez zbytečného odkladu vše, co si poskytly na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení podle § 2991 a násl. o. z., tzn. že spotřebitel je povinen vrátit celou jistinu, od které se odečte jím případně již uhrazená částka. V tomto směru bylo prokázáno, že žalobkyně poukázala na účet žalované dne 13. 12. 2023 platbu ve výši 10 000 Kč, kterou soud posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalované, z něhož žalovaná ani žalobkyni ničeho nevrátila Soud proto ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 17. 4. 2024 podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.7. Z důvodu absolutní neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy nevzniklo žalobkyni právo na zaplacení dalších nároků plynoucích z této smlouvy, která je absolutně jako celek neplatná, tj. žalobou uplatňované další částky 8 423 Kč. V tomto rozsahu proto soud žalobu zamítl a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.8. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., na jehož základě, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byla žalobkyně úspěšnou do přiznané částky 10 000 Kč, zatímco žalovaná byla procesně úspěšnou ohledně zamítnuté částky 8 423 Kč. Jelikož byl celkový procesní úspěch žalobkyně pouze v nepatrné míře, soud ve výroku III. tohoto rozsudku rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.