4 C 494/2020-12 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. V odůvodnění žaloby uvedla, že uzavřela s žalovaným dne 30. 11. 2017 smlouvu o povoleném přečerpání č. GNN054853063 na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve formě povoleného přečerpání do výše sjednaného limitu 5 000 Kč. Žalovaný se opakovaně dostal do prodlení se splácením předmětného úvěru, a proto žalobkyně v souladu se smluvními podmínkami od smlouvy odstoupila a úvěr zesplatnila a zároveň vyzvala žalovaného k uhrazení celé dlužné částky ve výši 6 337,52 Kč. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval. Žalovaný proto žalobkyni dluží na jistině částku 5 425 Kč, kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 766,20 Kč, úrok z úvěru ve výši 18,90 % ročně z částky 5 425 Kč od 14. 5. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75% % ročně z částky 5 425 Kč od 14. 5. 2019 do zaplacení. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a zůstal nečinný. 4. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci řízení dali najevo souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání, neboť na výzvu soudu obsahující poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, nereagovali 5. Z listinných důkazů soud zjistil skutkový stav tak, jak jej v žalobě popsala žalobkyně, a to těmito listinnými důkazy: (smlouva o povoleném přečerpání ze dne ze dne 30. 11. 2017, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 30.11.2017, podmínky pro povolené přečerpání, transakční historie za období od 28.11.2017 do 23.1.2020, Sazebník bankovních poplatků mBank, odstoupení od smlouvy ze dne 20. 12. 2018, výzva k úhradě dluhu (předžalobní upomínka) ze dne 25. 2. 2020, včetně dodejky. 6. Po právní stránce soud posoudil skutkový stav následovně: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Právní vztah mezi účastníky se dále řídí podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 425 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.