10 C 462/2020-12 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.) 2. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení výše uvedené částky s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, tj. [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru č. B0004911127022332. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši [částka]. Žalovaný se dále zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši [částka]. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, čímž mu vznikla povinnost uhradit žalobkyni kapitalizovaný úrok ve výši [částka] skládající se ze sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 204,96, smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši [částka], nákladů za vymožení pohledávky ve výši [částka] a dále smluvní pokutu ve výši [částka]. Pohledávka za žalovaným pak byla na základě fúze sloučením a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobkyni. Žalovaný dluh neuhradil a nereagoval ani na zaslanou předžalobní upomínku. 3. Podle § 115a o.s.ř. není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud zaslal účastníkům výzvu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání s tím, že je poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neměli žádných námitek, proto soud rozhodl bez nařízení jednání. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] mezi [právnická osoba] a žalobkyní a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] vyplývá, že pohledávka původního věřitele přešla na žalobkyni a tato skutečnost byla žalované oznámena. Soud tedy vycházel z toho, že aktivní legitimace žalobkyně je prokázána. 5. Smlouvou o úvěru ze dne [datum] prokázala žalobkyně, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru č. B0004911127022332, podle které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] částku [částka] a žalovaný se zavázal tuto částku a poplatek za poskytnutí úvěru vrátit do [datum]. Zároveň účastníci sjednali povinnost žalovaného uhradit smluvní pokutu. smlouvy ve výši [částka], pokud nesplatí úvěr v termínu splatnosti, a dále uhradit smluvní poplatek za poskytnutí úvěru, smluvní úroky za poskytnutí úvěru a náklady na vymožení pohledávky. Dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou, na kterou však žalovaný nereagoval. 6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Podle § 1723 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.) závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá. Podle § 1725 o. z. je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen ZoSU) uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než [částka] a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše [částka]. Podle § 122 odst. 3 ZoSU souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však [částka]. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 7. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které přenechala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka], a žalovaný se za to zavázal v dohodnuté době uhradit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši [částka] či [částka] v závislosti na tom, zda naplní podmínky pro získání tzv. slevy či nikoliv, což však žalovaný nesplnil. Pro případ prodlení se splacením úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši [částka]. Pohledávka z uvedené smlouvy o úvěru byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni, přičemž žalované bylo toto postoupení oznámeno právní předchůdkyní žalobkyně. Žalovaný je dále rovněž s odkazem na § 1970 o. z. povinen zaplatit žalobkyni zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny [částka] již od [datum], přičemž je žalobkyně požadovala jednak v kapitalizované výši [částka] (do [datum]) a jednak od [datum] do zaplacení. 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Ve věci jsou dány podmínky pro aplikaci ustanovení § 14b a.t., když předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje [částka], žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení a soudu je z jeho činnosti známo, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech.