16 C 217/2020-12 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba] Bank p.l.c.) uzavřela s žalovanou dne 29. 9. 2014 smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 7 000 Kč. Žalovaná měla zápůjčku vrátit do 15. 10. 2014, což neučinila, a proto ji žalobkyně vyzvala nejen k zaplacení celé zápůjčky, ale i k zaplacení úroků z prodlení. Žalovaná však na výzvu nijak nereagovala. Žalovaná proto žalobkyni dluží na jistině částku 7 000 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky ode dne následujícího po splatnosti pohledávky, tj. od 16. 10. 2014. Dne 21. 12. 2017 došlo k uzavření smlouvy o postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. 2. Žalovaná se k žalobě během řízení nijak nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč. Soud proto postupoval podle § 157 odst. 4 o. s. ř. a z předložených listin (Prohlášení [číslo] Výpis [číslo] ze dne 29. 9. 2014, smlouva o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 1. 2018, včetně podacího archu, předžalobní upomínka ze dne 13. 2. 2020, poštovní podací arch) učinil následující závěr o skutkovém stavu, který odpovídá tomu, jak jej popsala žalobkyně v žalobě. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 7 000 Kč. Žalovaná měla tuto částku spolu s poplatkem ve výši 1 190 Kč vrátit do dne 13. 10. 2014, což neučinila. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 21. 12. 2017, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 18. 1. 2018. Předžalobní výzvou ze dne 13. 2. 2020 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu a upozorněna na možnost soudního vymáhání dlužné částky. 5. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. hodnotí soud nárok žalobkyně jako nárok ze smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012, občanského zákoníku, (dále jen o. z.), podle které se zapůjčitel zavazuje přenechat vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. 6. Za tohoto stavu soud žalobnímu návrhu vyhověl včetně práva na úrok z prodlení, které vyplývá z § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen a. t.) z tarifní hodnoty ve výši 500 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.