16 C 237/2020-11 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba] Bank p.l.c.) uzavřela s žalovaným dne 17. 4. 2016 smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 3 000 Kč. Žalovaný měl zápůjčku vrátit do 19. 5. 2016, což neučinil, a proto ho žalobkyně vyzvala nejen k zaplacení celé zápůjčky, ale i k zaplacení úroků z prodlení. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval. Žalovaný proto žalobkyni dluží na jistině částku 3 000 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně ode dne následujícího po splatnosti pohledávky, tj. od 20. 5. 2016. Dne 21. 12. 2017 došlo k uzavření smlouvy o postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě během řízení nijak nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč. Soud proto postupoval podle § 157 odst. 4 o. s. ř. a z předložených listin (Prohlášení pro stávajícího Klienta, Potvrzení o provedené platbě, faktura [číslo] ze dne 17. 4. 2016, smlouva o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 1. 2018, včetně podacího archu, předžalobní upomínka ze dne 2. 4. 2020, poštovní podací arch) učinil následující závěr o skutkovém stavu, který odpovídá tomu, jak jej popsala žalobkyně v žalobě. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 3 000 Kč, kterou mu dne 17. 4. 2016 zaslala na účet. Žalovaný měl tuto částku i na základě faktury spolu s poplatkem ve výši 990 Kč vrátit do dne 19. 5. 2016, což neučinil. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 21. 12. 2017, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 19. 1. 2018. Předžalobní upomínkou ze dne 2. 4. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu a upozorněn na možnost soudního vymáhání dluhu. Žalovaný ani přes výzvy neuhradil ničeho. 5. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. hodnotí soud nárok žalobkyně jako nárok ze smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012, občanského zákoníku, (dále jen o. z.), podle které se zapůjčitel zavazuje přenechat vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. 6. Za tohoto stavu soud žalobnímu návrhu vyhověl včetně práva na úrok z prodlení, které vyplývá z § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen a. t.) z tarifní hodnoty ve výši 500 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.