16 C 247/2020-11 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba] Bank p.l.c.) uzavřela s žalovaným dne 7. 10. 2015 smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 6 000 Kč. Žalovaný měl zápůjčku vrátit do 6. 11. 2015, což neučinil, a proto ho žalobkyně vyzvala nejen k zaplacení celé zápůjčky, ale i k zaplacení úroků z prodlení. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval. Žalovaný proto žalobkyni dluží na jistině částku 6 000 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 000 Kč ode dne následujícího po splatnosti pohledávky, tj. od 7. 11. 2015. Dne 21. 12. 2017 došlo k uzavření smlouvy o postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě během řízení nijak nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč. Soud proto postupoval podle § 157 odst. 4 o. s. ř. a z předložených listin (Standardní podmínky úvěrové smlouvy uzavřené prostřednictvím internetu, Žádost o úvěr, Platební informace: Výpis z účtu, Potvrzení o platbě na účet žalovaného, smlouva o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 9. 2018, včetně podacího archu, předžalobní upomínka ze dne 13. 2. 2020, poštovní podací arch) učinil následující závěr o skutkovém stavu, který odpovídá tomu, jak jej popsala žalobkyně v žalobě. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dne 7. 10. 2015 žalovanému zápůjčku ve výši 6 000 Kč na základě jeho žádosti zaslané prostřednictvím internetu. Žalovaný měl tuto částku vrátit do dne 6. 11. 2015, což neučinil. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 21. 12. 2017, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 20. 9. 2018. Předžalobní upomínkou ze dne 13. 2. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu a upozorněn na možnost soudního vymáhání dluhu. Žalovaný ani přes výzvy neuhradil ničeho. 5. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. hodnotí soud nárok žalobkyně jako nárok ze smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012, občanského zákoníku, (dále jen o. z.), podle které se zapůjčitel zavazuje přenechat vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. 6. Za tohoto stavu soud žalobnímu návrhu vyhověl včetně práva na úrok z prodlení, které vyplývá z § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen a. t.) z tarifní hodnoty ve výši 500 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.