30 C 257/2020-41 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobci se podanou žalobou domáhali vyklizení bytové jednotky u [číslo] zapsané na listu vlastnictví [číslo] pro k. ú. [část obce] a obec Praha u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha, nacházející se v 6. nadzemním podlaží budovy [adresa] (dále jen„ bytová jednotka“). Žalobci uvedli, že jsou podílovými spoluvlastníky bytové jednotky, každý o velikosti id. ½. Žalovaná, která původně obývala byt na základě nájemního vztahu, neoprávněně obývá bytovou jednotku již cca 5 a půl roku. Právní předchůdce žalobců, [právnická osoba] [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ původní vlastník“), s nímž měla žalovaná nájemní vztah, ukončil tento nájemní vztah výpovědí ze dne 6.10.2014. Žalovaná však proti výpovědi brojila žalobou na určení neoprávněnosti předmětné výpovědi, kdy dané soudní řízení bylo vedeno zdejším soudem pod sp.zn. [spisová značka]. Žalovaná, tehdy v pozici žalobkyně, po celou dobu řízení zneužívala procesní prostředky dané jí občanským soudním řádem tak, aby bylo řízení co možná nejdelší. Podání žaloby o určení neoprávněnosti výpovědi bylo čistě účelové a sloužilo k oddálení nutnosti opuštění předmětného bytu tím, že žalovaná, tehdy v pozici žalobkyně, řízení o určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu od počátku řízení do konce, schválně, opakovaně, a průhledně zdržovala. Žalobci dále shrnuli procesní vývoj věci vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. [spisová značka] se svým komentářem, že soudním řízení prodloužila žalovaná své protizákonné okupování bytu o cca 5 let, než nabyl rozsudek právní moci, po právní moci rozsudku se však žalovaná opět nevystěhovala. Žalobci uvedli, že již 3.11 žalovanou oslovili s tím, že soudní řízení o neoprávněnosti výpovědi je nyní již skončeno, a s ohledem na těhotenství žalobkyně 2) a tudíž brzké zvětšení rodiny žalobci již byt potřebují k užívání co nejdříve, nicméně jsou ochotni se domluvit na lhůtě k opuštění bytu žalovanou do konce února 2020, s tím, že pokud s tím takto paní [celé jméno žalované] bude souhlasit, uzavřou o tom písemnou dohodu, žalovaná na email odepsala, že se jí nechce stěhovat na zimu, a chce se vystěhovat až v březnu/dubnu 2020, žalobci emailem vyjádřili ochotu domluvit se na jejím setrvání v bytě tedy do konce března 2020, žalovaná na tento email nereagovala. Dne 17.2.2020 žalobci odeslali žalované doporučený dopis, v němž opětovně vyjádřili ochotu domluvit se písemně na jejím setrvání v bytě do konce března 2020, s tím, že nebude-li k tomu paní [celé jméno žalované] ochotna, bude podána žaloba o vyklizení. Dne 20.2.2020 žalovaná emailem odpověděla, že výše uvedený dopis neobdržela (přestože jí už 2 dny předtím doručen byl), a že prý žalobci neodpověděli na„ můj termín stěhování“, takže má za to, že s tímto termínem žalobci souhlasí. Dne 27.2.2020 paní [celé jméno žalované] odeslala žalobcům email, kde tvrdí, že se dnes dozvěděla, že bude muset absolvovat operaci, takže do konce března se nevystěhuje, a že se tedy vystěhuje do konce dubna 2020. Dne 6.3.2020 žalobci zaslali paní [celé jméno žalované] email, že tedy jsou ochotni vyčkat do konce dubna s tím, že ale bude uzavřena dohoda o přímé vykonatelnosti závazku byt vyklidit ve formě notářského zápisu, a pro ten případ že se žalobci vzdají svých nároků na úhradu nákladů řízení, které jim vznikly a pravomocným rozsudkem byly přiznány v řízení o určení neoprávněnosti výpovědi. Dále uvedli, že by neradi řešili věc exekučně. Dne 29.4.2020 žalobci zaslali paní [celé jméno žalované] email s tím, že je to již měsíc a půl, co měla podstoupit zákrok, že i když nevědí jaký, tak doufají, že vše dopadlo v pořádku. Dále že stále vycházeli vstříc jejím požadavkům ohledně termínu vystěhování, avšak protože se blíží termín, kdy žalobkyně 2) bude rodit, potřebují byt mít k dispozici co nejdříve (žalobci dosud musí bydlet v pronajatém bytě), a že očekávají, že termín, který udala, tj. konec dubna 2020, dodrží. Dne 29.4.2020 paní [celé jméno žalované] emailem odepsala, že„ stěhování bude moci být realizováno do konce června“. Dne 18.5.2020 žalobci zaslali předžalobní výzvu. Z výše uvedeného je dle žalobců zřejmé, že žalovaná od doby, kdy začala byt obývat protizákonně, což je již cca 5 a ½ roku, jedná čistě účelově tak, aby jak soudní řízení, tak i mimosoudní jednání po ukončení soudního sporu, trvalo co možná nejdelší dobu, aniž by měla skutečně v úmyslu bytovou jednotku opustit, a neustále pouze slibuje, že se vystěhuje, avšak postupně posouvá termín tohoto úkonu na další a další měsíce. Žalobcům tedy nezbylo nic jiného, než přistoupit k podání této žaloby. 2. Žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že není pravda, že by řízení o určení neoprávněnosti výpovědi cíleně prodlužovala,„ jednalo se vždy o věci v mezích zákona. A navíc by to případně bylo i pochopitelné. Bylo jen věcí žalobců zvážit koupit bytu, o který se jedná v soudním řízení. Soudní řízení nejsou jednoduchá a jsou zdlouhavá…“ Žalovaná se dále vyjadřovala ke svým jednotlivým procesním úkonům v řízení o určení neplatnosti výpovědi, což je pro dané řízení zcela irelevantní. Dále uvedla, že po právní moci rozsudku se nevystěhovala neboť se jí„ nesmírně zhoršil zdravotní stav“ a současně se snažila, aby„ jednání bylo opět otevřeno“, neboť měla být porušena její ústavní práva. Dále se pak opět irelevantně vyjadřovala k tomu, že sama měla zájem o koupi předmětné jednotky, předchozí vlastník jednal v rozporu s dobrými mravy, nekale a v rozporu se zákonem, bylo to pouze nekalé jednání předchozího vlastníka, které způsobilo, že byt nebyl prodán žalované, ale žalobcům. Uvedla, že trpí alergiemi a zažívá stavy deprese. Poukázala na skutečnost, že dnem 12.3.2020 byl vyhlášen nouzový stav„ kdy se nic nemohlo“. Dále poukázala na sociální důvody s tím, že s ohledem na věk a zdravotní stav by pro ni bylo těžké hledání náhradního bydlení. Žalobci nebudou poškozeni, protože dosud bydlí a s případnou nemožností nastěhovat se do bytu byli seznámeni již při koupi a„ lze očekávat, že výkon rozhodnutí bude zastaven“. Navrhla, aby soud rozhodl tak, že„ výkon rozhodnutí o vyklizení se odkládá“. 3. Ve věci se konalo jednání dne 3.12.2020, k němuž byla žalovaná řádně obeslána, doručení vykázáno 17.9.2020. V podání doručeném soudu dne 24.11.2020 žalovaná uvedla, že s ohledem na prodloužení nouzového stavu a„ pozastavení exekucí do ledna 2021 by bylo vhodné odročit jednání“. Uvedla, že patří do rizikové skupiny. Emailem ze dne 2.12.2020 pak žalovaná svou žádost o odročení emailem doplnila tak, že její partner, s nímž žije ve společné domácnosti, měl pracovní směnu s nakaženou osobou. Soud žalobkyni vyzval, aby doplnila a doložila, zda jí byla rozhodnutím lékaře či hygienické stanice nařízena karanténa a současně sdělil, že pakliže nikoliv, soud nehodnotí tvrzené důvody jako dostatečné pro odročení jednání. Vzhledem k tomu, že žalobkyně svou žádost o odročení jednání nijak nedoplnila a k nařízenému jednání se nedostavila, jednal soud v její nepřítomnosti, jak mu umožňuje § 101 odst. 3 o.s.ř. 4. Na základě zjištění učiněných po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 5. [právnická osoba] vypověděla žalobkyni nájem dle § 2288 odst. 1 písm. a) o.z., žalovaná byla poučena o plynutí výpovědní doby a o právu vznést námitky a podat návrh soudu na přezkum výpovědi, výpověď byla žalované doručena dne 23. 10. 2014 (výpověď ze dne 6.10.2014 ze spisu [spisová značka]). Rozsudkem zdejšího soudu č.j. [číslo jednací] ze dne 17.10.2018 (jež nabyl právní moci dne 1.11.2019) byla zamítnuta žaloba žalované (v referovaném řízení žalobkyně) o určení neplatnosti výpovědi dané 6.10.2014 [právnická osoba] (rozsudek ve věci sp.zn. [spisová značka]). Žalobci jsou od 2.3.2016 spoluvlastníky předmětné bytové jednotky (výpis z KN, rozsudek [spisová značka]). Žalobci se po právní moci rozsudku marně pokoušeli o dohodu s žalovanou o termínu vyklizení bytu (emailová komunikace), dne 18.5.2020 žalované zaslali předžalobní výzvu (výzva, doručenka). 6. Z ostatních provedených důkazů soud nic podstatného pro rozhodnutí ve věci samé nezjistil, jiné důkazní návrhy účastníci neměli. 7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 8. Žalovaná dne 23. 10. 2014 obdržela formálně bezvadnou výpověď dle § 2288 odst. 1 písm. a) o.z., žaloba o určení neplatnosti této výpovědi byla pravomocně zamítnuta. Počínaje dnem 1. 2. 2015 tak žalovaná pozbyla právní titul k užívání předmětné bytové jednotky, když tříměsíční výpovědní doba uplynula dnem 31. 1. 2015. Je skutečností, že ke dni rozhodnutí soudu žalované nesvědčí žádný právní titul k užívání předmětné bytové jednotky po dobu necelých šesti let (bez dvou měsíců). Za této situace se žalobci domáhají vyklizení bytové jednotky důvodně. Soud proto podané žalobě vyhověl a uložil žalované vyklidit bytovou jednotku a k ní náležející sklepní kóji, na rozdíl od žalobního návrhu však ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. I s ohledem na dobré mrav