30 C 352/2020-13 — Obvodní soud pro Prahu 7

1.) Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 20 877 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, spol. [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], uzavřela se žalovaným dne 22. 10. 2015 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč v hotovosti v den uzavření zápůjčky, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku právní předchůdkyni žalobkyně splatit, resp. vrátit částku 25 705 Kč, která představuje součet jistiny (14 000 Kč) a poplatku (11 705 Kč), skládajícího se z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 843 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 20,5 % ročně sjednanou podle čl. 4 smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2 877 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 985 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit vratnou částku v 60. týdenních splátkách, z toho prvních 59 splátek po 429 Kč a poslední splátku ve výši 394 Kč. Žalovaný neplatil splátky řádně a včas, přičemž poslední splátku uhradil dne 9. 2. 2016. Z tohoto důvodu právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na uhrazení celé částky. V případě této smlouvy tak žalovaný dlužil ke dni zasplatnění, tj. ke dni 10. 6. 2016, na jistině částku 12 014,09 Kč a na dlužném poplatku 8 862,91 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018, přičemž k tomuto dni činila pohledávka za žalovaným částku 20 877 Kč. Žalovaný neuhradil ničeho, ačkoliv byl vyzván předžalobní upomínkou. 2.) Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se nevyjádřil. 3.) Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4.) Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně je akciovou společností, jejímž předmětem podnikání je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 22. 10. 2015 mezi právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], a žalovaným, soud zjistil, že jejím předmětem bylo poskytnutí finanční hotovosti ve výši 14 000 Kč. Celková dlužná částka, kterou se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně uhradit spolu s poplatkem, činila částku 25 705 Kč, a to v 60 týdenních splátkách ve výši 429 Kč pro prvních 59 splátek a poslední splátku ve výši 394 Kč. První splátka byla splatná do 7. kalendářního dne od data uzavření smlouvy. Ze smlouvy o zápůjčce soud dále zjistil, že podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí celé výše zápůjčky v hotovosti. Podle čl. 12 smluvních podmínek„ Zákazník a Provident se dohodli, že v případě, kdy zákazník včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky, má Provident právo na vyrovnání celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky.“ Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 a přílohy k této smlouvě soud zjistil, že žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovaným. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2018, včetně podacího lístku ze dne 13. 7. 2018, vyplývá, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 1. 2019, která byla podle podacího lístku žalovanému zaslána dne 17. 1. 2019, soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky. Vzhledem k výše uvedeným skutkovým závěrům je zřejmé, že soud z předložených listinných důkazů zjistil skutkový stav shodně tak, jak jej popsala žalobkyně v podané žalobě. 5.) Po právní stránce soud posoudil skutkový stav následovně: Podle § 2390 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku, (dále jen o. z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 6.) Soud posoudil skutkový stav s ohledem na výše uvedené ustanovení zákona tak, že žaloba je důvodná. Žalobkyni se podařilo prokázat, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo platně podle § 2390 a násl. o. z. k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] dne 22. 10. 2015, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 14 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit v 60. týdenních splátkách celkovou částku ve výši 25 705 Kč. Protože žalovaný sjednané splátky neplatil řádně a včas, porušil své závazky plynoucí ze smlouvy a právní předchůdkyni žalobkyně tak vznikl nárok na vyrovnání celé zbývající dlužné částky podle čl. 12 smluvních podmínek. V případě této smlouvy tak žalovaný dlužil ke dni 10. 6. 2016 na jistině částku 12 014,09 Kč a na dlužném poplatku částku 8 862,91 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo v plném rozsahu prokázat tvrzení obsažená v této žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 7.) Protože žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Dále soud žalobkyni přiznal smluvní úrok sjednaný ve shora citované smlouvě o zápůjčce. Oba přiznané úroky přitom žalobkyně požadovala jednak kapitalizované ke dni postoupení pohledávky a jednak ode dne následujícího po dni postoupení pohledávky až do zaplacení, čemuž soud vyhověl, neboť žalovaný dlužnou částku dosud neuhradil. 8.) O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 288 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 836 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen a. t.) z tarifní hodnoty ve výši 20 877 Kč, skládající se z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.