15 C 60/2021-90 — Obvodní soud pro Prahu 7

Žalobci podali u Obvodního soudu pro Prahu 7 dne 3. 3. 2021 proti žalovaným žalobu, kterou se domáhají, aby soud rozsudkem rozhodl, že rozhodnutím soudu se uzavírá v souladu se zákonem č. 89/2012 Sb., kupní smlouva, jejíž znění je uvedeno v petitu žaloby pod bodem I.. Podáním doručeným soudu dne 9. 8. 2021 vzali žalobci žalobu v plném rozsahu zpět s odůvodněním, že jednotka [číslo] postavená na pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Holešovice, obec Praha, zapsaná Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, na [list vlastnictví] a k ní příslušnému odpovídajícímu spoluvlastnickému podílu o velikosti [číslo] na společných částech domu [adresa], postaveného na pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Holešovice, obec Praha zapsaného Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, na [list vlastnictví], byla již převedena na třetí osobu. Z tohoto důvodu není tak žalobě, jak je podána, možné vyhovět a v návaznosti na tuto skutečnost již žalobci netrvají na žalobě. Podle § 96 odst. 1 občanského soudního řádu může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle odst. 2 téhož zákonného ustanovení je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Soud v předmětné věci řízení zastavil s ohledem na shora uvedené zákonné ustanovení v souladu s dispozitivním projevem žalobců. Soud nepřiznal žalobcům náhradu nákladů řízení dle § 146 odst. 2 o.s.ř., jak žalobci požadovali. Podle § 146 odst. 2 o.s.ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). Soud vždy zkoumá míru procesního zavinění na zastavení řízení a jen tehdy, je-li výlučné a jednoznačné, aplikuje ustanovení § 146 odst. 2 o.s.ř. Pokud však zavinění jednoznačné není, rozhoduje soud podle § 146 odst. 1 písm. b) o.s.ř. Soud dospěl k závěru, že procesní zavinění na zastavení řízení nenesou žalovaní a pro jejich chování žalobci nevzali žalobu zpět. Soud je přesvědčen, že žalobci vzali žalobu zpět po té, kdy Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. července 2021, č.j. [číslo jednací], změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 22. března 2021, č.j. [číslo jednací] tak, že návrh na vydání předběžného opaření se zamítá. Odvolací soud v odůvodnění výše uvedeného usnesení, konkrétně v bodu 14., uvedl, že se se závěrem soudu I. stupně o tom, že by byl na základě skutkových tvrzení žalobců a obsahu spisu alespoň osvědčen nárok žalobců, neztotožnil. Žalobci tvrdí, že mezi stranami probíhala jednání o uzavření kupní smlouvy na nemovitost, tato jednání se sice chýlila ke konci, ale písemná kupní smlouva pro změnu názoru žalovaných uzavřena nebyla. Z tohoto tvrzeného„ nepoctivého“ jednání žalovaných, s odkazem na ustanovení § 1729 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) a s odkazem na blíže nespecifikovanou dohodu mezi stranami, žalobci dovozují svůj nárok na uzavření kupní smlouvy, respektive nahrazení projevu vůle žalovaných s jejím uzavřením. Při své argumentaci ustanovením § 1729 odst. 1 o.z. však žalobci pomíjí, jaké důsledky (s případně prokázaným) jednáním„ nepoctivé“ smluvní strany spojuje. V odstavci 2 téhož ustanovení totiž zákon výslovně uvádí toliko možnost„ poctivé“ smluvní strany domáhat se vůči„ nepoctivé“ náhrady škody. Nárok na nahrazení projevu vůle z ustanovení § 1729 o.z. tak nevyplývá. Pokud žalobci spojili svůj nárok i s tvrzením o blíže nespecifikované a ničím nedoložené dohodě, nelze pro neurčitost takovéhoto tvrzení dovodit, že by byl jejich nárok na nahrazení projevu vůle takto osvědčen. Na základě závěrů uvedených v usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. července 2021, č.j. [číslo jednací], soud dospěl k závěru, že žalobci vzali žalobu zpět proto, že jejich návrh nebyl podán důvodně, nikoli pro chování žalovaných, kteří dle názoru soudu nezavinili, že řízení ve věci muselo být zastaveno. Proto soud žalobcům nepřiznal náhradu nákladů řízení dle ustanovení § 146 odst. 2 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že v řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření byli úspěšní žalovaní, přiznal jim soud náhradu nákladů řízení celkem ve výši 99 348,80 Kč. Vzhledem k tomu, že se jedná o věc nemovitou, jejíž hodnotu lze vyjádřit v penězích (4 200 000 Kč), postupoval soud podle § 8 odst. 1, ve spojení s § 7 bodem 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., když sazba za 1 úkon právní služby činí 25 100 Kč. V daném případě byla každému z žalovaných přiznána odměna za právní zastoupení advokátem za 2 úkony právní služby po 25 100 Kč (příprava a převzetí zastoupení, podání odvolání proti usnesení soudu I. stupně o nařízení předběžného opatření), náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 3 a 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 600 Kč za 2 úkony právní služby po 300 Kč (příprava a převzetí zastoupení, podání odvolání proti usnesení soudu I. stupně o nařízení předběžného opatření), a podle § 137 odst. 3 o.s.ř. 21% DPH ve výši 10 668 Kč Celkem náhrada nákladů řízení pro jednoho žalovaného činí 61 468 Kč. Vzhledem k tomu, že právní zástupce zastupoval současně oba žalované, soud použil ustanovení § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., podle kterého jde-li o společné úkony při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob, náleží advokátovi za každou takto zastupovanou nebo obhajovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20%. Náhrada nákladů řízení tak pro jednoho žalovaného činí 49 174,40 Kč, pro oba žalované tedy 98 348,80 Kč. Dále žalovaným společně a nerozdílně náleží náhrada za zaplacený soudní poplatek za podané odvolání proti usnesení soudu I. stupně o nařízení předběžného opatření ve výši 1 000 Kč Celkem tedy žalovaným náleží náhrada nákladů řízení ve výši 99 348,80 Kč, kterou soud žalobcům uložil společně a nerozdílně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit k rukám právního zástupce žalovaných. Vzhledem k tomu, že žalobci současně s návrhem na vydání předběžného opatření ze dne 18. 3. 2021 nezaplatili soudní poplatek ve výši 1 000 Kč podle Položky 5 Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o soudních poplatcích), uložil soud v tomto usnesení žalobcům soudní poplatek za návrh na vydání předběžného opatření zaplatit, a to v souladu s ustanovením § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích, podle kterého jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost v ostatních případech uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé.