30 C 131/2021-41 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se domáhala zvýšení výživného, když v návrhu ze dne 1.12.2020 uvedla, že se o ní matka samostatně starala od 1.8.2011. Žalovaný otec měl přispívat na výživu 2 000 Kč a splatit dluh na výživném 92 000 Kč, což však nikdy neučinil. Žalobkyně navštěvuje střední školu v Čáslavi, v květnu by měla maturovat, pravidelně dochází na plicní a alergologii. Užívá léky na alergii a dýchadlo na astma. Chtěla by dále pokračovat ve studiu na vysoké škole s ekonomickým zaměřením. V doplnění ze dne 18.12.2020 doplnila, že se domáhá výšení výživného na částku 3 000 Kč se zpětnou platností 3 roky. 2. Soud zjistil následující skutkový stav: 3. Žalobkyně studuje střední školu (potvrzení o studiu), má v plánu studovat vysokou školu, bydlí s kamarádkami (úč. výslech žalobkyně). 4. Žalovaný měl na výživu tehdy nezletilé žalobkyně hradit částku 2 000 Kč měsíčně od 1.8.2011 a dlužné výživné za dobu od 1.8.2011 do 31.5.2015 ve výši 92 000 Kč uhradit do jednoho roku. V řízení uvedl, že nemá stále zaměstnání ani stálé bydliště, přespává u kamarádů. Příjem u posledního zaměstnavatele činil 13 217 Kč čistého měsíčně, pracoval též brigádně s příjmy kolem 10 000 Kč měsíčně (rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě č.j. [číslo jednací] ze dne 20.5.2015 jež nabyl právní moci dne 20.6.2015). 5. Žalovaný není a nebyl v evidenci uchazečů o zaměstnání (zpráva Úřadu práce), je bez zaměstnavatele, nevykonává činnost OSVČ, nepobírá důchod (zpráva OSSZ), nepobírá nepojistné sociální dávky ani dávky státní sociální podpory, hmotnou nouzi, dávky sociálních služeb či dávky zdravotně postižených (zpráva Úřadu práce). Žalovaný je evidenčně hlášen na adrese ohlašovny [obec a číslo], jeho skutečné místo pobytu známo není (zpráva MČ P7). 6. Po právní stránce soud věc posoudil takto: 7. Dle § 910 odst. 1 o.z.:„ Předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.“ 8. Dle § 911 o.z.:„ Výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.“ 9. Dle § 913 odst. 1 o.z.:„ Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.“ 10. Dle § 913 odst. 2 o.z.:„ Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.“ 11. Dle § 922 odst. 1 o.z.:„ Výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.“ 12. Vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobkyni nezanikla zletilostí, avšak trvá do doby, než bude sama schopna se živit (§ 911 o.z.). Žalobkyně pokračuje ve studiu jakožto přípravě na budoucí povolání, její životní náklady se zvýšily, když studuje střední školy a od doby rozhodnutí soudu o výživném v roce 2015 již je starší o 6 let. Pokud jde o žalovaného, ten již v řízení v roce 2015 vypověděl, že nemá žádné zaměstnání ani stálé bydliště. Tento stav zjevně ke dni rozhodnutí soudu trvá, neboť se nepodařilo zjistit, že by žalovaný byl v evidenci uchazečů o zaměstnání, nemá zaměstnavatele, nevykonává činnost OSVČ, nepobírá důchod, nepobírá dávky. Žalovaný je evidenčně hlášen k trvalému pobytu na adrese ohlašovny [obec a číslo], jeho skutečné místo pobytu známo není. Za této situace může soud vycházet pouze z potenciálních příjmů otce, když hrazení výživného musí mít přednost před jinými závazky žalovaného. Žalovaný byl v minulosti schopen vydělávat brigádně či v pracovním poměru částku 10 000 Kč a soud má za to, že výdělek ve výši minimální mzdy je pro něj dosažitelný. Pakliže žalovaný z vlastní vůle žije bez příjmů, nemůže soud tuto skutečnost přičítat k tíži žalobkyni, vůči které má žalovaný vyživovací povinnosti. Proto soud vyšel z potenciálních příjmů žalovaného ve výši minimální mzdy, která činí pro rok 2020 14 600 Kč, pro rok 2021 15 200 Kč, je pro žalovaného proto minimální dosažitelný příjem 13 000 Kč. Se zhodnocením shora uvedeného soud návrhu vyhověl a výživné pro žalobkyni zvýšil počínaje její zletilostí od 1.9.2020 na částku 3 000 Kč měsíčně, žalobu pak zamítl pouze co do zpětného navýšení výživného ve větším rozsahu od 1.12.2017 do 31.8.2020. 13. Soud dále úspěšné žalobkyni přiznal dle § 142 odst. 1 o.s.ř. náhradu nákladů řízení ve výši 1 200 Kč, která je tvořena čtyřmi paušálními náhradami ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb. (žaloba, doplnění žaloby, příprava a účast na ÚJ).